František Fišer (malíř)

Rotunda sv. Kateřiny, Znojmo, latinský nápis z 2. pol. 13 století

pamětní deska na stěně Muzea Josefa Hyláka v Radnicích

František Fišer byl synem obuvnického mistra Jana Fišera z Radnic a jeho manželky Barbory, rozené Vonáskové.[1] Dne 14. prosince 1920 se v Praze oženil s malířkou Jiřinou, rozenou Lašťovkovou (1899–1986).[4] Vychovali tři syny: Jiří (1921–2002) byl televizní technik, Jaromír (1928–2008) byl úředník a Ivo (1930–2016) byl zvukový technik. Společně bydleli v Praze 7, Heřmanově ul. 7, kde měl Fr. Fišer v nejvyšším patře svůj ateliér. Dožil se 68 let a zemřel 30. prosince 1957 v Praze. Měl tři sourozence: sestra Josefa (provdaná Beerová) žila v Říčanech u Prahy a dvojice sester Anna s Marií žily společně v Radnicích.

František Fišer se nejprve vyučil malířem pokojů. Následně však studoval na UMPRUM figurální tvorbu u profesora Emanuela Dítěte a soukromě na AVU u profesora Vratislava Nechleby. Podle manželky Jiřiny se Fr. Fišer s profesorem Nechlebou přátelil a příležitostně spolupracovali. V roce 1920 byl s budoucí manželkou na skromném studijním pobytu v Paříži. Ve 20. letech poskytoval malířské kurzy. Ve stejné době začal kariéru restaurátora i autora vitráží.

V 50. letech mu pak bylo nabídnuto, aby se podílel na počínající výuce restaurátorství. Patřil zřejmě v té době mezi nejuznávanější restaurátory. Z politických důvodů však nabídku na výuku restaurátorství odmítl. Po jeho smrti tak zanikly některé jeho na tehdejší dobu objevné metody restaurování. Někteří památkáři a restaurátoři se později neúspěšně snažili o získání restaurátorského archivu Fr. Fišera od jeho vdovy.

K dispozici jsou nejméně tři obrazové dokumenty zmiňující činnosti Františka Fišera. Protektorátní filmová aktualita ze Sázavského kláštera o restaurování tamní kapituly. Socialistický filmový dokument k objevu latinského nápisu ze 13. stol. v Rotundě sv. Kateřiny (Znojmo). Nedávný televizní pořad Toulavá kamera o historii Kostele sv. Jakuba (Rovné ve Stříbrné Skalici).

V listopadu 2019 byla Františku Fišerovi v jeho rodných Radnicích u příležitosti 130. výročí narození odhalena pamětní deska[5] a uspořádána výstava odkazující na mnohé póly jeho umělecké činnost. Deska je umístěna na čelní stěně radnického Muzea Josefa Hyláka. Pamětní desku společně pořídilo město Radnice a šestice vnuček i vnuků Františka Fišera. Odhalení desky a vernisáže výstavy se účastnilo přes 50 potomků, příbuzných a hostů.

V roce 2019 vyšly dva články s osobními vzpomínkami Ivanky Fišerové (vnučky Františka Fišera) v regionálních čtvrtletnících Pod Zelenou Horou[6] a Vítaný Host[7].

František Fišer se zaměřoval především na restaurování církevních staveb, zejména figurálních nástěnných maleb. Podle jeho vlastní dokumentace restauroval malby ve více než 70 objektech. Jedna z vnuček Fr. Fišera pracoval v 80. letech jako kastelánka na zámku v Bučovicích. Jako tichý svědek, zde zažila návštěvu velké skupiny německých restaurátorů. Prováděl ji Ludvík Losos, působící tehdy v podniku Státní restaurátorské ateliery. Součástí výkladu Losose bylo i neskonale obdivné a příkladné hodnocení restaurátorských prací provedených v minulosti Fr. Fišerem.

Pozn.: Základem seznamu byla dokumentace Fr.Fišera. Tu později doplnili syn Jiří, vnučka Ivana, vnuk Jiří, snacha Eva a vnuk Ivo.

František Fišer je také autorem uměleckých návrhů více než 150 kostelních oken - vitráží. Podle jeho vlastní dokumentace pracoval na oknech v téměř 50 objektech. Okna zpravidla vyráběla Specializovaná dílna na malbu na sklo a vkládání skleněných segmentů do olova založená Josefem Jiřičkou sen. (1903 až 1969), dnes Umělecké sklenářství Jiřička-Coufal.

Pozn.: Základem seznamu byla dokumentace Fr.Fišera. Tu později doplnili syn Jiří, vnučka Ivana, vnuk Jiří, snacha Eva a vnuk Ivo. Informace o údajné spolupráci na rozetě ve sv. Vítu pochází od manželky Fr. Fišera.

František Fišer je rovněž autorem řady vlastních olejomaleb, akvarelů i kreseb. Zvláštností je velice zdařilá kopie olejomalby z kostela Panny Marie Sněžné (Praha - Jungmanovo nám.). Fr. Fišer kopii vytvořil v průběhu restaurátorských prací v roce 1929. Originál obrazu Zvěstování Panny Marie vznikl v roce 1724 a je součástí postranního oltáře. Jeho autorem je Václav Vavřinec Reiner (1689–1743). Jde o vrcholně barokní olejomalbu. Originál i kopie mají výšku 290 cm a šířku 190 cm. Kopie zůstala v držení Fr. Fišera a za 2. sv. války ji neúspěšně chtěli odkoupit Němci. Po smrti Fr. Fišera ji pozůstalí zdarma nabízeli Národní galerii, která ale měla zájem pouze o originál umístěný v kostele. Církev ovšem logicky odmítala vydat originál a nahradit ho kopií. Nějakou dobu se také zvažovalo vyříznutí ústředního motivu. Kopie nakonec zůstala v původní podobě a do roku 1986 byla ve vlastnictví vdovy Jiřiny Fišerové. Později byla vnučce Fr. Fišera tato kopie ukradena a nyní je nezvěstná.

František Fišer se rovněž věnovat ilustrování knížek, vazbě knih a tvorbě kreslených dopisnic. Ilustroval např.:

• Jan František Hruška, Rytíř z Čech, Praha, A. B. Černý (bez data)
• František Středa, Poklad, Praha, A. B. Černý (bez data)
• František Středa, Poklad, Praha 1920
• Jeanne Mairettová, Malá princezna, Praha, B. Kočí 1920
• Josef Petrus, Blbeček, Praha, B. Kočí 1920
• Jaroslav František Urban, Severočeské pověsti, Praha 1923

Se svými syny také natočil několik krátkých animovaných filmů, např. Honza a lodička nebo pan Prokouk, které se však nedochovaly. František Fišer se také zajímal o genealogii a dohledal původ své rodiny. Mezi předky manželky Jiřiny našel karlštejnské many Nosákovce z Čímě. Následně namaloval jejich erb.