Silvio Berlusconi

Studoval práva a jako pětadvacetiletý nastoupil do zaměstnání v bance. Později založil stavební firmu Edilnord, která v roce 1962 postavila významnou část severního milánského předměstí. Podle jeho odpůrců stály za úspěchem této jeho firmy tajné úmluvy s italskými levicovými stranami a finanční spojenectví s antikomunistickou zednářskou lóží Propaganda 2.[5] Při jeho podnikání se výraznou měrou uplatnilo přátelství s tehdejším premiérem a přítelem ze studií Benedettem Craxim.

Od roku 1986 je prezidentem elitního fotbalového klubu AC Milán.

Berlusconi je často považován za druhého nejbohatšího muže v Itálii. Jeho majetek je odhadován na 12 miliard dolarů^[kdy?]. Vlastní velké mediální impérium: kromě několika novin jde zejména o společnost Mediaset, provozující přes desítku italských televizních kanálů; má také 80% podíl v televizní společnosti Endemol. Z tohoto důvodu byl v minulosti obviňován z toho, že ovlivňuje veřejné mínění ve svůj prospěch. Toto podezření bylo již několikrát předmětem soudních jednání.^[kdy?]

V roce 1994 se Berlusconi poprvé stal premiérem Itálie za svou politickou stranu Forza Italia. 2. května 2006 podal demisi poté, co prohrál volební souboj s Romanem Prodim.

Silvio Berlusconi s bývalými prezidenty USA Billem Clintonem, G. Bushem, st. a G. Walkerem Bushem.

Po vítězství ve volbách roku 2008 se stal opět premiérem. Následně prosadil tzv. zákon Lodo Alfano, kterým znemožnil trestní stíhání premiéra (tj. své osoby), prezidenta a předsedů sněmovny a senátu.[6] Tím si Berlusconi dočasně zajistil imunitu. V říjnu 2009 však ústavní soud Itálie shledal tento zákon protiústavním a zrušil jej.[7]

13. prosince 2009 byl Berlusconi v závěru svého politického mítinku na Dómském náměstí v Miláně fyzicky napaden: Massimo Tartaglia jej udeřil suvenýrem v podobě milánského dómu do obličeje. Berlusconi utrpěl frakturu nosu a přišel o dva zuby; útočník byl zatčen.[8]

Dne 26. října 2011 oznámila masová média jako tehdy ještě nepotvrzenou zprávu, že se Berlusconi po dohodě s ministrem za Ligu severu Umbertem Bossim rozhodl v dohledné době vzdát funkce premiéra Itálie. Důvodem mohla prý být nutnost změn v systému věkové hranice odchodu do důchodu pod vlivem jiných evropských zemí.[9]

Berlusconi stál více než dvacetkrát před soudem kvůli rozličným obviněním, mimo jiné za spolčení s mafií, falšování účetnictví, zpronevěru, daňové podvody a dětskou prostituci. Dětské prostituce se týkala aféra "Rubygate", kdy měl sex s nezletilou marockou zpěvačkou Ruby Rubacuori při sexuálních orgiích zvaných "bunga bunga."

Odsouzen byl mnohokrát, ale do vězení nikdy nenastoupil a kvůli stavu italské justice se nepředpokládá, že by do vězení kdy nastoupil. V roce 1990 byl pravomocně odsouzen za křivé svědectví (zrušeno při amnestii), v roce 1997 za ilegální financování politické strany (odvolával se tak dlouho, až vypršela promlčecí lhůta) a v říjnu 2012 byl odsouzen ke čtyřem letům ve vězení za krácení daní.[10][11]

V březnu 2013 byl nepravomocně odsouzen k jednomu roku vězení a zaplacení odškodného 80 tisíc eur za to, že společně se svým bratrem Paolem, který byl odsouzen na dva roky a tři měsíce vězení, zveřejnil přepis odposlechů lídra opozice Piera Fassina, které byly kvůli probíhajícímu vyšetřování v tajnosti.[12] Odvolací soud později v důsledku uplynutí promlčecí doby trest jednoho roku vězení zrušil, pokutu 80 tisíc eur však ponechal.[13]

V září 2014 byl pravomocně odsouzen za daňové úniky ve společnosti Mediaset ke čtyřem letům odnětí svobody a dvouletému zákazu výkonu volené funkce. Avšak z toho mu byly tři roky vězení prominuty kvůli předchozí amnestii a kvůli zákonu, který si nechal předtím schválit, nesmí být osoby starší 70 let uvězněny, takže mu byl trest zmírněn na 1 rok veřejně prospěšných prací. Trest si odpykává tak, že jednou týdně pomáhá v domově pro seniory nedaleko Milána.[14] Po dobu trvání trestu zůstal předsedou strany Forza Italia.

Opakovaně je kritizován mnoha intelektuály, představiteli levice či stoupenci těsnější evropské spolupráce. Po skandálu s fotografiemi obnaženého českého expremiéra Mirka Topolánka a mladých dívek o něm spisovatel José Saramago psal jako o „věci Berlusconi, nebezpečně podobné lidské bytosti“.[15] Daniel Cohn-Bendit přirovnává Berlusconiho verzi demokracie k Putinově a Chávezově.[16]

Takovou kritiku Berlusconi vytrvale odmítá: „Upřímně si myslím, že jsem nejlepším premiérem, jakého Itálie měla za 150 let ...,“ prohlásil během tiskové konference po aféře na Sardinii.[17] Proto také tehdy vyloučil, že by kvůli sexuálním a jiným skandálům odstoupil.

• velkokříž Norského královského řádu za zásluhy – Norsko, 2001
• velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 2002[18]
• velká čestná dekorace ve zlatě na hvězdě Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko, 2002[19]
• velkokříž Řádu rumunské hvězdy – Rumunsko, 2002[20]
• Nároční řád za zásluhy – Malta, 20. ledna 2004[21]
• velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 31. ledna 2005[22]
• velkodůstojník Řádu tří hvězd – Lotyšsko, 21. června 2005[23]
• rytíř velkokříže Řádu Pia IX. – Vatikán, 11. července 2005[24]
• Řád Stará planina I. třídy – Bulharsko, 2009
• Řád krále Abd al-Azíze I. třídy – Saúdská Arábie, 22. listopadu 2009[25]