Dobrovice

Zakladatelem města byl snad Dobrovít († 1178), kanovník vyšehradské kapituly, která v okolí vlastnila některá zboží. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1249, kdy je zmiňován Mstidruh z Dobrovicevsi, pražský župan, purkrabí pražského hradu a předek pánů z Chlumu. Název Dobroviceves (nebo Dobrovicěves) znamená Dobrovítova ves. Předpokládá se, že tehdejší osídlení se nacházelo jihovýchodně od dnešního kostela.

Rod Chlumeckých v Dobrovici zbudoval novou tvrz jako náhradu za zničený hrad Chlum. Došlo k tomu zřejmě ne později než ve 14. století, ale doložena je až k roku 1541. Nejpozději ve 14. století se také zformovala protáhlá náves rozšiřující se od tvrze na jihu směrem pod svah s kostelem.

V roce 1545 panství koupili Budovcové z Budova, ale už roku 1551 jej prodali vdově Anně z Vartenberka, od níž poté přešlo na jejího druhého manžela Jindřicha z Valdštejna, s nímž započalo první období velkého rozvoje. Jindřich si Dobroviceves vybral za sídlo panství a roku 1558 pro ni u císaře Ferdinanda I. dosáhl povýšení na město, nesoucí už dále název Dobrovice. Horní část návsi byla rozšířena a získala charakter náměstí. V letech 1569 až 1571 nechal postavit nový goticko-renesanční trojlodní kostel sv. Bartoloměje. Roku 1578 začal na místě tvrze budovat velkolepý renesanční zámek. Objekt měl čtyři nárožní věže, arkády kolem obdélníkového dvora a byl chráněn příkopem.

Jindřichův syn Henyk založil poblíž kostela latinskou školu, kde působili i učitelé z pražské univerzity, na žádost konšelů nechal postavit renesanční radnici, dále rozšířil zámek a zřídil v něm lékárnu a roku 1610 knihtiskárnu. Na druhou stranu však také na svém panství inicioval čarodějnické procesy. Město Dobrovice bylo centrem poměrně rozsáhlého panství čítajícího 21 vesnic. Po Bílé hoře byl ale Henyk pro účast v protihabsburském povstání tohoto majetku zbaven a musel prchnout do Saska.

Panství získal Albrecht z Valdštejna, ale předal jej svému strýci Adamu mladšímu z Valdštejna, pozdějšímu nejvyššímu pražskému purkrabímu, který k městu přikoupil vedlejší Vinařice. Posledním Valdštejnským pánem města byl Jan Josef, po jehož smrti roku 1731 přešlo panství sňatkem jeho dcery na rod Fürstenbergů.

Obdobně Dobrovici roku 1809 získal rod Thurn-Taxisů. Fürstenbergové ani Thurn-Taxisové nevyužívali dobrovický zámek jako své sídlo. Až roku 1831 zde Karel Anselm Thurn-Taxis nechal vybudovat cukrovar (teprve druhý v českých zemích). Kvůli přestavbě byla zbořena zámecká kaple, celé severní a části západního a východního křídla a zrušena zámecká zahrada. Tento krok přinesl další etapu rychlého rozvoje města. Počet domů ve městě se během dalších sta let více než ztrojnásobil, město dorostlo k sousedním Vinařicím a Bojeticím.[3] Počet obyvatel samotné Dobrovice (tedy ještě bez později přidružených obcí) dosáhl svého historického maxima před 1. světovou válkou, v roce 1910 to bylo 2906 obyvatel. [4]

V 80. letech 20. století bylo k Dobrovici připojeno osm do té doby samostatných obcí v okolí. S výjimkou Vinařic, které se znovu osamostatnily v roce 1990, jsou tyto osady součástmi města dodnes. V severovýchodní části náměstí došlo k vybourání části původní zástavby a byl postaven Obchodní dům Chlum (dnes již nesloží původnímu účelu, budovu vlastní firma provozující zde soukromý archiv).

V 90. letech byl dobrovický cukrovar prodán francouzské firmě Union SDA (dnes Tereos). Dnešní společnost Tereos TTD a.s. je největší producent cukru a lihu v České republice.

