Frans Timmermans

Frans Timmermans
Frans Timmermans
	Frans Timmermans (9. prosince 2018)
1. místopředseda Evropské komise
Úřadující
	Ve funkci od:; 1. listopadu 2014
Předseda	Jean-Claude Juncker; Ursula von der Leyenová
Předchůdkyně	Catherine Ashtonová
Výkonný místopředseda Evropské komise; (spolu s Vestagerovou a Dombrovskisem)
Úřadující
	Ve funkci od:; 1. prosince 2019
Předseda	Ursula von der Leyenová
Předchůdce	úřad vznikl
Ministr zahraničí Nizozemska
	Ve funkci:; 5. listopadu 2012 – 17. října 2014
Předseda vlády	Mark Rutte
Předchůdce	Uri Rosenthal
Nástupce	Bert Koenders
Stranická příslušnost
Členství	Strana práce (od 1990); Demokraté 66 (1985–1990)
Narození	6. května 1961 (60 let) ; Maastricht, Nizozemsko
Národnost	Limburgers
Sídlo	Heerlen
Alma mater	Radbodova univerzita v Nijmegenu; Lotrinská univerzita; Nancyská univerzita; Université Nancy-II
Profese	politik, diplomat a sloupkař
Náboženství	katolická církev; katolicismus
Ocenění	Řád kříže země Panny Marie I. třídy (2008); velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase (2008); Time 100 (2021); rytíř Řádu čestné legie; Řád za zásluhy; … více na Wikidatech
Commons	Frans Timmermans
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franciscus Cornelis Gerardus Maria „Frans“ Timmermans (* 6. května 1961 Maastricht) je nizozemský politik, od listopadu 2014 první místopředseda Evropské komise vedené Junckerem a od roku 2019 von der Leyenovou. V letech 2014–2019 působil jako komisař pro lepší regulaci, institucionální vztahy, vládu práva a chartu základních práv.

V letech 2012–2014 zastával úřad ministra zahraničí ve druhé vládě Marka Rutteho. Během úřadování zahájil vyšetřování sestřelení letu Malaysia Airlines 17.

V eurovolbách 2019 kandidoval jako spitzenkandidát, volební lídr skupiny Pokrokového spojenectví socialistů a demokratů. Jeho kandidaturu na post předsedy komise na povolebním summitu EU v červenci 2019 zablokovaly státy visegrádské čtyřky s Itálií.[1] Premiér Andrej Babiš jej označil za potenciální absolutní katastrofu.[2] Vlády Polska, Maďarska a Rumunska Timmermansovi oponovaly kvůli jeho dřívějšímu zpochybňování nezávislosti justic zmíněných států a kritice jejich přístupu k migrační krizi.[3]

V období 1985–1990 byl členem strany Demokraté 66 a v roce 1990 vstoupil do Strany práce.

S manželkou Irene Timmermansovou má čtyři děti. Hovoří sedmi jazyky.

Vyznamenání

komtur Řádu za zásluhy – Rumunsko, 2006[4][5]
důstojník Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 18. října 2006 – udělil prezident Lech Kaczyński za vynikající služby při propagaci polských záležitostí[6]
rytíř Řádu čestné legie – Francie, 2007
velkokříž Řádu Jižního kříže – Brazílie, 2008
Řád kříže země Panny Marie I. třídy – Estonsko, 6. května 2008[7]
velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase – Litva, 18. června 2008[8]
komtur Řádu polární hvězdy – Švédsko, 2009
velkokříž Řádu za zásluhy – Chile, 2009
rytíř Řádu Oranžsko-nasavského – Nizozemsko, 2010
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 23. června 2014 – udělil prezident Bronisław Komorowski za vynikající zásluhy o rozvoj polsko-nizozemských vztahů[9]

Odkazy

Reference

Echo24.cz, ČTK. „Nezpůsobilá.“ Nevolte von der Leyenovou, německá SPD tlačí na evropské socialisty. Echo24.cz [online]. 2019-07-13 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online.
Babiš: Timmermans? To by byla absolutní katastrofa. Novinky.cz [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online.
BOFFEY, Daniel. Anti-Brexit anglophile Frans Timmermans tipped for top EU post. The Guardian. 2019-06-30. Dostupné online [cit. 2019-07-02]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
SYSTEMS, Indaco. Decretul nr. 1309/2006 privind conferirea Ordinului național Petru Merit în grad de Comandor. Lege5 [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. (Romanian)
Cancelaria Ordinelor. canord.presidency.ro [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online.
Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 18 października 2006 r. o nadaniu orderów i odznaczeń. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online.
Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online.
Apdovanotų asmenų duomenų bazė. www.lrp.lt [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. (litevsky)
Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 23 czerwca 2014 r. o nadaniu orderów. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Frans Timmermans na Wikimedia Commons
(nizozemsky) Frans Timmermans na Parlement & Politiek

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Echo24.cz, ČTK. „Nezpůsobilá.“ Nevolte von der Leyenovou, německá SPD tlačí na evropské socialisty. Echo24.cz [online]. 2019-07-13 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online.

[2] Babiš: Timmermans? To by byla absolutní katastrofa. Novinky.cz [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online.

[3] BOFFEY, Daniel. Anti-Brexit anglophile Frans Timmermans tipped for top EU post. The Guardian. 2019-06-30. Dostupné online [cit. 2019-07-02]. ISSN 0261-3077. (anglicky)

[4] SYSTEMS, Indaco. Decretul nr. 1309/2006 privind conferirea Ordinului național Petru Merit în grad de Comandor. Lege5 [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. (Romanian)

[5] Cancelaria Ordinelor. canord.presidency.ro [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online.

[6] Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 18 października 2006 r. o nadaniu orderów i odznaczeń. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online.

[7] Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online.

[8] Apdovanotų asmenų duomenų bazė. www.lrp.lt [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. (litevsky)

[9] Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 23 czerwca 2014 r. o nadaniu orderów. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online.