Emil Hácha

Narodil se v Trhových Svinech jako Emil Dominik Josef Hácha[2] do rodiny berního úředníka Josefa Emanuela Háchy (1832–1884) a jeho manželky Marie Karolíny Pavlíny Háchové, roz. Klausové (1837–1914). Následně absolvoval gymnázium v Českých Budějovicích. V roce 1895 promoval na Univerzitě Karlově v Praze a v roce 1898 nastoupil k Českému místodržitelství v Praze. Roku 1902 se Hácha oženil[4] s Marií Klausovou. Další právnické zkušenosti získal jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni mezi lety 1916–1918.

Po vzniku Československa v roce 1918 se stal členem Nejvyššího správního soudu (NSS), který spolu s Ferdinandem Pantůčkem pomáhal založit. V roce 1920 obhájil svoji habilitační práci na Právnické fakultě UK, kde jako docent působil mezi lety 1924 a 1929. Po Pantůčkově smrti jej v roce 1925 prezident Tomáš Garrigue Masaryk jmenoval druhým prezidentem NSS.

Jako právník se stal ceněným pro svoje znalosti anglosaského zvykového práva a mezinárodního práva. V Československu byl členem legislativní rady vlády ČSR, České akademie a České učené společnosti. Uznáním Háchových hodnot bylo také členství u haagského rozhodčího soudu.[5] Emil Hácha bydlel s chotí Marií a dcerou v Praze-Střešovicích ve vile čp. 707/3 v ulici Nad vojenským hřbitovem,[6] která byla v 50. letech 20. století nahrazena blokem tří bytovek.

Emil Hácha ve své kanceláři při vánočním projevu do rozhlasu 22. prosince 1938

Velkou změnu pro Háchu přinesl rok 1938. Toho roku zemřela Marie Háchová, jeho žena, se kterou prožil harmonické manželství, a také se rozvedla jeho dcera. Druhá změna přišla po abdikaci Edvarda Beneše v důsledku mnichovské dohody a po přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na nátlak svého okolí 30. listopadu 1938 přijal funkci prezidenta Česko-Slovenské republiky.[p 2] Důvody pro jeho volbu spočívaly v jeho dosavadní neutralitě a ve zkušenosti s vedením větší instituce (NSS).[7]

26. prosince se sešel s několika slovenskými představiteli v čele s premiérem Jozefem Tisem a obvinil je, že se snaží Slovensko odtrhnout. Tiso to popřel a přislíbil vyloučit z vlády všechny separatisty.[8] Nicméně představitelé ľudové strany, která se zmocnila vlády na Slovensku, tajně vyjednávali s nacisty o vyhlášení slovenské nezávislosti. V noci na 10. března proto Hácha vyhlásil stanné právo a Tisovu vládu sesadil. Moc na Slovensku převzala s Háchovým souhlasem československá armáda.[9]

Dne 14. března 1939 byl pozván do Berlína na jednání se špičkami Německé říše.[10] Jakmile večer Hácha dorazil, byl úmyslně nucen čekat až do 1:30 ráno příštího dne, až se Hitler dodívá na film. Po setkání mu bylo sděleno, že německá armáda je připravena napadnout Česko-Slovensko. Hitler dal Háchovi na výběr mezi podrobením českých zemí německé branné moci ve formě protektorátu nebo vojenskou invazí a válkou. Hácha opakovaně vzdoroval Hitlerovu nátlaku a odmítal přijmout potupné podmínky předání moci, až ve 4 hodiny ráno, kdy Göring pohrozil bombardováním Prahy, Hácha utrpěl infarkt. Po přivolání lékařské pomoci, v kritickém stavu, dokument podepsal a informoval Prahu o rozhodnutí.[11] Večer vyrazil do Prahy vlakem, který byl nacisty úmyslně zpožděn, aby Hitler dorazil do Prahy dříve. Hácha v 19:30 vstoupil do Pražského hradu poprvé jako státní prezident, za asistence vojáků SS.

Hácha se mylně domníval, že němečtí nacisté budou respektovat uzavřené dohody a mezinárodní právní normy. V prvních letech svého působení ve funkci státního prezidenta byl velmi aktivním politikem, který se zasazoval za práva českého národa. Protestoval u říšského protektora Konstantina von Neuratha proti germanizaci, v říjnu 1939 odmítl slib věrnosti Hitlerovi a v listopadu 1939 požadoval propuštění zatčených vysokoškolských studentů, v mnoha případech úspěšně. Byl iniciátorem vzniku Národního souručenství, které mělo být zastřešující organizací českého obyvatelstva protektorátu. V červnu 1940 v reakci na porážku Francie hitlerovskými vojsky odsoudil „klamnou orientaci zahraniční politiky“ v období první republiky a „překonané liberalisticko-demokratické myšlení“.[12]

Od roku 1940 se u Háchy začaly pravidelně objevovat zdravotní problémy, které ho provázely až do konce života. Kvůli těmto komplikacím pro něj bylo stále těžší úřad vykonávat.[13]

Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy v září 1941 a zatčení protektorátního premiéra Aloise Eliáše se Hácha dostal pod zvýšený tlak okupantů. Téhož roku funkci vedoucího Kanceláře prezidenta republiky na nátlak opustil kancléř Jiří Havelka, kterého nahradil August Adolf Popelka. Osudovým zlomem v jeho životě se stal atentát na Reinharda Heydricha, který v květnu 1942 provedli českoslovenští výsadkáři. Terorizování českého národa během heydrichiády a osobní nátlak nacistů v čele s Karlem Hermannem Frankem a ministrem školství a lidové osvěty Emanuelem Moravcem podlomily zdravotní a duševní stav státního prezidenta. Podle některých historiků měl Hácha rezignovat po zatčení premiéra Eliáše nebo po atentátu na Heydricha a následných represích.[14]

