Český král

Český král je označení panovníků Českého království, respektive všech dědičných zemí Koruny české. Mnozí čeští králové byli současně panovníky dalších zemí (císaři Svaté říše římské, králové Polského, Uherského, či Chorvatského království, vévodové rakouských zemíštýrští, korutanští a kraňští ad.)

Korunovační klenoty českých králů
Velký znak zemí Koruny české

Panovnické atributy českých králů jsou české korunovační klenoty, z nichž nejvýznamnějším je svatováclavská koruna, hlavní symbol české královské moci.

Historie českého královského titulu

První čeští králové

Někdy, zejména ve středověké literatuře, bývá jako král označován kníže Svatopluk I., jenž vládl Velkomoravské říši v letech 870–894. Avšak, kromě toho, že vládl státnímu útvaru rozkládajícímu se přibližně na území pozdějšího českého státu, jej zřejmě nelze považovat za českého krále v pravém smyslu.

Skutečným prvním českým králem, byť pouze ad personam, byl přemyslovský kníže Vratislav II. (1061–1092). Narodil se jako syn knížete Břetislava I. a roku 1085 se stal prvním českým králem. Nedědičný titul pouze pro jeho osobu mu propůjčil císař Jindřich IV. V letech 1085–1092 byl Vratislav také titulárním polským králem.

Prvním králem, jenž získal právo užívat titulu dědičně, byl Přemysl Otakar I. To mu udělil budoucí římský císař Fridrich II. Štaufský v roce 1212 jako součást tří listin, zlaté buly sicilské.

Markraběcí titul

Trůn českého krále, Vladislavský sál Pražského hradu

S titulem českého krále byl úzce spjat titul moravského markraběte. Moravský markraběcí titul existoval v letech 11821253 a byl samostatně udělovaným titulem, obvykle příbuzným panujícího českého knížete, později krále. Po nástupu Přemysla Otakara II. na český trůn roku 1233 byly oba tituly sloučeny v rukou panovníka. Situace se opět změnila v době nástupu dynastie Lucemburků. Král Jan Lucemburský udělil titul moravského markraběte svému nejstaršímu synovi, princi Karlovi Lucemburskému (pozdějšímu českému králi a římskému císaři) a titul opět existoval jako samostatný až do počátku husitských nepokojů kolem roku 1420. Od nástupu Albrechta II. na trůn již titul moravského markraběte definitivně zůstal v rukou panovníka.

Královské atributy

Mezi atributy královské moci patří inisgnie českých králů – české korunovační klenoty.

Seznam českých králů (1198–1918)

Čeští králové ad personam

Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
16Vratislav II.  ???
14. leden 1092
1061–1092Syn knížete Břetislava I. Od roku 1085 byl prvním českým králem. Nedědičný titul ad personam mu propůjčil císař Jindřich IV. V letech 1085–1092 byl také titulárním polským králem.
23Vladislav II. 111018. leden 11741140–1172Syn knížete Vladislava I. a druhý český král ad personam. Zřejmě nedědičný královský titul mu propůjčil císař Fridrich I. Barbarossa v roce 1158.

Dynastie Přemyslovců (1198–1306)

Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
28Přemysl Otakar I. ok. 115515. prosinec 1230
Praha
1198–1230Podruhé na trůně, korunován v roce 1203. Přemysl si postupně nechal potvrdit královskou hodnost od obou římských králů i od papeže. Dědičný titul zaručila Zlatá bula sicilská (1212).
31Václav I. ok. 1205
23. září 1253
1230–1253Syn Přemysla I., čtvrtý český král. Korunován byl už v roce 1228. Přispěl k odražení mongolského vpádu do Evropy a společně se synem Přemyslem získal Rakousko.
32Přemysl Otakar II. ok. 1233
26. srpen 1278
Suché Kruty
1253–1278Syn Václava I., pátý český král (korunován 1261). Také vévoda rakouský, štýrský, korutanský a kraňský. Podcenil ale vývoj v římskoněmecké říši a politiku papežské kurie.
33Václav II. 27. září 1271
Praha
21. červen 1305
Praha
1278–1305Syn Přemysla Otakara II., šestý český král (korunován 1297). Také polský král (korunován roku 1300). Pro syna získal i uherský trůn.
34Václav III. 6. říjen 1289
Praha
4. srpen 1306
Olomouc
1305–1306Syn Václava II., sedmý český král. V letech 13011304 byl uherským králem jako Ladislav V. Po smrti otce se snažil udržet unii s Polskem, byl však zavražděn. Skončilo tak více než 400 let vlády Přemyslovců v Čechách.

