Divadlo Járy Cimrmana

Divadlo Járy Cimrmana (zkracované jako DJC), je pražský divadelní soubor fungující od konce 60. let. Jeho repertoár tvoří komické hry Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka s tematikou fiktivního českého génia Járy Cimrmana, který je prohlašován za původního autora těchto her. V divadle tradičně hrají pouze muži a až na výjimky bez hereckého vzdělání. Jde o jedno z nejúspěšnějších a nejpopulárnějších českých autorských divadel a českých poválečných divadel vůbec. Od roku 1992 působí na půdě Žižkovského divadla Járy Cimrmana, p.o., kde vystupují i jiné soubory.

Divadlo Járy Cimrmana
Dům ve Štítného ulici na Žižkově, současné působiště Divadla Járy Cimrmana
Základní informace
StátČesko Česko
MístoPraha 3-Žižkov
Typ divadlaamatérské divadlo
Zaměřeníčinohra
ScényMalostranská beseda, Reduta, divadlo Solidarita, divadlo Braník 41, dnes Žižkovské divadlo Járy Cimrmana
ZkratkaDJC
Budova
Kód památky100392 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Osobnosti
Umělecký šéfZdeněk Svěrák
Významní herciZdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Pavel Vondruška,Genadij Rumlena, Petr Brukner, Jan Kašpar, Václav Kotek, Jan Hraběta, Bořivoj Penc, Jaroslav Weigel, Jaroslav Vozáb, Petr Reidinger, Marek Šimon, Robert Bárta, Zdeněk Škrdlant, Michal Weigel, Václav Verner a další
Další informace
Poloha divadla v Praze
Souřadnice50°5′7,99″ s. š., 14°26′57,12″ v. d.
AdresaŽižkovské divadlo Járy Cimrmana
Štítného 520/5
13000 Praha 3-Žižkov
UliceŠtítného
Oficiální webhttp://www.cimrman.at/
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie souboru

Začátky

Prvotním autorem nápadu založit toto divadlo byl Jiří Šebánek, který roku 1966 seznámil se svou myšlenkou Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka.[1] K projektu byli v jeho rané fázi přizváni ještě Karel Velebný, Jan Trtílek a Oldřich Unger jako účinkující a Helena Philippová, která se ujala režie. Už 23. prosince toho roku pak byl v rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka oznámen „doktorem Evženem Hedvábným“ (pseudonym Karla Velebného, později prohlašovaný za Svěrákova bratrance) nález pozůstalosti doposud neznámého českého génia Járy Cimrmana ve vesnici Liptákov v Pojizeří.

Podle původního plánu měly být při premiéře nového divadla uvedeny dvě jednoaktové hry, z nichž jednu měl napsat Zdeněk Svěrák a druhou Jiří Šebánek. Jelikož však Šebánkova hra Domácí zabijačka nebyla včas dokončena, bylo nutné plán změnit. Její místo vyplnil seminář o Cimrmanově životě a díle, přičemž tuto originální formu (seminář + hra) si udržela představení DJC dodnes. Po semináři následovala Svěrákova hra Akt (lehce morbidní rodinná komedie, v podtitulu „hra se zpěvy a tanci“), která měla nejprve zkušební premiéru pro rodiny a známé a teprve poté byla 4. října 1967 v Malostranské besedě představena široké veřejnosti.

Ještě téhož roku mělo premiéru Smoljakovo Vyšetřování ztráty třídní knihy (činohra žánru absurdní komedie) a pak byla konečně uvedena i Šebánkova Domácí zabijačka aneb Nebyl tady Bormann (podtitul „toiletní horor“). V té době už ale sílily osobní i umělecké neshody mezi Šebánkem a Philippovou na jedné straně a Smoljakem na straně druhé, které se postupně staly nepřekonatelnými. Zdeněk Svěrák se přiklonil na Smoljakovu stranu, což roku 1969 vedlo k odchodu Šebánka, Philippové a několika dalších členů, a ke stažení Domácí zabijačky z repertoáru.[2] (Šebánek později založil paralelní cyklus Salón Cimrman, kde s ním z původních členů divadla účinkoval Karel Velebný a jako stálý host Miloň Čepelka.) Režisérem Divadla Járy Cimrmana se po Philippové stal právě Ladislav Smoljak.

