Kostel svaté Máří Magdaleny (Přední Kopanina)

Kostel od severu

Kostel od jihozápadu

Neomítnutá stavba kostela zasvěceného sv. Máří Magdaleně je vyvedena z drobných opukových kvádříků, dobývaných pravděpodobně přímo z místního lomu, který je dodnes známým zdrojem tohoto materiálu.

Ústřední část kostela představuje okrouhlá loď, jejíž vnitřek měří napříč přes pět metrů, na východní straně se k lodi připojuje půlkruhová apsida, na straně západní pak štíhlá věž přibližně čtvercového půdorysu. Výzkum v roce 1983 prokázal, že toto rozvržení kostela je původní, z doby jeho stavby, která sice není písemně blíže doložena, ale všeobecně se klade do první poloviny 12. století.

Přítomnost portálu v patře jižní stěny věže, vykládaného jako vstup na emporu, pak může pro toto období naznačovat existenci panského sídla v sousedství této strany kostela.

K jižní straně rotundy byla v pozdější době připojena pravoúhlá přístavba, která v současnosti plní funkci hlavní lodi, zatímco rotunda se stala presbytářem a věž slouží jako sakristie. Funkční uspořádání kostela je tak dnes, oproti obvyklé orientaci k východu, pootočené o 90 stupňů.

Současná podoba kostela sv. Máří Magdaleny je výsledkem novověkých úprav. Po zřícení klenby roku 1779 byla rotunda nadlouho ponechána svému osudu. Teprve v letech 1852 až 1858 došlo k rozsáhlé obnově podle projektu Karla Wiesenfelda (1802-1870), dlouholetého profesora stavitelství na pražské polytechnice (jde vůbec o jediný případ Wiesenfeldovy vlastní stavební činnosti). Zaklenutí bylo tehdy obnoveno dřevěnou konstrukcí namísto kamenné, věž znatelně zvýšena, provedeny nové okenní otvory (za nezměněná, středověká jsou dnes považována jen dvě okénka, jedno v přízemí západní strany věže, druhé na jihovýchodní straně apsidy).

Ke hřbitovu patří kaple svaté Marty a svaté Ludmily z roku 1712. Kapli koupila roku 1867 obec se záměrem zřídit zde márnici. Ta zde sloužila až do roku 1970, kdy byla kaple upravena na Kolumbárium. Naproti stojí dřevěná zvonička z roku 1935, postavená z příspěvků členů Církve československé husitské. Nejstarší dochovaný hrob je z roku 1882, je zde též pomník padlým z první a druhé světové války.[1]