Helmut Schmidt

Po maturitě 1937 v Hamburku byl odveden a sloužil u protiletadlového dělostřelectva, v letech 1941 na východní a v letech 1944–1945 na západní frontě. Pro kritické výroky o Göringovi a NSDAP měl být postaven před soud, jeho vojenští nadřízení tomu ale zabránili tím, že ho stále přemísťovali. Na jaře 1945 byl zajat, po propuštění vystudoval ekonomii a v letech 1949–1953 vedl dopravní oddělení hamburského magistrátu. Roku 1942 se oženil s Hannelore Glaser, s níž měl dvě děti. Schmidt byl náruživý kuřák, kouřit začal v deseti letech a kouřil více než 40 cigaret denně.

Roku 1945 vstoupil Schmidt do sociálně demokratické strany (SPD), v letech 1948/9 byl předsedou její studentské mládeže a v letech 1968–1984 místopředsedou strany. V letech 1953–1967 byl poslancem Spolkového sněmu a v letech 1958–1961 poslancem Evropského parlamentu. V letech 1961–1965 byl členem rady města Hamburku a získal si velkou popularitu při záplavách 1962.

V první vládě Willyho Brandta (1969–1972) působil postupně ve funkcích ministra obrany, financí a hospodářství, V jeho druhé vládě (1972–1974) pak ve funkci ministra financí. Po rezignaci Willyho Brandta 1974 byl zvolen pátým kancléřem SRN. Během jeho vlády postihla i Německo vleklá naftová a hospodářská krize i řada teroristických atentátů tzv. Frakce Rudé armády. Jako kancléř se velmi spřátelil s francouzským prezidentem Giscardem d'Estaing a společně prosazovali další kroky evropské integrace i zřízení skupiny G7.

Když roku 1977 Sovětský svaz rozmístil v Evropě rakety SS-20, snažil se Schmidt prosadit, aby je buď opět stáhl, anebo aby zde odpovídající rakety umístily i USA. Tím se rozešel s většinou své strany a ze sporů vznikla Strana zelených. Záměr přesto následující pravicové vlády prosadily. Roku 1982 ztratil Schmidt parlamentní většinu a místo něho byl kancléřem zvolen Helmut Kohl.

Schmidt napsal řadu knih, od roku 1983 byl spoluvydavatelem týdeníku Die Zeit a i po svém odchodu z politiky se vyjadřoval k aktuálním otázkám. Za svoji činnost dostal asi 30 čestných doktorátů, několik čestných občanství a mnoho různých cen. Působil v řadě nadací a zdůrazňoval potřebu mravní obnovy. Roku 1997 uveřejnil návrh "Obecné deklarace lidských povinností" a na pozvání Václava Havla se zúčastnil i pražského Fora 2000.

• SCHMIDT, Helmut. Was ich noch sagen wollte. 1. vyd. C.H.Beck, 2015. 239 S. ISBN 978-3-406-67612-3.

• SCHMIDT, Helmut. Mein Europa: Mit einem Gespräch mit Joschka Fischer. Hoffmann und Campe, 2013. 368 S. ISBN 978-3-455-50315-9.
• SCHMIDT, Helmut. Ein letzter Besuch: Begegnungen mit der Weltmacht China. Siedler, 2013. 192 S. ISBN 978-3-8275-0034-2.
• SCHMIDT, Helmut. Religion in der Verantwortung: Gefährdungen des Friedens im Zeitalter der Globalisierung. Ullstein, 2012. 256 S. ISBN 978-3-548-37446-8.
• SCHMIDT, Helmut. Menschen und Mächte. Pantheon, 2011. 544 S. ISBN 978-3-570-55157-8.
• SCHMIDT, Helmut. Außer Dienst: Eine Bilanz. 1. vyd. Pantheon, 2010. 350 S. ISBN 978-3570551035.
• SCHMIDT, Helmut. Vertiefungen: Neue Beiträge zum Verständnis unserer Welt. Siedler, 2010. 336 S. ISBN 978-3-88680-967-7.
• SCHMIDT, Helmut. Weggefährten: Erinnerungen und Reflexionen. 1. vyd. Siedler, 1998. 575 S. ISBN 978-3-442-75515-8.

• SCHMIDT, Helmut. Na společné cestě : vzpomínky a úvahy. Překlad Lydie Stočesová. Praha: Pragma, 1997. 575 s. ISBN 80-7205-484-8.
• SCHMIDT, Helmut. Sebezáchova Evropy : perspektivy 21. století. Překlad Ivan Kadrmas. 1. vyd. Praha; Litomyšl: Paseka, 2003. 179 s. (Souvislosti). ISBN 80-7185-561-8.
• SCHMIDT, Helmut; SIEREN, Frank. Čína, náš soused. Překlad Miloš Bárta. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2011. 295 s. ISBN 978-80-7239-256-8.

• 
  Helmut Schmidt (1977)
• 
  Helmut Schmidt (2001)
• 
  Helmut Schmidt (2013)
• 
  Helmut Schmidt po boku svojí chotě Loki v roce 1981