Jan Gebauer
Jan Gebauer (8. října 1838 Úbislavice – 25. května 1907 Praha[2]) byl významný český bohemista, ve své době přední český vědec a dodnes jeden z nejuznávanějších českých jazykovědců. Jeho vědecká práce byla výrazně ovlivněna pozitivismem, byl představitelem tzv. mladogramatismu, který se zabýval zkoumáním jazyka toliko z hlediska diachronního, současný stav (synchronní) nebyl brán vůbec v potaz. Zpracoval příručku Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů (1902), předchůdce dnešních Pravidel českého pravopisu.
Jan Gebauer | |
---|---|
Narození | 8. října 1838 Úbislavice Rakouské císařství |
Úmrtí | 25. května 1907 (ve věku 68 let) Praha Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
Povolání | jazykovědec, pedagog, překladatel, vysokoškolský učitel, novinář, politik, filolog, učitel a literární historik |
Národnost | Češi |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Témata | lingvistika |
Děti | Marie Gebauerová Jan Gebauer[1] |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život a dílo
Jan Gebauer se narodil v malé osadě Úbislavice v Podkrkonoší do chudých poměrů. Na přímluvu místního faráře dostal nadaný chlapec možnost studovat na gymnáziu v Jičíně. Po maturitě nejdřív studoval teologii, toto studium však nedokončil a namísto toho se zapsal ke studiu filozofie na pražské univerzitě. Po celou dobu studií trpěl stálým nedostatkem peněz.
Po ukončení studií začal pracovat jako pedagog – nejprve v Praze, později v Pardubicích a nakonec zase v Praze (gymnázium v Ječné, 1871-80). V roce 1872 získal doktorát a v roce 1873 se habilitoval jako docent češtiny na pražské univerzitě. Roku 1880 byl jmenován mimořádným profesorem a pověřen výkonem funkce prvního ředitele semináře pro slovanskou filologii,[3] o rok později profesorem řádným. V letech 1890–1891 byl děkanem FF UK,[3] rektorem pražské univerzity pak v období 1899–1900.[4] Jeho zásluhy ve vědních oborech slovanská filologie a literární historie byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk (mimořádným členem se stal 10. května 1876, řádným od 6. června 1883), 20. dubna 1890 jej císař jmenoval řádným členem České akademie věd a umění.[5] Byl také členem akademií polské a ruské,[4] Jednoty českých filologů, působil v redakci Listů filologických (1874–1904), do Riegrova slovníku naučného přispěl řadou hesel týkajících se slovanské jazykovědy a literární historie.[6]
Spolu s T. G. Masarykem a Jaroslavem Gollem měl největší zásluhu na prokázání nepravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského, ačkoli byl zpočátku jejich zastáncem. Několik let poctivě bádal nad rukopisy, než z hlediska jazykového dokázal, že se jedná o padělek. Přitom byl tiskem napadán, že je zrádcem národa.
Zemřel roku 1907 a byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
Jeho dcera Helena se stala manželkou profesora brněnské techniky Vladimíra Lista, Ludmila Eva se provdala za Josefa Schiezsla, vedoucího politického odboru kanceláře prezidenta Masaryka.
Dílo
- Historická mluvnice jazyka českého – díl I. Hláskosloví (1894), díl III. Tvarosloví 1. Skloňování (1896), 2. Časování (1898), díl IV. Skladba (1929, k vydání upravil František Trávníček)
- Slovník staročeský díl I. A-J (1903) (on-line) a díl II. K-netbalivost, díl dokončen Emilem Smetánkou (1904-1913)
- Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské - díl I. Nauka o slově, díl. II Skladba (1890)
- Krátká mluvnice česká pro 1. třídy škol středních (1891)
- Poučení o padělaných rukopisích Královédvorském a Zelenohorském (1888)
Odkazy
Reference
- Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920). Dostupné online.
- Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Ludmily na Vinohradech v Praze
- Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918, s. 162.
- Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918, s. 163.
- Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 80.
- Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. s. 178.
Literatura
- ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 178–181.
- Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 561.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G.. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 788–791.
- KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 24–26, 55–57, 132, 162–171, 240–241, 303.
- KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760 : biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 128–129.
- SYLLABA, Theodor. Jan Gebauer. Praha: Melantrich, 1986. 357 s.
- NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha: Novina, 1940. Dostupné online. Kapitola Jan Gebauer, s. 93–108.
- ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 80–81.
- Rodinné vzpomínky na Jana Gebauera / Marie Gebauerová, J.Šnajdr, Kladno, 1926
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 361–362.
- VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 71–72.
Online dostupná díla autora
- GEBAUER, Jan. Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské. 4. vyd. Praha: Unie, 1905. 359 s. Dostupné online.
- GEBAUER, Jan. Gebauerova Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské. Příprava vydání Václav Ertl. 5. vyd. Svazek I. Hláskosloví. Nauka o slově. Praha: Unie, 1914. 244 s. Dostupné online.
- GEBAUER, Jan. Gebauerova Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské. Příprava vydání Václav Ertl. 5. vyd. Svazek II . Skladba. Praha: Česká grafická akc. společnost Unie, 1914. 249 s. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Gebauer na Wikimedia Commons
- Autor Jan Gebauer ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Gebauer
- Digitalizovaná díla Jana Gebauera v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Gebauer, Jan *1838
- Jan Gebauer v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Jan Gebauer v centrálním katalogu Univerzity Karlovy v Praze
- Jan Gebauer na stránkách FF UK Archivováno 8. 1. 2014 na Wayback Machine
- Jan Gebauer na stránkách Akademického bulletinu AV ČR
- Jan Gebauer na stránkách Ústavu pro jazyk český AV ČR
- Jan Gebauer na stránkách časopisu Naše řeč
- Radoslav Večerka: Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů, s. 39–40