Nedynastičtí králové

Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
35Jindřich Korutanský ok. 1265
2. květen 13351306Menhardovec. Manžel Anny Přemyslovny. Měsíc po jeho volbě za krále se objevila vojska Rudolfa, syna římského krále Albrechta I., a Jindřich s Annou uprchli.
36Rudolf I. Habsburský 1281
3./4. červenec 1307
Horažďovice
1306–1307Syn Albrechta I. Dokázal si získat podporu části panstva sliby (i úplatky), ale zemřel při obléhání hradu Bavora III. ze Strakonic.
35Jindřich Korutanský ok. 1265
2. květen 13351307–1310Podruhé na trůně. Jindřich nebyl schopný panovník a část panstva požádala o pomoc římského krále Jindřicha VII., jehož syn Jan Lucemburský se měl oženit s princeznou Eliškou Přemyslovnou.

Dynastie Lucemburků (1310–1437)

Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
37Jan Lucemburský 10. srpen 1296
26. srpen 1346
Kresčak
1310–1346Syn Jindřicha VII. V Janovi se protnuly tři nástupnické principy: Uznala ho česká šlechta, císař mu udělil Čechy v léno, oženil se s dědičkou Přemyslovců, Eliškou.
38Karel IV.
(český král jako Karel I.)
14. květen 1316
Praha
29. listopad 1378
Praha
1346–1378Syn Jana Lucemburského. Také římský císař. S jeho jménem je spojen největší politický i kulturní rozkvět českých zemí.
39Václav IV. 26. únor 1361
Norimberk
16. srpen 1419
Nový hrad u Kunratic
1378–1419Syn Karla IV. Také římský král. Českým králem byl korunován už ve dvou letech. Syna neměl, jeho dědicem tak byl mladší bratr Zikmund.
40Zikmund 14. únor 13689. prosinec 1437
Znojmo
1419–1437Syn Karla IV. Také římský císař a uherský král. Roku 1421 ho český zemský sněm jako krále odmítl; plně respektovaným králem byl až poslední dva roky života.

První Habsburkové a období interregna

Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
41Albrecht II.
Habsburský

(Albrecht I.)

10. srpen 1397
28. říjen 14391437–1439Zikmundův zeť a dědic. Také římský a uherský král. Svých dědických práv se domáhal obtížně, české koruny dosáhl i přes odpor husitů.
Interregnum
1439/1440–1453Po Albrechtově smrti byla koruna nabídnuta Albrechtu III. Bavorskému, který ji odmítl. Vznikly šlechtické spolky – sněmíky, landfrídy. Spolupráci landfrídů zajišťovaly zemské sněmy.
42Ladislav
Pohrobek
12. únor 144023. listopad 1457
Praha
1453–1457Syn Albrechta II., narozen až po jeho smrti (= pohrobek). Také uherský král. V Čechách sídlil v letech 14531454 a potom už jen dva měsíce před svou smrtí.

Nedynastičtí králové

Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
43Jiří z Poděbrad 23. duben 1420
Poděbrady
22. březen 1471
Praha
1458–1471Zemským správce z doby Ladislava Pohrobka, po jehož smrti se stal jediným nedynastickým králem z řad české šlechty. Ačkoliv měl potomky, korunu odkázal Jagelloncům.
44Matyáš Korvín 23. únor 14436. duben 14901469–1490Protikrál. Vládce Uher vojensky usiloval i o český trůn; v průběhu konfrontace se nechal opoziční českou šlechtou zvolit za krále, ačkoliv Jiřímu – svému tchánovi, jen krátce předtím slíbil přátelství.

Jagellonci (1471–1526)

Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
45Vladislav Jagellonský
(Vladislav II.)
1. březen 1456
Krakov
13. březen 1516
Buda
1471–1516Syn Kazimíra IV. Zvolen českým králem byl podle přání Jiřího z Poděbrad, musel ale až do r. 1478 bojovat s Matyášem Korvínem – vládu v zemích Koruny si nakonec rozdělili. Po Korvínově smrti roku 1490 také král uherský. V roce 1500 vydal Vladislavské zřízení zemské.
46Ludvík Jagellonský 1. červenec 150629. srpen 1526
Moháč
1516–1526Syn Vladislava Jagellonského. Otec ho nechal korunovat již roku 1508 za uherského krále a o rok později za krále českého. Zemřel v bitvě u Moháče, čímž vymřela česko-uherská větev rodu.

