Miroslav Hroch

V 50. letech vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, se kterou následně spojil takřka po celý svůj profesní život. Od roku 2000 pak přednášel na Fakultě humanitních studií, kde v letech 2002–2004 vedl společně s prof. Richardem van Dülmenem (Univerzita Saarbrücken) první doktorandské kolegium zaměřené na historii a kulturní antropologii v České republice. Zabývá se dějinami novověku, zejména srovnávacími dějinami národních hnutí v Evropě. Hostoval na univerzitách v Německu, Itálii, USA, Finsku a Litvě. Průběžně zasedá v odborných a vědeckých grémiích a je dopisujícím členem Finské akademie věd. V roce 1997 obdržel čestný doktorát univerzity v Uppsale.

Od roku 1984 je v materiálech Státní bezpečnosti veden jako její agent, jeho svazek byl však zničen 8. prosince 1989, krátce po vypuknutí sametové revoluce.[1]

Jeho manželkou byla česká historička Věra Hrochová.

Hroch se stal mezinárodně uznávanou autoritou svými srovnávacími pracemi o vzniku a vývoji národních hnutí menších národů ve střední, severní a východní Evropě, Hroch ukázal, že toto "národní obrození" všude probíhalo obdobně, i když s časovým posunem, daným hlavně sociálními a politickými podmínkami, a to ve třech fázích.

• První fáze, fáze „A“ (v Čechách 2. pol. 18. stol.) vznikla z romantického nadšení vzdělanců pro čisté, prosté a nezkažené rolnictvo, a pro folklórní „znovuobjevení lidu“. V této době vznikla kulturní základna národních hnutí, která se starala o jazyk, literaturu a kulturu vůbec, zatím si však nekladla žádné politické cíle ani program.

• Ve fázi „B“ začaly vznikat skupiny vzdělanců, které se často opíraly o starší dějiny a věnovaly se kulturní a politické agitaci ve prospěch „národní myšlenky“. Vznikají národní kulturní instituce a jde o jazykovou a kulturní emancipaci těchto národů, které v té době neměly politickou reprezentaci.

• Ve třetí fázi, fázi „C“ získává hnutí masovou podporu, vznikají národní politické strany a hnutí si tak klade i politické cíle. Fáze C může za vhodných politických okolností vyústit ve vznik autonomních národních států.

• Oliver Cromwell (1968)
• Die Vorkämpfer der nationalen Bewegung bei den kleinen Völkern Europas, (1968)
• Obrození malých evropských národů (1970)
• Křižáci v Levantě (s V. Hrochovou 1975, polsky 1992)
• 17. století – krize feudální společnosti? (1976, s J. Petráněm; německy 1981)
• Buržoazní revoluce v Evropě (1981)
• Social Preconditions of National Revival in Europe (1985, 2000)
• Úvod do studia dějepisu (1985)
• Evropská národní hnutí v 19. století (1986)
• Králové, kacíři a inkvizitoři (1987, s A. Skýbovou; německy 1985, anglicky 1987, francouzsky 1988)
• Velká francouzská revoluce a Evropa 1789–1800 (1990, s V. Kubišovou)
• Die Entstehung der Nationalbewegungen in Europa (1750–1849) (1993)
• Křižáci ve Svaté zemi (1996, s V. Hrochovou)
• Na prahu národní existence (1999)
• V národním zájmu (1999)
• In the National Interest. Demands and goals of European national movements of the nineteenth century: a comparative perspective (2000)
• La naturalesa de la nació (2001)
• Malé národy Evropy (2003)
• Ethnonationalismus – eine ostmitteleuropäische Erfindung? (2004)
• Encyklopedie dějin novověku (ved. autor. kolektivu, 2005)
• Dějiny Norska (2005) s H. Kadečkovou a E. Bakke-ovou
• Das Europa der Nationen (2005)
• Národy nejsou dílem náhody (2009)
• řada učebnic
• množství odborných článků