Rada Evropské unie

Rada Evropské unie (též Rada ministrů, v právních dokumentech EU jen Rada) je nepermanentním, kolektivním vrcholným orgánem Evropské unie, který reprezentuje zájmy členských států. Její hlavní činností je přijímání legislativy společně s Evropským parlamentem, jako reprezentantem občanů Unie.

Rada Evropské unie
Logo Rady Evropské unie
Vznik1. července 1967
TypInstituce Evropské unie
SídloBudova Europa, Brusel
Souřadnice50°50′29,04″ s. š., 4°22′53″ v. d.
PředsednictvíFrancie Francie
(od 1. ledna 2022)
Generální tajemníkJeppe Tranholm-Mikkelsen
(od 1. července 2015)
Členové27 (1 na členský stát)
Mateřská organizaceEvropská unie
Oficiální webwww.consilium.europa.eu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Evropská unie

Tento článek je o:
Politice a institucích
Evropské unie

  

Rada Evropské unie představuje orgán, v němž jsou zastoupeny členské státy, a to vždy jedním zástupcem na ministerské úrovni zplnomocněným zavazovat svou vládu. Příslušným ministrem je ministr, do jehož resortu spadá projednávaná agenda. Zároveň může tedy zasedat několik složení Rad současně. Dříve (do listopadu 1993) proto byla výstižně zvána „Radou ministrů“. V předsednictví Rady se členské země střídají po šesti měsících.

Agenda Rady je připravována Výborem stálých zástupců (COREPER), který tvoří stálí zástupci členských zemí EU v Bruselu (většinou se jedná o velvyslance nebo zástupce velvyslanců dané země při Evropské unii), kteří se scházejí obvykle jednou až dvakrát týdně. Tento výbor řídí práci asi 250 výborů a pracovních skupin, kde se na pracovní úrovni a za účasti zástupců gesčních ministerstev připravují podklady pro následné projednávání COREPERem a Radou.

Váha členských států při hlasování dle Smlouvy z Nice

Europa building v Bruselu je od května 2017 oficiálním sídlem Rady EU
Zasedání Rady Evropské unie v prosinci 2017

Jak vyplývá z čl. 205 Smlouvy o založení Evropského společenství, pokud má být hlasováno kvalifikovanou většinou (což je pravidlem – prostou nadpoloviční většinou se hlasuje v podstatě pouze o procedurálních otázkách) je pro přijetí návrhu nutné naplnění těchto tří podmínek (tzv. systém trojí většiny):

1) Minimálně 260 hlasů z 352 (tj. 73,9 %), přičemž hlasy jsou státům přiděleny takto:

  • Německo, Francie, Itálie… 29
  • Španělsko, Polsko… 27
  • Rumunsko… 14
  • Nizozemsko… 13
  • Belgie, Česko, Řecko, Maďarsko, Portugalsko… 12
  • Rakousko, Švédsko, Bulharsko… 10
  • Dánsko, Chorvatsko, Irsko, Litva, Slovensko, Finsko… 7
  • Kypr, Estonsko, Lotyšsko, Lucembursko, Slovinsko… 4
  • Malta… 3

2) Pro návrh se vysloví nadpoloviční většina členských států (tj. 15), u návrhů nepředložených Evropskou komisí (méně časté) jsou nutné 2/3 členských států (tj. 19).

3) Součet počtu obyvatel zemí, které s návrhem souhlasí, musí představovat minimálně 62 % celkové populace EU. Dosažení se ověřuje pouze na žádost členského státu.

Tato současná úprava byla zavedena Smlouvou z Nice v roce 2003 a s výše uvedeným rozdělením hlasů je aplikována od posledního rozšíření o Chorvatsko 1. července 2013.

Váha členských států při hlasování dle Lisabonské smlouvy

Tato změna váhy hlasů je účinná od roku 2014, přičemž až do roku 2017 mohl členský stát požadovat hlasování podle kritérií Smlouvy z Nice. Pro posouzení dosažení kvalifikované většiny jsou stanovena dle čl. 16 Smlouvy o EU následující kriteria (tzv. systém dvojí většiny):

  • většinu musí tvořit alespoň 55 % členských států, tedy 16,
  • většina musí reprezentovat minimálně 65 % obyvatelstva Unie,
  • blokační menšinu musí tvořit nejméně čtyři členské státy (jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou).

