Maroš Šefčovič

V roce 1984 začal studovat na Ekonomické univerzitě v Bratislavě. Během studia však dostal nabídku studovat diplomacii na MGIMO v Moskvě, zde studoval mezi lety 1985 a 1990. V létě 1989 byl přijat do Komunistické strany Československa, ale členská legitimace mu nikdy nebyla doručena, jelikož v témže roce proběhla sametová revoluce.

V roce 2000 ukončil postgraduální doktorandské studium mezinárodního a evropského práva na Univerzitě Komenského v Bratislavě.

Od roku 1989 působil na ministerstvu zahraničních věcí v Praze. Nejprve jako stážista, od roku 1990 jako poradce státního tajemníka ministra zahraničí ČSFR. V letech 1991–1992 byl 3. tajemník a konzul na velvyslanectví v Harare (Zimbabwe), v roce 1992 byl 2. tajemníkem a zástupcem velvyslance v Ottawě (Kanada).

Od roku 1993 je pracovníkem Ministerstva zahraničních věcí Slovenské republiky. Od roku 1995 pracoval na oboru zemí EU a NATO nejprve jako referent a od roku 1996 jako zástupce ředitele odboru. V roce 1997 se stal zástupcem ředitele a v roce 1998 ředitelem Kanceláře ministerstva zahraničních věcí SR.

Od roku 1998 působil jako zástupce vedoucího mise a rádce v misích Slovenska při Evropských společenstvích v Bruselu. Roku 1999 působil jako slovenský velvyslanec v Izraeli.

Po návratu na Slovensko v roce 2002 byl generálním ředitelem sekce bilaterální spolupráce Ministerstva zahraničních věcí SR a v roce 2003 generálním ředitelem sekce pro evropské záležitosti. V letech 2004 až 2009 byl velvyslancem Slovenska při Evropské unii.

Poté od října 2009 do února 2010 působil jako komisař pro vzdělání, kulturu a mládež v komisi vedení José Barrosem. Od 8. února 2010 do 1. listopadu 2014 zastával funkci komisaře pro institucionální vztahy a administrativu a stal se také místopředsedou Evropské komise za vedení předsedy José Manuela Barrosa. Místopředsedou zůstal i po listopadu 2014, kdy v nové komisi Jeana Clauda Junckera převzal agendu energetické unie. Tu původně měla vést Slovinka Alenka Bratušeková, která ale neuspěla při pohovorech před europoslanci.[2]

V září 2018 oznámil, že se chce ucházet o post lídra kandidátky evropských socialistů pro volby do Evropského parlamentu 2019.[3]

V lednu 2019 oznámil, že se účastní prezidentských voleb 2019 jako kandidát strany SMER – sociálna demokracia.[4] Vládní strana dlouho nemohla najít svého kandidáta a oznámení několikrát odložila i kvůli tomu, že nedokázala přesvědčit ministra zahraničních věcí Miroslava Lajčáka.[5] Připomenul, že není členem strany SMER, ale že se bude spoléhat i na pomoc strany při financování kampaně. V prvním kole voleb skončil na druhém místě za Zuzanou Čaputovou a postoupil do druhého kola voleb.