Wim Kok

Willem „Wim“ Kok (29. září 1938 Bergambacht, Nizozemsko – 20. října 2018, Amsterdam[1]) byl nizozemský sociálnědemokratický politik.

Wim Kok
Wim Kok (1994)
Předseda vlády Nizozemska
Ve funkci: 22. srpna 1994 – 22. července 2002
Panovník	Beatrix Nizozemská
Předchůdce	Ruud Lubbers
Nástupce	Jan Peter Balkenende
Ministr financí Nizozemska
Ve funkci: 7. listopadu 1989 – 22. srpna 1994
Předchůdce	Onno Ruding
Nástupce	Gerrit Zalm
Stranická příslušnost
Členství	Strana práce
Narození	29. září 1938 Bergambacht
Úmrtí	20. října 2018 (ve věku 80 let) Amsterdam, Nizozemsko Nizozemsko
Choť	Rita Kok
Sídlo	Amsterdam
Alma mater	Nyenrode Business Universiteit
Profese	politik a odborář
Ocenění	velkokříž Řádu Isabely Katolické (2001) rytíř velkokříže Oranžsko-nasavského řádu (2002) velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd (2004) Global Economy Prize (2005) velkokříž Norského královského řádu za zásluhy
Podpis
Commons	Wim Kok
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V letech 1994–2002 byl premiérem Nizozemska. Předtím, v letech 1989–1994 zastával funkci ministra financí a zároveň prvního místopředsedy vlády. Předsedou nizozemské Strany práce (Partij van de Arbeid) byl patnáct let, v období 1986–2001, od roku 1989 byl rovněž tzv. lijsttrekker, lídr kandidátky, což je funkce v nizozemské politice důležitější než předseda strany.

Začínal jako odborářský předák, v letech 1972–1986 vedl největší odborovou centrálu v zemi (Nederlands Verbond van Vakverenigingen, od 1976 Federatie Nederlandse Vakbeweging). Místo šéfa odborů opustil poté, co byl ve volbách roku 1986 zvolen za Stranu práce do nizozemského parlamentu.

Po skončení politické kariéry se stal oficiálním lobbistou Evropské unie, jeho hlavním úkolem bylo prosazování Lisabonské smlouvy (roku 2004 předložil známou zprávu o stavu Lisabonské strategie, nazývanou většinou jako Kokova zpráva). Rovněž byl prezidentem Madridského klubu.

Roku 2003 mu byl udělen čestný titul Minister van Staat, který je nemonarchickým analogem šlechtického titulu a zajišťuje svému nositeli v nizozemské politice neformální autoritu. V anketě Největší Nizozemec z roku 2004 se umístil na 36. místě.