Od této chvíle nacisté Háchu využívali jako symbol propagovaného „protektorátního vlastenectví v rámci Německé říše“. Nejvyšší úrovně dosáhlo toto zneužití po atentátu na Heydricha a jeho smrti, přičemž tyto události vyšly do stejného období jako státní oslavy Háchových 70. narozenin. V rozhlasovém projevu ze dne 30. května 1942 ostře odsoudil jak atentát, tak i činnost Benešovy exilové vlády.[15] V době, kdy nacisté vypálili Lidice a Ležáky a občané na masových shromážděních vyjadřovali svou podporu Německé říši, přijal Hácha osobní dar Adolfa Hitlera – luxusní automobil Mercedes – a vyšla obsáhlá publikace Jihočech Emil Hácha (její obrazovou část vytvořil významný reportér Karel Hájek, grafickou úpravu vytvořil Jiří Trnka).[16]

Dne 3. července 1942 se na Václavském náměstí v Praze konala manifestace české loajality vůči Německé říši, které se zúčastnilo 200 000 občanů v čele s Háchou a Moravcem.[18] Háchovo zdraví se vlivem pokračující arteriosklerózy rychle zhoršovalo. Od roku 1943 se téměř neukazoval na veřejnosti a pobýval převážně na zámku v Lánech.[19] Několikrát údajně žádal svého lékaře doktora Maixnera o jed, aby mohl spáchat sebevraždu. V posledních měsících před koncem okupace už nemohl mluvit, selhávala mu paměť a nepoznával lidi.[20]

Dne 13. května 1945 byl Emil Hácha na příkaz Václava Noska zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci. Lékař žádal jeho převoz do sanatoria, ten však nebyl umožněn. Hácha tak 27. června 1945 ve věznici zemřel.[19] Někdy se jako datum úmrtí mylně označuje 1. červen.

Národní soud po válce rozhodl, že v důsledku špatného zdravotního stavu neodpovídal Hácha od ledna 1943 za své činy.[21]

• 
  Hácha na přehlídce čestné jednotky v Berlíně 15. března 1939
• 
  Emil Hácha představuje Reinhardu Heydrichovi české korunovační klenoty
• 
  Hácha, Emanuel Moravec, Richard Bienert a další členové protektorátní vlády v červnu 1942
• 
  Hácha se 9. června 1942 setkává v Berlíně s Hitlerem na pohřbu Reinharda Heydricha
• 
  Hácha v doprovodu členů protektorátní vlády rozmlouvá s Hitlerem u příležitosti pohřbu Reinharda Heydricha[p 3]

Osobnost Emila Háchy se objevila i v několika českých filmech:

• Noc rozhodnutí (1993, televizní film, režie Pavel Háša, roli E. Háchy hrál Rudolf Hrušínský)[24]
• Bohéma (2017, šestidílný televizní seriál, režie Robert Sedláček, v roli E. Háchy Jiří Čapka)
• Anatomie zrady (2020, dvoudílný televizní film, režie Biser Arichtev, v roli E. Háchy Milan Kňažko)[25]

• KVAČEK, Robet; TOMÁŠEK, Dušan. Causa Emil Hácha. Praha: Themis, 1995. ISBN 80-85821-30-3.
• PASÁK, Tomáš. JUDr. Emil Hácha : 1938–1945. Praha: Horizont, 1997. 286 s. ISBN 80-7012-088-6.
• MACHÁLEK, Vít. Prezident lidskosti. Životní příběh Emila Háchy. Praha: Academia, 2020. 846 s. ISBN 978-80-200-3056-6.
• GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6.
• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
• FROLÍK, František. Osobnosti Kladenska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2015. 281 s. ISBN 978-80-88125-00-6. Kapitola Emil Hácha, s. 44–46.
• KULÍŠEK, Vítězslav. Politika druhé republiky (1938–1939): aneb první kolaps československé demokracie. 1. vyd. Brno: vl. nákladem, 2020. 314 s. ISBN 978-80-270-7832-5.
• KLIMENT, Josef. U obětovaného prezidenta. Praha: Academia, 2019. 776 s. ISBN 978-80-200-2982-9.

• Seznam prezidentů Československa
• Seznam představitelů českého státu
• Volba československého prezidenta

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Hácha na Wikimedia Commons
• Autor Emil Hácha ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emil Hácha
• Digitalizovaná díla Emila Háchy v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
• Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), Hácha Emil *1872
• Emil Hácha: záznam o jednání v Berlíně v noci z 14. na 15. března 1939
• Emil Hácha v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století (Libri 1998, ISBN 80-85983-65-6)
• SCHWARZER, Michal. Neznámý básník Emil Hácha. Ostrava, 2008. 122 s. Diplomová práce. Ostravská univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zdeněk Smolka. Dostupné online.
• SLÍPKA, Vojtěch. Emil Hácha a Nejvyšší správní soud ČSR. Brno, 2017. 94 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Ladislav Vojáček. Dostupné online.
• ŠAFR, Jakub. Kolaborační proud protektorátního prezidenta Emila Háchy. Praha, 2014. 157 s. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů. Vedoucí práce Jan Rataj. Dostupné online.
• VOTROUBEK, Matěj. Neprezident JUDr. Emil Hácha. Život a literární činnost JUDr. Emila Háchy před zvolením prezidentem Česko - Slovenska. Olomouc, 2009. 79 s. Diplomové práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta. Vedoucí práce Jiří Bílý. Dostupné online.