Hlasování o povinných uprchlických kvótách

Dne 22. září 2015 schválili ministři vnitra členských států EU na jednání Rady Evropské unie povinné kvóty pro přerozdělování migrantů v rámci Evropské unie. Proti návrhu hlasovali ministři vnitra České republiky, Slovenska, Maďarska a Rumunska, Finsko se zdrželo hlasování a ministři ostatních zemí s návrhem souhlasili. Přestože Česká republika hlasovala proti rozhodnutí, byla přehlasována kvalifikovanou většinou, protože nebylo třeba souhlasu všech členských států, nýbrž stačil pouze souhlas 55 % členských států reprezentujících 65 % obyvatel EU. Slovenský premiér Robert Fico v reakci na schválení kvót uvedl, že kvóty nebudou na území Slovenska uplatněny a podal žalobu na Radu Evropské unie.[1][2] 2. dubna 2020 dospěl Soudní dvůr EU k závěru, že Česko, Polsko a Maďarsko odmítáním povinných kvót nesplnily své povinnosti plynoucí z evropského práva.[3]

Předsednictví zemí

Související informace naleznete také v článku Předsednictví Rady Evropské unie.
Mezi 1. lednem až 30. červnem 2022 je Francie 129. předsednickou zemí Evropské unie
Období trojice stát hlava vlády[p. 1] ministr zahraničí webová stránka
1958 leden–červen   Belgie Belgie Achille Van Acker
Gaston Eyskens (od 26. června)
Victor Larock  
červenec–prosinec Německo Německo Konrad Adenauer Siegfried Balke
1959 leden–červen Francie Francie Charles de Gaulle Maurice Couve de Murville
červenec–prosinec Itálie Itálie Antonio Segni Giuseppe Pella
1960 leden–červen Lucembursko Lucembursko Pierre Werner Eugène Schaus
červenec–prosinec Nizozemsko Nizozemsko Jan de Quay Joseph Luns
1961 leden–červen Belgie Belgie Gaston Eyskens
Théo Lefèvre (od 25. dubna)
Paul-Henri Spaak
červenec–prosinec Německo Německo Konrad Adenauer Gerhard Schröder
1962 leden–červen Francie Francie Charles de Gaulle Maurice Couve de Murville
červenec–prosinec Itálie Itálie Amintore Fanfani Emilio Colombo
1963 leden–červen Lucembursko Lucembursko Pierre Werner Eugène Schaus
červenec–prosinec Nizozemsko Nizozemsko Jan de Quay
Victor Marijnen (od 24. července)
Joseph Luns
1964 leden–červen Belgie Belgie Théo Lefèvre Hendrik Fayat
červenec–prosinec Německo Německo Ludwig Erhard Gerhard Schröder
1965 leden–červen Francie Francie Charles de Gaulle Maurice Couve de Murville
červenec–prosinec Itálie Itálie Aldo Moro Amintore Fanfani
1966 leden–červen Lucembursko Lucembursko Pierre Werner Pierre Werner
červenec–prosinec Nizozemsko Nizozemsko Jo Cals
Jelle Zijlstra (od 22. listopadu)
Barend Biesheuvel
1967 leden–červen Belgie Belgie Paul Vanden Boeynants Renaat Van Elslande
červenec–prosinec Německo Německo Kurt Georg Kiesinger Willy Brandt
1968 leden–červen Francie Francie Charles de Gaulle Maurice Couve de Murville
červenec–prosinec Itálie Itálie Giovanni Leone
Mariano Rumor (od 12. prosince)
Giuseppe Medici
1969 leden–červen Lucembursko Lucembursko Pierre Werner Pierre Grégoire
červenec–prosinec Nizozemsko Nizozemsko Piet de Jong Joseph Luns
1970 leden–červen Belgie Belgie Gaston Eyskens Pierre Harmel
červenec–prosinec Německo Německo Willy Brandt Walter Scheel
1971 leden–červen Francie Francie Georges Pompidou Maurice Schumann
červenec–prosinec Itálie Itálie Emilio Colombo Aldo Moro
