Karin Kneisslová

Část svého dětství strávila v jordánském hlavním městě Ammánu, kde její otec pracoval jako pilot pro krále Husajna I. a podílel se na rozvoji národní letecké společnosti Royal Jordanian.[1] Studovala práva a arabistiku na Vídeňské univerzitě[1] a v mladosti působila v mezinárodních organizacích Amnesty International a Greenpeace.[2]

V roce 1990 nastoupila na rakouské ministerstvo zahraničí; nejdříve působila na různých domácích úřednických pozicích, od roku 1998 pak na zahraničních pobočkách v Paříži a Madridu. Na podzim roku 1998 odešla z diplomatických služeb a začala pracovat jako novinářka na volné noze – vytvářela politické analýzy pro televizi ORF a spolupracovala s německojazyčnými a anglickojazyčnými médii, včetně listů Die Presse a Neue Zürcher Zeitung.[1]

Přednášela na Vídeňské univerzitě a dalších rakouských i zahraničních vysokých školách. Politicky je nezávislá, názorově se přiklání ke kritice Evropské unie, podpoře nezávislosti Katalánska a ostré kritice evropské migrační vlny po roce 2015, včetně kritiky přístupu prezidenta Alexandra Van der Bellena a německé kancléřky Angely Merkelové; některé její výroky na téma migrace vzbudily značné kontroverze. Kneisslová mluví několika jazyky a je považována za expertku na Střední východ.[1]

Velmi blízký osobní vztah má k Libanonu.[2] Od roku 1998 žije na farmě v Seibersdorfu poblíž Vídně.[1] Značnou mediální pozornost vzbudila její svatba s osobní účastí ruského prezidenta Vladimira Putina v srpnu 2018.[3]