Max van der Stoel
Max van der Stoel [fan der stul] (3. srpna 1924 Voorschoten, Jižní Holandsko – 23. dubna 2011 Haag) byl nizozemský politik a diplomat, člen nizozemské Strany práce.
Max van der Stoel | |
---|---|
Ministr zahraničních věcí Nizozemska | |
Ve funkci: 11. září 1981 – 29. května 1982 | |
Ve funkci: 11. května 1973 – 19. prosince 1977 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Strana práce |
Narození | 3. srpna 1924 Voorschoten Nizozemsko |
Úmrtí | 23. dubna 2011 (ve věku 86 let) Haag Nizozemsko |
Alma mater | Univerzita v Leidenu |
Profese | politik, diplomat, vysokoškolský učitel a soudce |
Ocenění | Dr. J.P. van Praag-prijs (1993) Geuzenpenning (prijs) (1993) Watelerova mírová cena (1995) Řád Tomáše Garrigua Masaryka 2. třídy (1996) Cena J. B. Broeksze (1996) |
Podpis | |
Commons | Max van der Stoel |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Byl ministrem zahračničí v letech 1973–1977 a 1981–1982. V letech 1993–2001 působil jako první vysoký komisař pro národnostní menšiny v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).
Van der Stoel byl prvním západoevropským politikem, který kontaktoval Chartu 77 prostřednictvím jejího mluvčího Jana Patočky,[1] jejich schůzku připomíná v Praze pomník. Byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy v roce 1996 a je po něm pojmenován park u Mariánských hradeb v Praze-Střešovicích, v těsném sousedství Patočkovy ulice.
Vysoký komisař OBSE a nizozemská vláda organizuje každé dva roky udílení mezinárodní Ceny Maxe van der Stoela za výjimečný přínos pro zlepšení postavení národnostních menšin v zemích OBSE.[2]
Vyznamenání
Stát | Stuha | Název | Datum udělení |
---|---|---|---|
Belgie | Velkokříž Řádu koruny | 15. března 1974 | |
Velkokříž Řádu Leopolda | 10. ledna 1982 | ||
Česko | Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy[3] | 15. května 1996 | |
Francie | Velkodůstojník Řádu čestné legie | 25. srpna 1973 | |
Lucembursko | Rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva[4] | 31. srpna 1999 | |
Německo | Speciální třída velkokříže Záslužného řádu Spolkové republiky Německo | 1975 | |
Nizozemsko | Rytíř Řádu nizozemského lva | 5. prosince 1966 | |
Čestná medaile pro iniciativu a duchaplnost Oranžského řádu | 19. září 1974 | ||
Velkodůstojník Řádu Orange-Nassau | 9. září 1982 | ||
Komandér Řádu Orange-Nassau | 11. dubna 1978 | ||
Portugalsko | Velkokříž Řádu za zásluhy | 1975 | |
Řecko | Velkokříž Řádu Fénixe | 10. prosince 1977 | |
Slovensko | Řádu bílého dvojkříže I. třídy[5] | 5. února 2001 | |
Spojené království | čestný rytíř-komandér Řádu svatého Michala a svatého Jiří[6] | 1. prosince 2006 | |
Surinam | Velkodůstojník Řádu palmy | 4. září 1977 | |
Španělsko | Rytíř velkokříže Řádu Isabely Katolické | 1981 | |
Ukrajina | Řád knížete Jaroslava Moudrého V. třídy | 1997 | |
Řád knížete Jaroslava Moudrého IV. třídy[7] | 30. září 2001 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max van der Stoel na anglické Wikipedii.
- Nový park Maxe van der Stoela v Praze 6 na portálu pražského magistrátu
- (anglicky) Max van der Stoel Award na stránkách OBSE
- WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. (česky)
- Max van der Stoel | OSCE. www.osce.org [online]. [cit. 2019-07-03]. Dostupné online.
- » State Honours | Slovak-Republic.org [online]. [cit. 2019-10-21]. Dostupné online. (anglicky)
- Archivovaná kopie. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01.
- zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-07-03]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Max van der Stoel na Wikimedia Commons