Kovosvit

Kovosvit je český podnik působící v oboru lehkého strojírenství, který vznikl roku 1939 a nyní pod jménem KOVOSVIT MAS působí v Sezimově Ústí.[1] Vlastníkem podniku je ruská podnikatelka Tatiana Kuranová.

Historie

V roce 1903 založil Tomáš Baťa ve Zlíně závod na výrobu obuvnických strojů. Ten se postupně rozrůstal a v roce 1936 vznikla značka MAS nabízející frézy a soustruhy. Závod MAS, tedy Moravské a Slovenské strojírny začal vznikat ve slovenském Partizánském v roce 1938[2], ale po odtržení Slovenska od Česka se hledalo nové místo až se našlo v roce 1939 v Sezimově Ústí v místě nazývaným Velký Dvůr[2]. Nový závod dostal název Moravské akciové strojírny Zlín, pobočný závod Sezimovo Ústí, zkratka MAS tak zůstala zachována. V letech 1939 až 1944 postavila v lokalitě Zlínská stavební z koncernu Baťa fabriku a novou část města určenou pro zaměstnance závodu a jejich volný čas.[3] Po zestátnění v roce 1948 probíhaly četné restrukturalizace. Závod se stal součástí národního podniku Baťa, Zlín. V následném roce přešel zlínský podnik na Svit, n.p., Gottwaldow a v Sezimově Ústí byl vytvořen podnik Kovosvit. V roce 1950 přibyl závod v Písku, v roce 1958 v Holoubkově (bývalý TOS Holoubkov) a v roce 1975 závod v Dobříši[4]. V roce 1980 byl podnik začleněn do Výrobní hospodářské jednotky (VHJ) Továrny strojírenské techniky. V roce 1989 byla VHJ zrušena a z Kovosvitu se stal nejprve státní podnik a o rok později byla založena akciová společnost. Po roce 1990 došlo k četným restrukturalizacím. Centrála v Sezimově Ústí se v roce 2002 proměnila ve firmu Kovosvit MAS, a.s.,[5] součástí holdingu byl i písecký závod, který dostal název Kovosvit DS, a.s.[6]

Závody

Areál továrny Kovosvit, a.s., závod Písek z roku 1949 se nacházel v Písku v ulici Za Pazdernou 5, byl původně určen pro podnik Amati Kraslice (Harmonika). Ze skromných počátků se továrna rozrostla o vysoké výrobní a montážní haly, sklady, kalírnu a energocentrum. Naproti závodu se nacházelo velké parkoviště pro zaměstnance. Později byla k závodu přičleněna také bývalá Kořánova slévárna. K továrně náležela ještě nad parkovištěm stojící panelová ubytovna a také vila z roku 1940, která byla postavena vedle vrátnice. Ve vile bydlel v 50. letech ředitel závodu, později zde měl sídlo závodní lékař a byla zde také zubní ordinace. Kovosvit Písek, DS, v posledních letech své existence vyráběl jednovřetenové soustružnické automaty křivkové a s numerickým řízením včetně příslušenství, radiální vrtačky, malé hobby soustruhy (MAHOS) a vrtačková sklíčidla. Zaměstnanci závodu (servisní oddělení) prováděli také poradenský servis v oblasti obrábění na soustružnických automatech, servis, seřizování a uvádění automatů do provozu přímo u zákazníků. Počátkem roku 2006 byla činnost závodu ukončena. Vybavení závodu bylo rozprodáno, budovy zakoupila společnost Amtek Precision Engineering Czech Republic s.r.o.[7] Ta se později spojila s firmou Interplex Precision Engineering Czech Republic s. r. o., která písecký závod převzala.[8]

Produkty

Po dobu svojí existence se firma zaměřovala na výrobu obráběcích strojů jako jsou soustružnické automaty, vrtačky, obrážečky, ostřičky, hoblovky a další. Vedle toho vyráběla i nářadí a měřidla, hydraulické kopírovací nářadí, držáky a za 2. světové války kola[9].[10][4]

Odkazy

Reference

  1. Obráběcí stroje, CNC stroje, CNC soustruhy | KOVOSVIT MAS. www.kovosvit.cz [online]. [cit. 2020-12-24]. Dostupné online.
  2. KLIMEK, Hynek; PANCER, Václav. Sezimovo Ústí - město, které se zrodilo dvakrát. Krnín: Růže pro město Sezimovo Ústí, 2009. ISBN 978-80-86975-35-1. S. 60.
  3. Klimek, s. 60–61.
  4. Československá vědecká technická společnost pro strojnictví. Historie výroby obráběcích strojů u nás (Kovosvit, k.p. Sezimovo Ústí, záv. Holoubkov). In: Historie výroby obráběcích strojů u nás. Liberec: [s.n.], 1980. S. 86.
  5. KNOBLOCH, Iva; VONDRÁČEK, Radim. Design v českých zemích 1900-2000. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-7101-157-6. S. 580.
  6. Kovosvit zavře písecký závod. České Budějovice [online]. 2005-10-25 [cit. 2021-06-22]. Dostupné online. (česky)
  7. PRÁŠEK, Jiří; LUDVÍK, Lubor. Písecké ulice, náměstí, samoty a komunikace. 1. vyd. [s.l.]: J & M, 1998. 163 s. ISBN 80-86154-09-2.
  8. O nás | Interplex Písek [online]. [cit. 2021-06-22]. Dostupné online. (česky)
  9. Klimek, s. 61.
  10. Strojírenský informátor 1959. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1959. S. 245.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.