V roce 2009 prošlo rozsáhlou rekonstrukcí Palackého náměstí a ve stejné době vzniklo Muzeum cukrovarnictví, lihovarnictví, řepařství a města Dobrovice.[5]

Městský úřad Dobrovice, sídlící v renesanční budově radnice na Palackého náměstí, vykonává funkci obecného stavebního úřadu pro 15 obcí (Ctiměřice, Dobrovice, Charvatce, Chudíř, Jabkenice, Kobylnice, Kosořice, Ledce, Němčice, Pěčice, Prodašice, Semčice, Ujkovice, Vinařice, Žerčice) a vykonává funkci matričního úřadu pro 12 obcí (Ctiměřice, Dobrovice, Kobylnice, Ledce, Němčice, Nepřevázka, Pěčice, Prodašice, Semčice, Ujkovice, Vinařice, Žerčice). Město poskytuje také služby sběrného dvora.

Ve městě je základní a mateřská škola, pobočka základní umělecké školy, pošta, knihovna, zdravotní středisko, veterinář a obvodní oddělení policie .[14]

Působí zde divadelní spolek Dobrovít, který od roku 1949 každoročně pořádá přehlídku amatérských divadelních souborů Pojizerské hry. Další pravidelně pořádanou akcí je festival dechových hudeb Fadrhonsova Dobrovice. Několikrát měsíčně zde promítá kino a v městské části Holé Vrchy sídlí i nejmenší divadlo v České republice nesoucí název „Komorní scéna“. Místní FK Dobrovice patří mezi nejúspěšnější amatérské fotbalové kluby na Mladoboleslavsku.

Největším podnikem ve městě je Cukrovar Dobrovice, patřící společnosti Tereos TTD.[15] Ve městě, hlavně v jeho jižní části, sídlí několik dalších menších průmyslových podniků.

• Kostel sv. Bartoloměje
• Radnice
• Muzeum cukrovarnictví, lihovarnictví, řepařství a města Dobrovice
• Dobrovický pivovar

• Heřman Cron (1863–1940), dlouholetý ředitel cukrovaru a cukrovarnický odborník

Rodáci

• Karel Krejčík (1857–1901), ilustrátor a karikaturista
• Antonín Sládeček (1859–1934), kladenský historik a pedagog
• Adolf Ludvík Krejčík (1877–1958), archivář, historik
• Bedřich Feuerstein (1892–1936), architekt
• Ota Hynie (1899–1968), český profesor, hydrogeolog, bratr Josefa
• Josef Hynie (1900–1989), český profesor, sexuolog
• Jiří Adamíra (1926–1993), herec
• Marie Tomášová (* 1929), herečka

Letecký pohled na střed Dobrovice

Silniční doprava

Městskou částí Libichov prochází silnice I. třídy I/38 (5 km od centra města). Do všech ostatních částí města vedou silnice III. třídy. Centrum Dobrovice je vzdáleno 7 km od Mladé Boleslavi.

Železniční doprava

Město Dobrovice leží poblíž železniční trati 071 Nymburk – Mladá Boleslav. Jedná se o jednokolejnou celostátní trať, doprava byla na trati zahájena roku 1870. Přepravní zatížení tratě 071 mezi v roce 2011 činí obousměrně 5 rychlíků a 10 osobních vlaků.[16] Na území města leží mezilehlá železniční stanice Dobrovice, zastavují zde pouze osobní vlaky. Od středu města je nádraží vzdáleno 2,5 km.

V minulosti do Dobrovice vedla železniční trať Rokytňany – Dobrovice město. Byla to jednokolejná místní, původně soukromá trať, majitelem byl kníže Thurn-Taxis. Nákladní doprava byla zahájena roku 1883, osobní doprava roku 1902. Trať byla zestátněna roku 1908. Stanice v Dobrovici měla název Taxis-Dobrovice, později Dobrovice město. Přepravní zatížení trati vlaky pro cestující bylo minimální, jednalo o dva páry osobních vlaků denně. Osobní doprava byla zastavena roku 1970, trať zrušena roku 1974.

Z nádraží Dobrovice město vedla vlečka do cukrovaru, později napojeného i do stanice Dobrovice na hlavní trati. Třetí větev kolejového trojúhelníka, která měla umožnit přímou jízdu z dráhy Rokytňany – Dobrovice město do stanice Dobrovice, byla nakonec postavena až po jejím zrušení.

Autobusová doprava

Ve městě měly v květnu 2011 zastávky příměstské autobusové linky spojující Mladou Boleslav a Dobrovici s okolními obcemi.[17]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dobrovice na Wikimedia Commons
• Dobrovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky města Dobrovice