Strakonice (hrad)

Hrad Strakonice je gotický hrad a barokní zámek s kostelem svatého Prokopa ve městě Strakonice na soutoku zlatonosné řeky Otavy a Volyňky. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka ČR.[1]

Strakonice
Hradní areál ve středu Strakonic
Základní informace
Slohgotický
Výstavba1. polovina 13. století
StavebníkBavorové ze Strakonic
Další majiteléJohanité
Poloha
AdresaHradební 50, Strakonice, Česko Česko
Souřadnice49°15′30″ s. š., 13°54′6″ v. d.
Strakonice
Další informace
Rejstříkové číslo památky35221/3-3945 (PkMISSezObrWD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Plán hradu

Historie

Hrad byl založen mezi léty 12201235 a v roce 1243 daroval Bavor I. († 1260), účastník křížové výpravy, a jeho manželka Bohuslava/Dobroslava (její jméno je neznámé) východní polovinu hradu řádu maltézských rytířů, který zde zřídil komendu. V první fázi stavby (1220-1235) vzniklo hlavní opevnění, včetně hlubokého příkopu na jižní a západní straně, západní část kostela s věží, budova ambitu a palác s kapitulní síní. V letech 12601280 za Bavora II. vznikl nový palác s věží a byly zaklenuty ambity. Počátkem 14. století přestavěl zvíkovský purkrabí Bavor III. západní opevnění a původně hranolovou věž na dnešní Rumpál (gotická věž s břitem).

Roku 1402 Johanité získali celý hrad, který byl od roku 1421 (po zničení pražského sídla řádu) sídlem velkopřevorů. Po roce 1500 vybudoval komtur řádu Jan III. z Rožmberka věž Jelenku a severní kamennou hradbu a přestavěl obytný palác. Stavební úpravy hradu byly ukončeny v letech 17141721 barokní zámeckou přístavbou.[2] Maltézský řád zde působil až do uvěznění posledního převora a profesora zdejšího gymnázia A. Voráčka komunisty roku 1951, později jen skrytě.

Popis

Hrad kombinuje prvky několika architektonických slohů a má tři nádvoří. Hlavní vstup je barokní zámeckou budovou od jihovýchodu na první nádvoří, kde je i kostel. Druhé nádvoří obklopuje starý i renesanční palác, západní hradba s věží Rumpál a bývalé purkrabství. Na třetím nádvoří u řeky jsou hospodářské budovy a západní brána. Během své historie byl hrad dvakrát dobyt a zpustošen – poprvé roku 1620 stavovskými vojsky a podruhé Švédy za třicetileté války (údajně nikoliv vojensky, ale zradou).

Palác s kvadraturou

Původně románský palác má v přízemí kapitulní síň s románským kruhovým oknem nad vchodem. Síň je sklenuta čtyřmi poli křížové klenby a vyzdobena freskami. Románským kamenným portálem se vstupuje do přiléhajícího ambitu s křížovými klenbami s cihelnými žebry, na stěnách se zachovaly velmi cenné fresky z let 1310-1340. Kamenným portálem na východní straně se vstupuje do kostela.[3]

Kostel svatého Prokopa

Dnešní hlavní loď s kruchtou a úzkou jižní lodí pochází patrně z let 1220-1235. Koncem 13. století byl připojen nový presbytář a velká hranolová věž. Také na kruchtu vede v prvním patře kamenný románský portál, celá západní stěna kruchty je vyzdobena freskami. Zařízení kostela je barokní, na severní stěně je dřevěná socha tzv. Madony ze Strakonic z let 1320-1330 (originál v Národní galerii v Praze) a oltář svaté Anny s pozdně gotickými řezbami. Nad vchodem do sakristie visí dřevěný krucifix (kolem 1370, originál v NG v Praze).[4]

Druhé nádvoří

Jižní stranu druhého nádvoří tvoří obytný palác komturů z 15.-16. století, západní hradba s věží Rumpál a v severozápadním rohu románská budova bývalého purkrabství s hrázděným štítem.

Současné využití

Dnes v areálu sídlí Muzeum středního Pootaví, římskokatolická farnost sv. Prokopa, Šmidingerova knihovna a Základní umělecká škola.

Od roku 1995 je areál strakonického hradu prohlášen za národní kulturní památku.

Odkazy

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-12-21]. Identifikátor záznamu 146986 : Hrad. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  2. E. Poche, Umělecké památky Čech III., str. 431.
  3. E. Poche, Umělecké památky Čech III., str. 433.
  4. E. Poche, Umělecké památky Čech III., str. 434.

Literatura

  • BUBEN, Milan: České velkopřevorství řádu maltézských rytířů v dějinách; Libri, Praha, 2022; 265 s. ISBN 978-80-7277-590-3
  • E. Poche (red.), Umělecké památky Čech III. Praha: Academia 1980. Str. 431-435

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.