70. a 80. léta

Působení divadla v období normalizace se neslo ve znamení ustavičných neshod a bojů se státním aparátem, kulturními komisemi a cenzurou (které zachycuje i film Nejistá sezóna), kdy se divadlo muselo několikrát stěhovat, hrát na alternativních scénách v provizorních, často zcela nevyhovujících podmínkách, měnit obsah her (například sexuolog Pepa ze hry Akt byl původně příslušník Veřejné bezpečnosti) a svého času, v roce 1972, mělo dokonce zakázáno účinkovat na území Prahy. Největší problémy s cenzurou měla hra Lijavec (1982), která musela být už následujícího roku stažena a znovu mohla být uváděna až od roku 1986.

Navzdory těmto problémům a překážkám se DJC během této doby stalo velmi populárním, Smoljak se Svěrákem psali (nyní už společně) další hry a tvorba divadla mohla vycházet i oficiálně knižně (scénáře) a na gramodeskách. Etabloval se „klasický“ (ne)herecký ansámbl, obvykle doplňovaný z řad kulisáků nebo přátel stávajících herců. Kromě zakladatelů Svěráka, Smoljaka, Čepelky a Ungera (ten koncem 70. let emigroval) sem patřili Jaroslav Weigel (také výtvarník scén a doprovodných materiálů), Jaroslav Vozáb, Pavel Vondruška (také dirigent případné scénické hudby), Petr Brukner, František Petiška (zemřel roku 1980), později Václav Kotek (ten se posléze stal především manažerem a impresáriem divadla), Jan Hraběta, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Jan Kašpar a jiní. Krátce jako herci DJC vystupovali např. také režiséři Andrej Krob a Jiří Menzel. Významným členem byl ve své době i skladatel a herec Jan Klusák, autor hudby k představení Cimrman v říši hudby.

V 80. letech realizovali Smoljak se Svěrákem na cimrmanovská témata i několik filmů (jsouce tehdy už zavedenými a úspěšnými autory filmových komedií), konkrétně Jára Cimrman ležící, spící, rekonstruovaná Cimrmanova biografie popisovaná v seminářích, Rozpuštěný a vypuštěný na motivy hry Vražda v salónním coupé, a Nejistá sezóna, autobiograficky ztvárňující skutečný život divadla v té době a obsahující úryvky několika dalších her (zejména Vizionáře). Všechny tyto filmy režíroval Ladislav Smoljak a vystupovali v nich (mezi jinými) i herci DJC.

Roku 1988 postihla soubor DJC dvě neštěstí, když zemřel Jaroslav Vozáb a záhy nato se vážně zranil Jan Kašpar.[pozn. 1] Ten i přes své ochrnutí ale zůstal hercem divadla a autoři mu v dalších hrách psali na tělo „sedavé“ role.

Po roce 1989

Uvolnění po revoluci v roce 1989 přineslo nejen možnost uvést hru Blaník (o které se nevěřilo, že projde přes schvalovací komisi), ale i rozmach popularity osobnosti Járy Cimrmana. Byly po něm pojmenovány nejen ulice, ale např. i planetka objevená astronomem Zdeňkem Moravcem. V červnu 1995 dostává hra Záskok Cenu Alfréda Radoka jako hra roku 1994.

Postupně docházelo k přirozené generační obměně ansámblu, i když jen velmi zvolna, neboť stávající herci zpravidla účinkovali (nebo ještě účinkují) až do velmi vysokého věku, často doslova až do smrti. Z mladší generace se mezi kmenové herce zařadili Marek Šimon, Petr Reidinger nebo Robert Bárta, vesměs původně kulisáci a technici.

Roku 2008 byla uvedena patnáctá hra České nebe, obecně chápaná jako poslední.

Významné personální ztráty postihly divadlo roku 2010, kdy ze zdravotních důvodů musel odejít Pavel Vondruška (jako dirigenta ho nahradil Milan Svoboda) a zejména zemřel Ladislav Smoljak, jedna z vůdčích osobností souboru. Roku 2013 po vleklé nemoci skonal i Jan Kašpar. Tyto ztráty byly částečně kompenzovány hereckým angažmá dvou potomků členů divadla v rámci tzv. akce „Synové pomáhají otcům“ (Josef Čepelka a Vojtěch Kotek) a hostováním Miroslava Táborského. Též se k souboru vrátil Andrej Krob.

