Romano Prodi

V roce 1996 vedl do italských voleb kandidátku středolevé koalice nazývané Olivovník a po vítězství se stal italským premiérem. V této funkci setrval až do roku 1998. Úspěch zopakoval vítězstvím ve volbách v roce 2006, kdy porazil pravicovou alianci Silvia Berlusconiho. Když v lednu 2008 ztratil důvěru v senátu, na svou premiérskou pozici rezignoval. Vládu pak vedl ještě další čtyři měsíce, než se konaly nové volby.

V září 1999 se jako proevropský politik stal předsedou Evropské komise, a to díky podpoře Evropské lidové strany a Strany evropských socialistů v Evropském parlamentu. Právě za jeho působení v Komisi, v roce 2002, se jedenáct členů Evropské unie rozhodlo vzdát se své měny ve prospěch eura. V roce 2004 proběhlo také historicky největší rozšíření EU, kdy se členy stala většina států bývalého východního bloku, včetně České republiky.[1] Prodiho mandát vypršel v listopadu 2004, kdy se vrátil k domácí politice.

• velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 2. června 1993[2]
• velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 15. dubna 1997[3]
• velkokříž Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 26. září 1998[4]
• velkokříž Řádu rumunské hvězdy – Rumunsko, 2000[5][6]
• Řád za mimořádné zásluhy – Slovinsko, 2005
• velkokříž Řádu tří hvězd – Lotyšsko, 2007[5][7]
• Řád vycházejícího slunce I. třídy – Japonsko, 2012[8][9]
• velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 13. února 2014[10]
• Řád Abd al-Azíze I. třídy – Saúdská Arábie