František Xaver Šalda

František Xaver Šalda (známý také jako F. X. Šalda; 22. prosince 1867 Liberec[1]4. dubna 1937, Praha) byl český literární kritik, novinář a spisovatel.

František Xaver Šalda
František Xaver Šalda
Narození22. prosince 1867
Liberec, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. dubna 1937 (ve věku 69 let)
Praha, Československo Československo
Místo pohřbeníHostivařský hřbitov
Povolánípřekladatel, literární kritik, novinář, spisovatel, estetik, historik, kritik umění, básník, dramatik a redaktor
NárodnostČeši
Alma materPrávnická fakulta Německé univerzity v Praze
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
František Xaver Šalda na kresbě od Huga Boettingra
Liberec – Sokolská 354/33 (rodný dům F. X. Šaldy)

Životopis

Pokřtěný Franciscus Aloiysius Šalda[1] se narodil v rodině poštovního oficiála Františka Šaldy a Marie rozené Kleinerové v Liberci. Rodina se s otcovou službou brzy přestěhovala do Čáslavi, kde František absolvoval obecnou školu a roku 1878 odjel do Prahy studovat Akademické gymnázium, bydlel tehdy u svého staršího bratra ve Vlašské ulici na Malé Straně. Po třech letech přestoupil na reálné gymnázium v Žitné ulici v Praze II. Dále studoval práva, ale studium nedokončil. V roce 1906 však obhájil na filosofické fakultě doktorát z umělecko-historické problematiky (s přihlédnutím ke dříve publikovaným textům z literární a umělecké kritiky).

Habilitoval se a od roku 1919 působil jako profesor románských literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.[2]

Vážné nervové onemocnění (mielitis traversa) jej trápilo od 80. let 19. století; stálé bolesti ovlivnily také jeho kritický vztah k lidem a ke skutečnosti. Od roku 1899 mu částečné ochrnutí těla také omezovalo pohyb. Proto žil sám, kromě milostného vztahu k Růženě Svobodové bližší vztahy nenavazoval, zemřel svobodný a bezdětný. Ve své závěti učinil generálním dědicem Jedličkův ústav pro zmrzačené děti. Přál si, aby se jeho vila rozezvučela smíchem a zpěvem drobných obyvatelů.[3]

Tvorba

Někdy bývá považován za vůdčí osobnost literární generace 90. let. Byl spoluautorem Manifestu České moderny. V letech 18941908 psal pro redakci Ottova Slovníku naučného hesla z české, německé, francouzské a anglické literatury a ze světového malířství. Psal do mnoha časopisů (Literární rozhledy, Novina, Česká kultura, Kmen[4], Volné směry, Literární listy), kde se věnoval otázkám a problémům výtvarného umění, literatury, kultury i politiky. Od roku 1925 vydával časopis Tvorba (časopis pro kritiku a umění; zajímavostí je, že na podzim 1928, tedy v době, kdy byl perzekvován komunistický tisk, předal časopis Juliu Fučíkovi, který jej s přestávkami řídil až do roku 1938). V letech 19281937 vydával Šaldův zápisník, ve kterém uveřejňoval především své umělecké kritiky a eseje, ale také básně, prózu a politickou publicistiku. Pohřben je na Hostivařském hřbitově.

Vedle T. G. Masaryka, tohoto universálního národního genia, který byl nejen duchovním vůdcem, ale i praktickým státníkem, úspěšnějším než kterýkoli z velikých zjevů českých dějin, vedle tohoto největšího syna národa, vůdčím zjevem našeho života kulturního a duchovního v současnosti byl F. X. Šalda. Po iniciálách Masarykových jsou to iniciály Šaldovy, které vzbuzují největší úctu, neboť jejich nositel zanechal národu jeden z nejcennějších odkazů duchovních. T. G. M. a F. X. Š. znamenají největší duchovní vypětí novodobého češství.
 Frank Tetauer[5]

Dílo

Jeho dílo vyznačuje kritická reakce na pozitivismus. K jeho nejdůležitějším inspiračním zdrojům tohoto frankofila patřilo křesťanství, vitalismus, Nietzscheho filosofie, dále literárně teoretické spisy některých francouzských autorů, kteří z původně pozitivistického východiska naznačovali meze striktně pozitivistického přístupu (Taine, Guyau, Hennequin, Thibaudet).