Další vlna úmrtí přišla koncem 10. let, kdy zemřeli Bořivoj Penc (2018), Jaroslav Weigel a Václav Kotek (oba 2019). Náhradou se jako další hostující profesionál k DJC připojil Ondřej Vetchý.

Působiště divadla
  • K prvnímu zkušebnímu představení došlo 19. 6. 1967 v Malostranské besedě (pro rodiny a známé) a oficiálně pro veřejnost (4. 10. 1967) – šlo o hru Akt.
  • V lednu 1972 se DJC nastěhovalo do pražské Reduty.
  • Od října 1974 DJC vystupovalo bez kulis, kostýmů a rekvizit na různých alternativních scénách – strahovská Sedmička, kolej 5. května, Klub chemiků, Divadlo v Řeznické.
  • Od března 1975 divadlo působilo v Branické ulici č. 41 na Praze 4, kam se přestěhovalo po krátkém intermezzu v kulturním domě Novodvorská.
  • Od roku 1983 působilo Divadlo Járy Cimrmana v Divadle Solidarita (dnes Strašnické divadlo).
  • Od roku 1992 Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, p. o., sídlí na Štítného 520/5, 130 00, Praha 3 – Žižkov (dříve Žižkovské divadlo T. G. Masaryka; budova nese název Masarykův dům[3]).

Hry

Většina her je koncipována tak, aby mohl být jejich autorem skutečně Jára Cimrman, tedy jejich děj je situován do období pozdního Rakouska-Uherska, resp. belle époque. První tři hry, které napsali samostatně tři zakladatelé divadla, se o tento charakter ještě nesnažily, což je v případě Aktu vysvětleno tím, že podle Cimrmanova přání měl restaurátor hry právo přizpůsobit postavy i děj své době, pokud zachová její myšlenku. Vyšetřování ztráty třídní knihy je samo o sobě umístěno časově neurčitě (dojem starého Rakouska byl později akcentován přejmenováním postavy ministra školství na zemského školního radu), a Šebánkova Domácí zabijačka byla evidentně zasazena dokonce do doby po druhé světové válce, ovšem brzy po premiéře se přestala uvádět a dnes je prakticky neznámá.

Pasáže některých her, pokud by je byl skutečně napsal Cimrman počátkem 20. století, by ovšem svědčily o skutečně věšteckých autorových schopnostech – to se týká zejména hry Vizionář, kde je „předpovězena“ komunistická revoluce a znárodnění dolů.

Děj jednotlivých her funguje samostatně a navzájem spolu nesouvisí, místy jsou však mezi nimi styčné detaily. Např. postava policejního inspektora Trachty alias Ludvíka se vyskytuje jak v Hospodě Na Mýtince, tak ve Vraždě v salónním coupé, poručíka Pihrta ze hry Lijavec zmiňuje v jedné replice také šikovatel Vogeltanz v Záskoku, a ve hře Afrika se objevuje narážka na vtip pronesený ve hře Švestka – Motyčka ze Švestky se ptá Sváti Pulce, zda není jeho otcem nějaký doktor Žába, načež ve hře Afrika se baron Ludwig (hraný zpravidla stejným hercem jako Motyčka) otáže dr. Emila Žáby, zda není otcem nějakého inženýra Pulce.

Zvláštní význam má zmínka o „doktoru Petiškovi z Brandýsa nad Labem“ v replice Faráře v Němém Bobši – inspirací byl cimrmanovský herec František Petiška, v civilu lékař žijící v Brandýse nad Labem. Toto jméno se ovšem v textu objevilo až po Petiškově smrti roku 1980, do té doby šlo o „doktora Šubrta z Brodu“ a byl přejmenován právě na Petiškovu počest. Příjmení Šubrt pak posloužilo jako „krycí jméno“ postavy inspirované Petiškou ve filmu Nejistá sezóna (hrál ji Josef Vondráček). V Brandýse nad Labem mimochodem žil i Petr Brukner (je to pravdivě zmíněno v semináři představení Posel z Liptákova, kde vystupuje jako dálkový student cimrmanologie) a po jistou dobu i Ladislav Smoljak, když učil na zdejším gymnáziu.

