Leopold Hasner von Artha

V mládí studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze filozofii a od roku 1836 i právo. V roce 1842 získal titul doktora práv. Do roku 1848 pak pracoval jako justiční úředník. V letech 1848-1849 působil jako redaktor listu Prager Zeitung. Roku 1849 nastoupil jako pedagog na pražskou univerzitu. Vyučoval zde právní filozofii a od roku 1851 až do roku 1863 i národohospodářství.[2]

Od počátku 60. let se angažoval v politice. Roku 1861 se stal poslancem Českého zemského sněmu a skrz něj byl zvolen v 1861 i za poslance Říšské rady (za městskou kurii v Čechách, obvod Praha-Staré Město). Poslancem Říšské rady se stal i v následujícím funkčním období od roku 1867. Již 17. května 1867 se ale vzdal mandátu, protože byl povolán do Panské sněmovny. Na Říšské radě patřil ke stoupencům liberální Ústavní strany a zastáncům centralizovaného demokratického rakouského státu.[3][2]

V roce 1863 se stal prezidentem školské rady při státním ministerstvu, ovšem z tohoto postu odstoupil v roce 1865. Věnoval se pak nadále akademické práci, vyučoval národohospodářství na Vídeňské univerzitě, kde v ročníku 1867/1868 působil i jako její rektor.[2]

Jeho politická kariéra vyvrcholila v roce 1867, kdy se za vlády Karla von Auersperga stal ministrem kultu a vyučování Předlitavska. Funkci zastával od 30. prosince 1867 do 1. února 1870. Z roku 1869 pochází tzv. "Hasnerův zákon", kterým byla ustanovena pravidla vyučování na školách obecných, zavedena škola obecná a měšťanská, učitelské ústavy, stanovena osmiletá školní povinnost a pravidla pro ekonomické a sociální zabezpečení učitelů (pravidelné platy).[4] Na tento zákon navázal prozatímní školní řád pro školy obecné, vydaný v roce 1870, jenž stanovil základní pravidla chování ve škole. Zákon také upravoval povinnosti dětí a učitelů a zavedl zákaz tělesných trestů.[5]

Následně krátce nastoupil na pozici předsedy vlády Předlitavska (vláda Leopolda Hasnera). Předsedou vlády byl jen několik týdnů, od 1. února 1870 do 12. dubna 1870.[6] Jako ministr se podílel na definici vztahu církve a škol, rozvoji sítě základních škol a zasadil se o zřízení lékařské fakulty na univerzitě v Innsbrucku. Z postu ministra přešel do čela vlády v době vyhroceného pnutí mezi stoupenci liberalistického centralismu a konzervativního federalismu. Nepodařilo se mu ale pro svůj kabinet dojednat trvalejší podporu a podal demisi.[2]

I po odchodu z vládních funkcí byl ale nadále, až do konce 80. let 19. století, aktivní při jednání Panské sněmovny.[2]

Jeho bratrem byl oční lékař, profesor na pražské univerzitě a politik Josef Hasner von Artha.[7]