Habsburská dynastie (1526–1780)

Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
47Ferdinand I. 10. březen 150325. červenec 15641526–1564Vnuk císaře Maxmiliána I., manžel Anny Jagellonské. Také římskoněmecký císař a uherský král.
48Maxmilián II.
(Maxmilián I.)
31. července 152712. října 15761564–1576Syn Ferdinanda I. Také římskoněmecký císař a uherský král.
49Rudolf II. 18. července 155220. ledna 1612
Praha
1576–1611Syn Maxmiliána II. Také římskoněmecký císař a uherský král. Jako jediný Habsburk si zvolil za sídelní město Prahu, díky čemuž došlo ke společenskému a kulturnímu rozmachu českých zemí.
50Matyáš II. 24. únor 155720. březen 16191611–1619Syn Maxmiliána II. Také římskoněmecký císař a uherský král. Ještě za života bratra Rudolfa začal přebírat jeho moc.
51Ferdinand II. 9. července 157815. února 16371619Matyášův bratranec, který neměl potomky, a tak byl Ferdinand ještě za jeho života v roce 1617 korunován na českého krále.
52Fridrich Falcký 26. srpna 159629. listopadu 16321619–1620Wittelsbach. Falcký kurfiřt, který projevoval sympatie k českým protestantským stavům. Zvolen za krále byl ale až v době, kdy bylo stavovské povstání v defenzivě.
51Ferdinand II. 9. července 157815. února 16371620–1637Potlačil české stavovské povstání.
53Ferdinand III. 13. července 16082. dubna 16571637–1657Syn Ferdinanda II. Také císař římský a král uherský. Pokračoval v českých zemích v rekatolizaci a posilování absolutistické moci, ovšem už mírnějšími prostředky.
54Leopold I. 9. červenec 16405. květen 17051657–1705Syn Ferdinanda III. Také římskoněmecký císař a uherský král.
55Josef I. 26. červenec 167817. duben 17111705–1711Syn Leopolda I. Již v dětských letech byl korunován uherským (v roce 1687) a římskoněmeckým králem (r. 1690). Českým králem Josef ovšem korunován nebyl.
56Karel VI.
(český král jako Karel II.)
1. října 168520. října 17401711–1740Syn Leopolda I. Také římský císař a uherský král. Snažil se pragmatickou sankcí zajistit dědictví nejstarší dceři Marii Terezii.
57Marie Terezie 13. května 171729. listopadu 17801740–1780Dcera Karla VI. Jediná vládnoucí česká královna. Také královna uherská. O dědictví musela bojovat s protikrálem, bavorským kurfiřtem Karlem VII., na českou královnu korunována roku 1743.
58Karel Albrecht Bavorský 6. srpen 169720. leden 17451741–1743Protikrál, římský císař. Po smrti Karla VI. neuznal Pragmatickou sankci, 9. prosince 1741 se nechal provolat českými stavy králem jako Karel III.

Dynastie habsbursko-lotrinská (1780–1918)

Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
59Josef II. 13. březen 174120. únor 17901780–1790Syn Marie Terezie. Také římský císař a uherský král, reformátor.
60Leopold II. 5. květen 17471. březen 17921790–1792Syn Marie Terezie. Také římský císař a uherský král. Na rozdíl od bratra se nechal českým králem korunovat.
61František I. Rakouský 12. únor 17682. březen 18351792–1835Syn Leopolda II. Také uherský král, římský císař (do 1806), poté rakouský císař (od 1804).
62Ferdinand I. Dobrotivý (Ferdinand V.) 19. duben 179329. červen 1875
Praha
1835–1848Syn Františka I. Také rakouský císař a uherský král. V roce 1848 byl odstaven od českého trůnu a abdikoval ve prospěch synovce Františka Josefa I.

Poslední korunovaný český král.

63František Josef I. 18. srpen 183021. listopad 19161848–1916Synovec Ferdinanda V. Také rakouský císař a uherský král. Českým zemím vládl více než 60 let. Z vnitropolitických důvodů se nedal korunovat českým králem.
64Karel I.
(český král jako Karel III.)
17. srpen 18871. duben 19221916–1918Rakouský císař Karel I., král uherský jako Karel IV. a král český Karel III. (Z časových a politických důvodů nebyl korunován českým králem).

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.