Filmy

Z iniciativy členů divadla Járy Cimrmana vzniklo také několik filmů s cimrmanovskou tematikou. Ve všech ztvárňují herci divadla Járy Cimrmana alespoň vedlejší role.

  • Stopa vede do Liptákova (1969; účinkují Zdeněk Svěrák, Karel Velebný a Jiří Šebánek)
  • Jára Cimrman ležící, spící (1983; účinkují Zdeněk Svěrák, Jarolsav Vozáb, Jaroslav Weigel, Ladislav Smoljak, Pavel Vondruška, Petr Brukner, Jan Hraběta, Genadij Rumlena a Jan Kašpar)
  • Rozpuštěný a vypuštěný (1984; účinkují Jan Hraběta, Jan Kašpar, Zdeněk Svěrák, Petr Brukner, Jaroslav Vozáb, Václav Kotek, Jaroslav Weigel, Pavel Vondruška, Ladislav Smoljak a Genadij Rumlena)
  • Nejistá sezóna (1988; účinkují Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Jaroslav Weigel, Jaroslav Vozáb, Jan Hraběta, Petr Brukner, Genadij Rumlena, Jan Kašpar, Michal Weigel, Václav Verner, Robert Bárta, Bořivoj Penc a Václav Kotek)
  • Expedice Altaj – Cimrman mezi jeleny (2007; účinkují Miloň Čepelka, Václav Kotek, Genadij Rumlena, Petr Reidinger, Zdeněk Škrdlant, Václav Verner, Vojtěch Kotek, technik Jiří Kalina a technik Luděk Minařík)

Aktuální členové divadla běžně dostávali malé role i v dalších filmech z dílny Smoljak–Svěrák (nebo otce a syna Svěrákových), které s Cimrmanem nijak nesouvisely (např. Jáchyme, hoď ho do stroje, Kulový blesk, Vratné lahve aj.).

Členové divadla[4][5]

Aktuální herci Divadla Járy Cimrmana
Jméno Fiktivní titul Portrét Doba působení Původní profese
Zdeněk Svěrák doc., dr. 1967–dosud učitel
Miloň Čepelka prof. 1967–dosud učitel
Petr Brukner odb. as., dr. 1969–dosud projektant
Andrej Krob odb. as., Ing. 1973–1975, 1990–1992, 2013–dosud režisér
Jan Hraběta dr., Ing. 1979–dosud elektromechanik
Genadij Rumlena Ing. 1983–dosud jevištní technik
Robert Bárta Ing. 1978–dosud stavební inženýr
Michal Weigel as. 1979–dosud grafik
Marek Šimon Mgr. 1992–dosud automechanik, kulisák
Václav Verner as. ???–dosud
Petr Reidinger dr. 1992–dosud elektrikář, kulisák
Zdeněk Škrdlant dr. 2008–dosud kulisák
Miroslav Táborský dr. 2010–dosud herec
Milan Svoboda prof. 2010–dosud dirigent, pedagog
Josef Čepelka Bc. 2011–dosud herec
Vojtěch Kotek Bc. 2011–dosud herec
Ondřej Vetchý Ing. 2019–dosud herec

Dřívější herci Divadla Járy Cimrmana[6]

† značí, že herec působil v divadle až do své smrti.

Jméno Fiktivní titul Doba působení Původní profese
Jiří Šebánek doc., dr. 1967–1969 scenárista
Ladislav Smoljak prof. 1967–2010† učitel
Karel Velebný dr. Evžen Hedvábný 1967–1968 hudebník
Oldřich Unger Ing. 1967–1978 rozhlasový redaktor
Jan Trtílek ak. soch., prof. 1967–1968 sochař
Milan Papírník Ing. 1967–???
Petr Čada doc. 1967–???
Ivan Štědrý dr. 1967–1969
Josef Podaný dr. 1967–1969
Vít Mach dr. 1967–1969
Jiří Stivín Ing. 1967–1969 hudebník
Jindřich Holna as. 1967–1971
František Malota as. 1967–1971
Jan Klusák dr. 1969–1976 hudební skladatel
Jaroslav Vozáb doc. 1969–1988† tlumočník
Pavel Vondruška prof. 1969–2010 dirigent
František Petiška dr. 1970–1980† lékař, básník
Jaroslav Weigel doc. 1970–2019† výtvarník, učitel
Jiří Menzel dr., Ing. 1976–1980 režisér
Jaroslav Uhlíř Ing. 1977, 1990–1992, 1994–1995 hudební skladatel
Josef Koudelka Ing. 1978–1980, 2006–2008 fotograf
Jan Kašpar dr., Ing. 1983–2013† zámečník, kulisák
Bořivoj Penc dr. 1983–2018† nástrojař
Václav Kotek odb. as., dr., Ing. 1983–2019† kulisák