1972 leden–červen Lucembursko Lucembursko Pierre Werner Gaston Thorn
červenec–prosinec Nizozemsko Nizozemsko Barend Biesheuvel Norbert Schmelzer
1973 leden–červen Belgie Belgie Gaston Eyskens
Edmond Leburton (od 26. ledna)
Pierre Harmel
červenec–prosinec Dánsko Dánsko Anker Jørgensen
Poul Hartling (od 19. prosince)
Ivar Nørgaard
1974 leden–červen Německo Německo Willy Brandt
Walter Scheel (7.–16. května)
Helmut Schmidt (od 16. května)
Walter Scheel
červenec–prosinec Francie Francie Valéry Giscard d'Estaing Jean Sauvagnargues
1975 leden–červen Irsko Irsko Liam Cosgrave Garret FitzGerald
červenec–prosinec Itálie Itálie Aldo Moro Mariano Rumor
1976 leden–červen Lucembursko Lucembursko Gaston Thorn Gaston Thorn
červenec–prosinec Nizozemsko Nizozemsko Joop den Uyl Max van der Stoel
1977 leden–červen Spojené království Spojené království James Callaghan Anthony Crosland
David Owen
červenec–prosinec Belgie Belgie Leo Tindemans Henri Simonet
1978 leden–červen Dánsko Dánsko Anker Jørgensen Knud Børge Andersen
červenec–prosinec Německo Německo Helmut Schmidt Hans-Dietrich Genscher
1979 leden–červen Francie Francie Valéry Giscard d'Estaing Jean François-Poncet
červenec–prosinec Irsko Irsko Jack Lynch
Charles Haughey (od 11. prosince)
Michael O'Kennedy
1980 leden–červen Itálie Itálie Francesco Cossiga Attilio Ruffini
červenec–prosinec Lucembursko Lucembursko Pierre Werner Colette Fleschová
1981 leden–červen Nizozemsko Nizozemsko Dries van Agt Chris van der Klaauw
červenec–prosinec Spojené království Spojené království Margaret Thatcherová Peter Carrington
1982 leden–červen Belgie Belgie Wilfried Martens Leo Tindemans
červenec–prosinec Dánsko Dánsko Anker Jørgensen
Poul Schlüter (od 10. září)
Uffe Ellemann-Jensen
1983 leden–červen Německo Německo Helmut Kohl Hans-Dietrich Genscher
červenec–prosinec Řecko Řecko Andreas Papandreu Grigoris Varfis
1984 leden–červen Francie Francie François Mitterrand Roland Dumas
červenec–prosinec Irsko Irsko Garret FitzGerald Peter Barry
1985 leden–červen Itálie Itálie Bettino Craxi Giulio Andreotti
červenec–prosinec Lucembursko Lucembursko Jacques Santer Jacques Poos
1986 leden–červen Nizozemsko Nizozemsko Ruud Lubbers Hans van den Broek
červenec–prosinec Spojené království Spojené království Margaret Thatcherová Geoffrey Howe
1987 leden–červen Belgie Belgie Wilfried Martens Leo Tindemans
červenec–prosinec Dánsko Dánsko Poul Schlüter Uffe Ellemann-Jensen
1988 leden–červen Německo Německo Helmut Kohl Hans-Dietrich Genscher
červenec–prosinec Řecko Řecko Andreas Papandreu Theodoros Pangalos
1989 leden–červen Španělsko Španělsko Felipe González Francisco Fernández Ordóñez
červenec–prosinec Francie Francie François Mitterrand Roland Dumas
1990 leden–červen Irsko Irsko Charles Haughey Gerard Collins
červenec–prosinec Itálie Itálie Giulio Andreotti Gianni De Michelis
1991 leden–červen Lucembursko Lucembursko Jacques Santer Jacques Poos
červenec–prosinec Nizozemsko Nizozemsko Ruud Lubbers Hans van den Broek
1992 leden–červen Portugalsko Portugalsko Aníbal Cavaco Silva João de Deus Pinheiro
červenec–prosinec Spojené království Spojené království John Major Douglas Hurd
1993 leden–červen Dánsko Dánsko Poul Schlüter
Poul Nyrup Rasmussen (od 25. ledna)
