František Lexa

Narodil se v rodině právníka v Pardubicích. Rodina se v 80. letech 19. století odstěhovala do Prahy, kde navštěvoval gymnázium v Žitné. Mezi jeho učitele patřil i Alois Jirásek, který vyučoval zeměpis a dějepis.[2] Po gymnáziu nastoupil v roce 1894 na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Původní studijní obory matematika a fyzika rozšířil v dalších ročnících o filozofii a psychologii.[3]Mezi jeho spolužáky patřil Zdeněk Nejedlý. Přednášel mu mimo jiné T. G. Masaryk.[4]

Po studiích učil krátce středoškolskou matematiku a fyziku na malostranském gymnáziu a na C. K. Vyšším gymnasiu v Hradci Králové, ale jeho zájem stále více směřoval k filozofii a psychologii. V roce 1903 se stal doktorem filozofie a tématem jeho habilitační práce byla psychologie písma.[3] Odtud se dostal k zájmu o původ písma a studiu staroegyptského písma. V roce 1905 se začal učit starou egyptštinu a přeložil jednu kapitolu Knihy mrtvých. Překlad náhodou získal profesor orientalistiky Rudolf Dvořák a ten ho doporučil ke studiu egyptštiny u profesora Adolfa Ermana v Berlíně. Lexa se tam kromě staroegyptského písma začal zabývat problematikou egyptského náboženství.[3]

Po roce studií v Berlíně studoval Lexa několik měsíců démotštinu ve Štrasburku u profesora Wilhelma Spiegelberga. Rozhodl se vydat vlastní mluvnici démotštiny. Po návratu do Prahy v roce 1909 opět učil na gymnáziu, ale zároveň připravoval svou habilitační práci z egyptologie. Svou práci s názvem O poměru ducha, duše a těla u Egypťanů Staré říše zveřejnil po skončení první světové války.

Po vzniku Československa byl na Karlově univerzitě zájem o orientalistiku a Lexa zde mohl od roku 1919[5] bezplatně přednášet egyptologii. V roce 1927[5] získal placené místo řádného profesora. Během této doby napsal několik knih, o něž byl velký zájem. To přispělo ke zřízení Egyptského semináře na Karlově univerzitě, jehož jediným řádným profesorem se stal právě František Lexa. Ve školním roce 1934/35 byl zvolen děkanem Univerzity Karlovy. Během čtyřiceti let svého působení na univerzitě vychoval řadu egyptologů z Československa i dalších států. Vykonal mnoho záslužné práce pro popularizaci egyptologie. Spolupracoval na pořádání výstav o Egyptu a seznamoval širší veřejnost se životem a činností starých Egypťanů. Kromě odborných publikací je autorem povídky Amen-nacht (1917) o životě egyptského velekněze. Napsal mnoho drobnějších prací a článků. Překládal ze staroegyptské literatury texty literárních děl, právní a náboženské dokumenty.

Egypt navštívil poprvé v roce 1930, podruhé až v roce 1956 jako člen kulturní delegace.[3][6]

V 50. letech 20. století inspiroval Lexu jeho žák Zbyněk Žába k založení Československého egyptologického ústavu se sídlem v Praze a Káhiře. Protože Lexa měl široké známosti v politických kruzích, podařilo se ústav v roce 1958 založit a byl pověřen jeho vedením. V této souvislosti uskutečnil svou poslední návštěvu Egypta. Po jeho smrti vedl ústav Zbyněk Žába.

Za svou činnost byl už v meziválečném období jmenován členem Královské české společnosti. Po roce 1950 získal řadu vyznamenání (mj. Řád práce, Řád republiky) a byl jmenován čestným členem zahraničních vědeckých institucí.[6]

František Lexa zemřel v Praze v roce 1960. Je pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech v oddělení IX, 16, 1–4.

• Výbor z mladší a starší literatury staroegyptské (1947)
• Náboženská literatura staroegyptská (1921)
• Beletristická literatura staroegyptská (1923)
• Staroegyptské čarodějnictví (1923)
• Obecné mravní nauky staroegyptské (1926–1929)
• Grammaire démotique – Gramatika démotštiny (1951)
• Veřejný život ve starověkém Egyptě (1955–1956)
• Amennacht (v dobovém přepisu Amen Nacht) – povídka na motivy starověkého Egypta (1917)