Sociální sítě

Divadlo Járy Cimrmana se do roku 2018 dalo volně pouštět na všech možných platformách typu Spotify, Apple Music a dalších. Po té však bylo stejně jako většina mluveného slova z platformy staženo. V roce 2016 se na YouTube objevil kanál Jára Cimrman, kde byly všechny videosnímky k dispozici volně. V červnu roku 2020 byl tento kanál smazán, a to v důsledku probíhajícího soudního sporu, v němž se Filip Smoljak, jeden ze čtyř potomků zesnulého spoluautora a režiséra divadla Ladislava Smoljaka, dožaduje po společnosti Originální Videojournal určitých informací právě o nahrávkách Divadla Járy Cimrmana. Pražská firma Originální Videojournal, kterou rovnými díly vlastní Pavel Kačírek, Jarmila Konířová, Andrej Krob a Olga Pešková, pořídila mnohé z nahrávek, které se na zmíněném kanálu na YouTube objevily. Byť firma své nahrávky nelicencovala, proti jejich použití na internetovém videokanálu dosud neprotestovala.

Velkou revoluci na YouTube provedl kanál GOLEM, který se zaměřil na raritní snímky vystoupení DJC ze staré i nové doby, vesměs v audio provedení. Mezi ně patří Lijavec s Jaroslavem Vozábem, Němý Bobeš s Oldřichem Ungerem nebo např. různá provedení hry Cimrman v říši hudby. Představení mají zpravidla vzácná obsazení a některá jsou ještě v dřevní podobě z konce 60. let (např. Akt nebo Vyšetřování ztráty třídní knihy). Zcela unikátní jsou záznamy vystoupení Františka Petišky nebo Jana Klusáka. Majitel kanálu tuto svou činnost zdůvodnil v odpovědi jednomu uživateli takto: "Podívejte se, Cimrman je pro mě národní klenot. Jenže já se narodil do doby, kdy se tento fenomén blíží ke konci bohužel. Nechci aby to tak bylo, ale je to prostě pravda. Když jsem byl poprvé v divadle už nežil ani Jaroslav Weigel. Ale právě to mě motivuje. Vozáb, Petiška, Unger, Vondruška, nechci, aby se na ně zapomnělo a na oficiálních záznamech nejsou. Proto to sbírám. Navíc já je mám rád a chci je slyšet ve všech jejich rolích a snažím se na to nějak najít. A když najdu, proč si to nechávat pro sebe, že? Proto to dělám".

Poznámky
  1. Rok 1988 byl pro cimrmanologii tragický i symbolicky, neboť shodou okolností zemřel i hokejista Otto Cimrman, jehož jméno bylo pro jméno Járy Cimrmana inspirací.

Reference
  1. 40 let DIVADLA JÁRY CIMRMANA [online]. Divadelní společnost, 2016 [cit. 2016-02-24]. Dostupné online.
  2. Místo toho, aby se radovali, tak došlo k třenicím. I Divadlo Járy Cimrmana čelilo krizi. Radiožurnál [online]. 2016-09-14 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (česky)
  3. HISTORIE BUDOVY VE ŠTÍTNÉHO ULICI 520/5 – Žižkovské divadlo Járy Cimrmana [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné online. (česky)
  4. CIMRMANŮV ZPRAVODAJ Notice: Undefined variable: str_titulek in /www/doc/www.cimrman.at/www/list.php on line 66. www.cimrman.at [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online.
  5. Inscenace. vis.idu.cz [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online.
  6. MIKŠOVÁ, Zdeňka. Závěrečná diplomová práce - praktická příručka pro tvorbu diplomové práce na Fakultě zdravotnických věd. Křížkovského 8, 771 47 Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci Dostupné online. ISBN 978-80-244-5629-4.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.