Poul Nyrup Rasmussen
červenec–prosinec Belgie Belgie Jean-Luc Dehaene Willy Claes
1994 leden–červen Řecko Řecko Andreas Papandreu Karolos Papulias
červenec–prosinec Německo Německo Helmut Kohl Klaus Kinkel
1995 leden–červen Francie Francie François Mitterrand
Jacques Chirac (od 17. května)
Susanna Agnelliová
Lamberto Dini (od 17. května)
červenec–prosinec Španělsko Španělsko Felipe González Javier Solana
1996 leden–červen Itálie Itálie Lamberto Dini
Romano Prodi (od 17. května)
Alain Juppé
Hervé de Charette (od 17. května)
červenec–prosinec Irsko Irsko John Bruton Dick Spring
1997 leden–červen Nizozemsko Nizozemsko Wim Kok Hans van Mierlo
červenec–prosinec Lucembursko Lucembursko Jean-Claude Juncker Jacques Poos
1998 leden–červen Spojené království Spojené království Tony Blair Robin Cook presid.fco.gov.uk
červenec–prosinec Rakousko Rakousko Viktor Klima Wolfgang Schüssel presidency.gv.at
1999 leden–červen Německo Německo Gerhard Schröder Joschka Fischer
červenec–prosinec Finsko Finsko Paavo Lipponen Tarja Halonenová presidency.finland.fi
2000 leden–červen Portugalsko Portugalsko António Guterres Jaime Gama www.portugal.ue-2000.pt Archivováno 18. 7. 2020 na Wayback Machine
červenec–prosinec Francie Francie Jacques Chirac Hubert Védrine
2001 leden–červen Švédsko Švédsko Göran Persson Anna Lindhová eu2001.se
červenec–prosinec Belgie Belgie Guy Verhofstadt Louis Michel eu2001.be
2002 leden–červen Španělsko Španělsko José María Aznar Josep Piqué i Camps ue2002.es
červenec–prosinec Dánsko Dánsko Anders Fogh Rasmussen Per Stig Møller eu2002.dk
2003 leden–červen Řecko Řecko Kostas Simitis Georgios Andrea Papandreu eu2003.gr
červenec–prosinec Itálie Itálie Silvio Berlusconi Franco Frattini ueitalia2003.it
2004 leden–červen Irsko Irsko Bertie Ahern Brian Cowen eu2004.ie
červenec–prosinec Nizozemsko Nizozemsko Jan Peter Balkenende Bernard Bot eu2004.nl
2005 leden–červen Lucembursko Lucembursko Jean-Claude Juncker Jean Asselborn eu2005.lu
červenec–prosinec Spojené království Spojené království Tony Blair Jack Straw eu2005.gov.uk
2006 leden–červen Rakousko Rakousko Wolfgang Schüssel Ursula Plassniková eu2006.at
červenec–prosinec Finsko Finsko Matti Vanhanen Erkki Tuomioja eu2006.fi
2007 leden–červen T1 Německo Německo Angela Merkelová Frank-Walter Steinmeier eu2007.de
červenec–prosinec Portugalsko Portugalsko José Sócrates Luís Amado eu2007.pt Archivováno 18. 7. 2020 na Wayback Machine
2008 leden–červen Slovinsko Slovinsko Janez Janša Dimitrij Rupel eu2008.si
červenec–prosinec T2 Francie Francie Nicolas Sarkozy Bernard Kouchner ue2008.fr
2009 leden–červen Česko Česko Mirek Topolánek
Jan Fischer (od 8. května)
Karel Schwarzenberg
Jan Kohout (od 8. května)
eu2009.cz Archivováno 9. 1. 2020 na Wayback Machine
červenec–prosinec Švédsko Švédsko Fredrik Reinfeldt Carl Bildt se2009.eu
2010 leden–červen T3 Španělsko Španělsko José Luis Rodríguez Zapatero Miguel Ángel Moratinos eu2010.es
eutrio.es
červenec–prosinec Belgie Belgie Yves Leterme Steven Vanackere eutrio.be
2011 leden–červen Maďarsko Maďarsko Viktor Orbán János Martonyi eu2011.hu
červenec–prosinec T4 Polsko Polsko Donald Tusk Radosław Sikorski pl2011.eu
2012 leden–červen Dánsko Dánsko Helle Thorning-Schmidtová Villy Søvndal eu2012.dk