Největšího významu dosáhl ve svých pracích o literatuře, především v kritikách. Je považován za zakladatele české moderní kritiky[6]. Byl pravděpodobně nejvýraznějším, nejoriginálnějším a nejlepším českým kritikem v meziválečném období.

Jeho kritiky pomohly prosadit se mladým umělcům (velmi rychle dovedl rozpoznat talent). Kriticky posuzoval i nepodařené sbírky básníků, jejichž jiných děl si vážil.

Požadoval, aby umění vycházelo ze života, bylo vnitřně pravdivé a neomezené žádnými ideologickými požadavky. Byl představitelem tzv. duchovědného směru: vycházel ze subjektivního osobního prožitku a zaujetí dílem, současně vysvětloval objektivní záležitosti literárních jevů.

Překládal také z francouzštiny a angličtiny, zredigoval dopisy Jaroslava Vrchlického a řídil Melantrichovu knižnici.

  • 1921 Strom bolesti – básnická sbírka
    Hrob rodiny Šaldovy a také F. X. Šaldy v Praze-Hostivaři
  • Analysa – povídka
  • 1912 Život ironický a jiné povídky – soubor povídek
  • Dřevoryty staré a nové
  • Loutky i dělníci boží (1918) - román milostný o dvou dílech.[7]

Drama

  • 1921 Zástupové
  • 1923 Dítě
  • Tažení proti smrti (1926) – komedie o třech aktech.[8]

Literární věda (eseje, úvahy)

  • Boje o zítřek (1905) – v tomto díle shrnul své názory na literární kritiku. Ta má být literární tvorbě inspirací, proto musí být založena na pochybnosti a zároveň na hledání i kladných stránek díla.
    1. Žádal novou tvarovou řeč.
    2. Kritik musí mít osobní a prožitý poměr k umění.
    3. Musí být vnímavý, citlivý a senzitivní (prožívá pocity).
    4. Kritiku považoval za druh umění.
    5. Kritik musí být schopen přebásnit dílo a přenést ho ve vyšší duchovnější typ.
    6. Musí mít nejen soucit, ale i odvahu a chuť nalézat pravdu.[9]
  • Moderní literatura česká (1909) [10]
  • Vědecká kritika – překlad díla stěžejního Emila Hennequina (francouzský pozitivista), překlad vydán v r. 1896
  • 1913 Duše a dílo – problematika romantismu v poezii, hledá duchovní podstatu básníkovy tvorby. Ocenil zde Rousseaua, Máchu a Němcovou.
  • 1924 Antonín Sova
  • Juvenilie: stati, články a recense z let 1891-1899 (1925) [11]
  • 1928 O nejmladší poezii české
  • Básnická osobnost Dantova
  • Antonín Sova
  • Mácha snivec a buřič
  • Básnický typ Jiřího Wolkra
  • O poetismu
  • Dva představitelé poetismu
  • Nová proletářská poezie
  • 1928 O tzv. nesmrtelnosti díla básnického
  • 1928 O nejmladší poezii české
  • 1930 Krásná literatura česká v prvém desetiletí republiky
  • 1930 Jean Arthur Rimbaud, božský rošťák, obsáhlá studie
  • O naší moderní kultuře divadelně dramatické (1937) [12]
  • 1939 Kritické glosy k nové poezii české – posmrtně
  • Výbor z kritické prózy (1939) [13]
  • Přátelství z konce století: vzájemná korespondence F.X. Šaldy se Zdenkou Braunerovou (1939) [14]
  • Syntetism v novém umění – první kritická stať; literatura má být živoucí, díla mají zachycovat vše v pohybu
  • 1945 Listy o poesii a kritice: vzájemné dopisy F.X. Šaldy a F. Chudoby

