Felipe González

Felipe González Márquez (* 5. března 1942 Sevilla) je španělský politik, dlouholetý generální tajemník hlavní španělské levicové strany Partido Socialista Obrero Español (PSOE) (1974–1997) a třetí předseda vlády od španělského přechodu k demokracii (1982–1996).

Felipe González
Předseda vlády Španělska
Ve funkci:
1. prosince 1982 – 4. května 1996
PanovníkJuan Carlos I.
VicepremiérAlfonso Guerra
Narcís Serra
PředchůdceLeopoldo Calvo-Sotelo
NástupceJosé María Aznar
Stranická příslušnost
ČlenstvíŠpanělská socialistická dělnická strana
Narození5. března 1942 (80 let)
Sevilla, Španělský stát Španělský stát
ChoťCarmen Romero López (1969–2008)
Alma materSevillská univerzita
Instituto San Isidoro
Profesepolitik, labor law specialist, spisovatel a podnikatel
Náboženstvířímskokatolický
OceněníVelkokříž za vojenské zásluhy s bílou stuhou (1984)
Grand Cross of the Military Order of Christ (1984)
Řád Josého Martího (1986)
velkokříž Řádu peruánského slunce (1986)
Cena Karla Velikého (1993)
… více na Wikidatech
Podpis
CommonsFelipe González
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Během studií práv v Seville se González zapojil nejprve do křesťansko-demokratického, později socialistického odboje proti režimu generála Franka, za což byl roku 1971 zatčen. Byl jednou hlavních postav při obnově Partido Socialista Obrero Español roku 1974. Postupně se mu podařilo prosadit uvnitř strany opuštění marxistických pozic a přechod k sociálně-demokratickému kurzu.

González byl ministerským předsedou 13 a půl roku a je tak jednou z nejdéle vládnoucích osob v novodobé historii Španělska. Pod jeho vedením se straně PSOE podařilo dvakrát po sobě získat absolutní většinu ve španělském 350členném Kongresu: 202 mandátů (48,1 % hlasů) v historickém vítězství v roce 1982 a 184 v roce 1986; v roce 1989 pak získali jeho socialisté přesnou polovinu, tj. 175 křesel.

V roce 1993 ztratila PSOE absolutní většinu a musela utvořit koalici s katalánskou stranou Convergència i Unió; v roce 1996 pak socialisty porazila Aznarova Partido Popular. Do následujícího roku byl González lídrem opozice.

Od roku 2000 byl poslancem španělského Kongresu, kde se však pro jiné aktivity stal chronickým absentérem, a proto se z aktivní politiky stáhl. V roce 2007 byl pak na summitu EU jmenován předsedou tzv. Reflexní skupiny (neboli „rady moudrých“), jejímž posláním je formulace vizí EU v delším časovém horizontu.[1]

Vyznamenání a ocenění

Státní vyznamenání

Nestátní ocenění
Felipe González, 2004

Bibliografie
  • 1982: Un discurso ético
  • 1997: El Socialismo
  • 2001: El futuro no es lo que era (spoluautor Juan Luis Cebrián)
  • 2003: Memorias del futuro

Odkazy

Reference
  1. Krátký summit položil základy Reflexní skupiny EurActiv.cz, 17. 12. 2007.
  2. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online.
  3. Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 1984-06-23, čís. 130, s. 18374. Dostupné online.
  4. PAÍS, Ediciones El. Tensión en Lima, relajo en La Habana. El País. 1986-11-15. Dostupné online [cit. 2019-09-29]. ISSN 1134-6582. (španělsky)
  5. 1986: Granma Archives Index - LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online.
  6. 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, S. 1063 Dostupné online
  7. Boletín Oficial del Estado. 1996-05-11, čís. 115, s. 16603. Dostupné online.
  8. Profil držitele na Karlspreis.de. www.karlspreis.de [online]. [cit. 2009-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-11-26.

Externí odkazy
Španělský premiér
Předchůdce:
Leopoldo Calvo-Sotelo		 1982—1996
Felipe González		 Nástupce:
José María Aznar
generální tajemník PSOE
Předchůdce:
více osob		 1974—1997
Felipe González		 Nástupce:
Joaquín Almunia
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.