červenec–prosinec Kypr Kypr Dimitris Christofias Erato Kozakou-Marcoullis cy2012.eu
2013 leden–červen T5 Irsko Irsko Enda Kenny Eamon Gilmore eu2013.ie
červenec–prosinec Litva Litva Algirdas Butkevičius Linas Linkevičius eu2013.lt
2014 leden–červen Řecko Řecko Antonis Samaras Stavros Lambrinidis gr2014.eu
červenec–prosinec T6 Itálie Itálie Matteo Renzi Federica Mogheriniová italia2014.eu Archivováno 23. 1. 2020 na Wayback Machine
2015 leden–červen Lotyšsko Lotyšsko Laimdota Straujuma Edgars Rinkēvičs eu2015.lv
červenec–prosinec Lucembursko Lucembursko Xavier Bettel Jean Asselborn eu2015lu.eu
2016 leden–červen T7 Nizozemsko Nizozemsko Mark Rutte Bert Koenders eu2016.nl
červenec–prosinec Slovensko Slovensko Robert Fico Miroslav Lajčák eu2016.sk
2017 leden–červen Malta Malta Joseph Muscat George William Vella eu2017.mt
červenec–prosinec T8 Estonsko Estonsko[p. 2] Jüri Ratas Sven Mikser eu2017.ee
2018 leden–červen Bulharsko Bulharsko Bojko Borisov Ekaterina Gečeva-Zacharievová eu2018bg.bg
červenec–prosinec Rakousko Rakousko Sebastian Kurz Karin Kneisslová eu2018.at
2019 leden–červen T9 Rumunsko Rumunsko Viorica Dăncilăová Teodor Meleșcanu Rumunsko2019.eu
červenec–prosinec Finsko Finsko Antti Rinne
Sanna Marinová (od 10. prosince)
Pekka Haavisto eu2019.fi
2020 leden–červen Chorvatsko Chorvatsko Andrej Plenković Gordan Grlić-Radman eu2020.hr
červenec–prosinec T10 Německo Německo Angela Merkelová Heiko Maas www.eu2020.de
2021 leden–červen Portugalsko Portugalsko António Costa Augusto Santos Silva 2021portugal.eu
červenec–prosinec Slovinsko Slovinsko Janez Janša Anže Logar si2021.eu/
2022 leden–červen T11 Francie Francie Emmanuel Macron Jean-Yves Le Drian presidence-francaise.consilium.europa.eu
červenec–prosinec Česko Česko eu2022.cz
2023 leden–červen Švédsko Švédsko
červenec–prosinec T12 Španělsko Španělsko eu2023.es
2024 leden–červen Belgie Belgie
červenec–prosinec Maďarsko Maďarsko
2025 leden–červen T13 Polsko Polsko
červenec–prosinec Dánsko Dánsko
2026 leden–červen Kypr Kypr
červenec–prosinec T14 Irsko Irsko
2027 leden–červen Litva Litva
červenec–prosinec Řecko Řecko
2028 leden–červen T15 Itálie Itálie
červenec–prosinec Lotyšsko Lotyšsko
2029 leden–červen Lucembursko Lucembursko
červenec–prosinec T16 Nizozemsko Nizozemsko
2030 leden–červen Slovensko Slovensko
červenec–prosinec Malta Malta

Odkazy

Poznámky

  1. Francii a Kypr zastupují prezidenti.
  2. Předsednictví mělo původně připadnout Spojenému království, které se jej v důsledku brexitu vzdalo.

Reference

  1. Evropští ministři schválili uprchlické kvóty, Slovensko je ostře proti [online]. iDNES.cz, 22. září 2015. Dostupné online.
  2. Slovensko chce zpochybnit pravomoc ministrů vnitra při schvalování uprchlických kvót. Novinky.cz [online]. 10. listopadu 2015. Dostupné online.
  3. Odmítáním uprchlických kvót porušilo Česko své povinnosti, rozhodl soud EU. Novinky.cz [online]. 2. dubna 2020. Dostupné online.

Literatura

  • Jak funguje Evropská unie. Průvodce institucionálním rámcem EU. Lucemburk 2013, s. 14–18.
  • MCCORMICK, John: Understanding the European Union. A Concise Introduction. 6th ed. 2014, s. 84–87.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.