Citáty

„Miluji, můj ubohý příteli –
a svět má náhle smysl,
život má náhle smysl,
i smrt bude míti smysl…“

„Podivná věc, není u nás strany politické, sebenepatrnější, která by měla ve svém programu antisemitismus, nenávist rasovou, a záští rasové; a bývá to často uváděno jako naše politické plus před jinými zeměmi… a naše republika platí ve střední Evropě za zemi přímo filosemitskou… Žije tedy ve skrytu duše našich lidí nenávist k Židům, která propukne v příhodnou chvíli a zatemní jinak případ jasný, jako že dvakrát dvě jsou čtyři? Co mne děsí je právě ta skrytost…“

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. František Xaver Šalda v datech na fxsalda.ff.cuni.cz
  3. LAICHTER, František. František Xaver Šalda. Křesťanská revue. Roč. XXV (1958), čís. 3, s. 76. Dostupné online [cit. 2019-09-05].
  4. Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str.  529
  5. Frank Tetauer: F. X. Š. in: Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 19071937, Kruh solistů MDP, knihtiskárna Politika, Praha, 1938, str. 47
  6. Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 529
  7. ŠALDA, František Xaver. Loutky i dělníci boží [online]. Praha: Unie, 1918 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online.
  8. ŠALDA, František Xaver. Tažení proti smrti [online]. Praha: O. Štorch-Marien, 1926 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.
  9. ŠALDA, František Xaver. Boje o zítřek [online]. Praha: Unie, 1918 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.
  10. ŠALDA, František Xaver. Moderní literatura česká: podmínky historické a národní [online]. Praha: Grosman a Svoboda, 1909 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.
  11. ŠALDA, František Xaver. Juvenilie: stati, články a recense z let 1891-1899 [online]. Praha: Ot. Štorch-Marien, 1925 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.
  12. ŠALDA, František Xaver. O naší moderní kultuře divadelně dramatické [online]. Praha: O. Girgal, 1937 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.
  13. ŠALDA, František Xaver. Výbor z kritické prózy [online]. Praha: Státní nakladatelství, 1939 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.
  14. ŠALDA, František Xaver. Přátelství z konce století: vzájemná korespondence F.X. Šaldy se Zdenkou Braunerovou [online]. Praha: Společnost F.X. Šaldy, 1939 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.

Literatura

  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. 371 s. cnb000002497. S. 267–271. Dostupné online
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 96–108. Dostupné online
  • GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 234–8
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 395–396.
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. II., N–Ž / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 482 s. ISBN 80-85983-64-8. S. 176.
  • KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. Praha: Mladá fronta, 2011. 392 s. ISBN 978-80-204-2373-3.
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/I. S–T. Praha: Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 540–560.
  • MERHAUT, Luboš. Cesty polemiky. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2021. ISBN 978-80-7671-020-7 (print), ISBN 978-80-7671-021-4 (online)
  • PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918. Praha: Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6.
  • Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str.  529
  • František Xaver Šalda: Výbor z kritické prózy, uspořádal František Chudoba, Praha : Státní nakladatelství, 1939
  • NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha: Novina, 1940. Dostupné online. - kapitola F. X. Šalda jako kritik, s. 183–211.
  • ŠALDA, František Xaver. Zástupové : dramatická báseň o pěti dějstvích. Praha: Otakar Štorch-Marien, 1921. Dostupné online. První vydání Šaldovy dramatické básně Zástupové, věnováné Otakaru Březinovi..
  • Frank Tetauer: F. X. Š. in: Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 19071937, Kruh solistů MDP, knihtiskárna Politika, Praha, 1938, str. 47–50
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 243–244.
  • Václav Černý: Tvorba a osobnost, Odeon, 1992, dvoudílný výbor z textů „jediného Šaldova docenta“ - především díl první, oddíl druhý
  • SLAVÍK, Bedřich. Kořeny. 1. vyd. Mor. Ostrava: Josef Lukasík, 1944. 307 s.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.