Kostel svatého Mikuláše (Kašperské Hory)

Kostel včetně hřbitova a kaple sv. Anny společně obehnaný zdí stojí v dominantní poloze na úpatí vrchu Vinice a je zdaleka viditelný. Důvod, proč tento kostel dokončený kolem roku 1330 na tomto vzdáleném místě mimo vlastní intravilán města byl postaven, dosud objasněn nebyl, i když byl předmětem zájmu řady badatelů. Ti ale dosud k jednoznačným závěrům nedošli.

Osamocená poloha je vysvětlována různě; obvykle se soudí, že je to důsledek starší zástavby. Terénní průzkumy v bezprostředním okolí kostela sv. Mikuláše příliš rozsáhlou důlní činnost neprokázaly (důkladný archeologický průzkum ale doposud proveden nebyl). Větší zástavba se sice předpokládá, ale doložena nebyla (dnes je u kostela jen jedna budova). Nejstarší zpráva o osídlení je v listině s datem 24. srpna 1345, v níž jmenovaný „Hermannus de sancto Nicolao“ věnuje k záduší kostela své pole. O 100 let později jsou doloženy nejméně dvě usedlosti v držení města Sušice, které v roce 1584 odkoupilo město Kašperské Hory. A v urbáři z té doby je uvedeno sedm poplatníků, tj. pravděpodobně sedm usedlostí.

Kostel sv. Mikuláše (letecký snímek)

Karel Kuča[1] soudí, že původní historické osídlení bylo rozptýleno právě zde na svazích a vrcholku mezi nynějšími Kašperskými Horami a Rejštejnem, což situování kostela dokazuje. A dle jeho názoru napovídá tomu i původní název obce - Berg Reichenstein. Dnešní město leží na nejnižším místě sedla horského výběžku a nemohlo tedy by být „horou“ nazváno. Současně upozorňuje, že ve středověku existovalo společné dvojměstí – Berg Reichenstin a Unter Reichenstein. Někteří badatelé usuzují také o původní zástavbě dřevěné, jejímu potvrzení však chybí podstatnější nálezy stejně jako teorii o možném hornickém osídlení od Rejštejna až po Kašperské Hory, jehož by kostel byl pomyslným středem. Osídlení u sv. Mikuláše v žádných dochovaných pramenech není ztotožňovalo s Kašperskými Horami, pravděpodobně bylo majetkem královského města Sušice. Větší osídlení okolí kostela tedy dosud není prokázáno, ačkoliv nalezené hrobky při archeologických výzkumech z let 1928 a 2002 dokazují hypotézu, že kostel vznikl na místě starší a méně reprezentativní svatyně.

Portál na západní straně vlevo

V době předhusitské měl patronátní právo král a kostel byl až do 16. století kostelem farním, což se vysvětluje tím, že místní horníci (pravděpodobní stavebníci) potřebovali svatyni k modlitbám a požehnání v dolech.

Historiografie 19. století interpretuje založení kostela dokonce jako místo cechovních shromáždění havířů.

Osídlení u kostela protínala dálková stezka (která napomohla k udělení privilegia Kašperským Horám v roce 1345 Janem Lucemburským). Vznik soustředěné městské lokace nynějšího města představuje zřejmě až druhou vývojovou fázi, kterou lze spojit se stavbou kostela sv. Linharta (dnes sv. Markéty) uprostřed horní osady Reichenstein.

Raně gotický trojlodní kostel byl zasvěcen sv. Mikuláši, jehož atributem jsou tři hroudy zlata. Mohutná 40 metrů dlouhá raně gotická trojlodní bazilika s pětiboce zakončeným presbytářem a hranolovou věží se střílnami poukazujícími i na někdejší fortifikační význam kostela je z období před rokem 1330 (západní portál je datován do doby kolem roku 1315). Na vnějších stranách jsou mohutné odstupňované opěráky. Kostel ohromí nejen svými rozměry, ale i vnitřkem. Poměrně úzké boční lodě se otevírají do hlavního prostoru masivními arkádami na čtyřhranných pilířích. V západním průčelí slouží jako hlavní vchod bohatě profilovaný hrotitý portál. V kněžišti je nezvyklý kamenický výklenek k sezení - sedile se dvěma jetelovými oblouky a hlavicí. V severní lodi je i nejstarší kamenný náhrobek zámožného nákladníka zlatých dolů a člena městské rady Mikuláše Höslera z roku 1347.

Malovaný strop s kůrem

Uvnitř kostela v hlavní lodi se nachází malovaný dřevěný strop o rozměrech 8,5 a 18,5 metru. Motivy růží, kosatců, tulipánů, jiřin, narcisů, slunečnic a kopretin vymaloval kolem roku 1700 tehdejší purkmistr města Viktorin Antonín Graff[3]. Uprostřed v oválu vavřínového věnce namaloval znak Kašperských Hor. Malba o rozloze 162 m² je dílo nezvyklé a naprosto gigantické. Od stejného malíře a radního jsou také malby Krista, sv. Petra a Pavla na svatostánku hlavního raně barokního oltáře.

Kromě stropu upoutá také boční akantový bohatě řezaný oltář z roku 1707 s obrazem 10 000 mučedníků od M.F. Kasimira (téma mučedníků bylo aktuální tam, kde důlní neštěstí a nepohřbené oběti byly časté).

Jedinečnou výzdobou jsou i gotické nástěnné malby převážně ze 14. století, které dali pořídit příslušníci hornického patriciátu a ti jsou na malbách často také zobrazeni. Nejzajímavější freskou je trojdílný votivní obraz na severní stěně kněžiště z roku 1330 s postavami sv. Mikuláše, sv. Doroty, prvního zakladatele chrámu Jana Chugnera a faráře Frederika sloužícího mši.

Ze 16. století je sousoší kalvárie na břevnu vítězného oblouku, které je působivé svým umístěním ve volném prostoru mezi lodí a kněžištěm.

Kostel sv. Mikuláše (západní strana)

Kostel sv. Mikuláše je velmi cenná a originální památka.

Chrám se postupně opravuje od roku 1997. V roce 2018 je již opravena vnější fasáda, střecha, část vnitřní výzdoby (z prostředků Ministerstva kultury ČR a katolické církve). Díky sponzorským darům byla zahájena restaurace  cenných varhan z roku 1737 (jedněch ze čtyř, které v kostelích v Kašperských Horách jsou). Mnoho ještě zbývá.

Chrám má také jedinečnou akustiku, v letních měsících se v kostele konají koncerty (Schola Gregoriana Pragensis, Ars Cameralis, Capella Regia aj.)

Uvažuje se o obnově historické části hřbitova s jeho původními prvky jako základu originálního funerálního muzea.

• 
  Kostel sv. Mikuláše, pohled hlavní lodí s vítězným obloukem mezi hlavní lodí a kněžištěm
• 
  Kostel sv. Mikuláše, pohled z cesty do osady Tuškov
• 
  Kostel sv. Mikuláše, sluneční hodiny na jižní straně