Moric Fialka

Narodil se v rodině lékaře. Studoval na staroměstském gymnáziu a četba řeckých klasiků ho přivedla k myšlence stát se vojákem. Navzdory odrazování trval na svém rozhodnutí a roku 1824 nastoupil jako kadet k 28. pěšímu pluku. Vedle vojenských povinností se učil cizí jazyky. V letech 1838–43 vyučoval češtinu na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Roku 1848 se účastnil obléhání Prahy; u Běchovic zachraňoval příslušníky ozbrojených sil, kteří utíkali z revolucí ovládaného města. Potom se zapojil do potlačování povstání ve Vídni a Uhrách. Za hrdinství v bitvě u Kápolny 27. února 1849 dostal vojenský záslužný kříž.[2] Byl přijat do šlechtického stavu a stal se podplukovníkem.[3]

Roku 1859 byl jmenován místním velitelem v Tridentu[2] (pomáhal tam zraněným v italské válce – viz Bitva u Solferina)[3] a o rok později v Mantově.[2] Roku 1862 byl přeložen do Krakova. Mimo jiné byl přísedícím u válečného soudu, před kterým stanuli polští revolucionáři. Svou mírností jim v mnoha ohledech prospěl.[3] V roce 1864 odešel do důchodu.[3] Nikdy nezapřel svůj český původ, podporoval českou kulturu a literaturu.[2]

Jeho synovcem byl Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský. Fialka na něj měl velký vliv, zejména na vojenské akademii, kdy na něho dohlížel a posiloval v něm české národní cítění. Společně pak byli oceněni za statečnost u Kápolny.[4]

Fialka vynikal svým vzděláním nad ostatní rakouské důstojníky. Vedle povinné němčiny uměl anglicky, francouzsky i slovanské jazyky. Přeložil několik prací Charlese Dickense – román Oliver Twist a povídky Štědrý večer a Zvony.[2] Je také autorem českého překladu Nového cvičebního řádu c. k. pěchoty.[3] Psal články do časopisů Květy a Koruna chrudimská.[2]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Moric Fialka