Oganesson

Rozpadová řada oganessonu – čísla udávají poločas a energii rozpadu jednotlivých členů řady

V roce 1999 oznámili vědci z Lawrence Berkeley National Laboratory objev prvků ununhexia (dnes livermorium) a ununoctia (článek o objevu byl publikován v časopise Physical Review Letters). Oganesson byl vytvořen v reakci

 86
36 Kr +  208
82 Pb →  293
118 Og +  1
0 n

a livermorium jeho rozpadem. O rok později vědci svůj objev na základě faktu, že se přípravu nepovedlo potvrdit v jiné laboratoři, stáhli zpět. V červnu 2002 oznámil vedoucí laboratoře, že originální práce o objevu těchto dvou prvků byla založena na výzkumu Victora Ninova.

V roce 2006 oznámili spolupracující týmy vědců ze Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně (Rusko) a Lawrence Livermore National Laboratory (Kalifornie, USA) objev 3 (možná 4) jader oganessonu v reakci

 249
98 Cf +  48
20 Ca →  294
118 Og + 3  1
0 n.

Oganesson byl potvrzen detekcí rozpadu alfa jeho jader na  290
116 Lv.

V prosinci 2015 Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii potvrdila splnění kritérií pro prokázání objevu nového prvku, Uuo uznala za objevené vědci ve spolupráci Dubna-Livermore a vyzvala objevitele k navržení konečného názvu a značky.[6][7] Konečným návrhem objevitelů byl název oganesson a značka Og. Prvek je takto pojmenován na počest ruského jaderného vědce Jurije Colakoviče Oganesjana.[8][9] Název je v souladu s názvoslovným doporučením IUPAC a ctí tradiční příponu vzácných plynů.[10] Tento návrh konečného pojmenování předložila IUPAC v červnu 2016 k veřejné diskusi[8] a 28. listopadu 2016 schválila jako konečné pojmenování a značku.[11]

Protože byly současně uznány objevy prvků nihonium, moscovium a tennessin, jsou již prokazatelně objeveny všechny prvky 7. periody periodické tabulky.[12]

Bez ohledu na nestabilitu způsobenou radioaktivitou očekávají vědci následující vlastnosti:

• Oganesson bude reaktivnější než xenon či radon a bude tvořit stabilní oxidy (např. OgO₃), chloridy nebo fluoridy. To v důsledku své elektronové konfigurace, která, ač je uzavřena stabilním elektronovým oktetem, obsahuje valenční sféru v nepoměrně větší vzdálenosti od jádra, než je tomu u předchozího vzácného plynu, což zapříčiňuje menší soudržnost jádra a obalu (tím pádem i menší ionizační energii pro elektrony ve valenční sféře).
• Vzhledem k odlišné spin-orbitální vazbě a unikátní struktuře obalu[pozn. 1] se předpokládá relativně vysoká dipólová polarizovatelnost a pozitivní elektronová afinita. Oproti lehčím vzácným plynům by měl oganesson vykazovat silnější van der Waalsovy mezimolekulové vazby.[3]
• Pokud by se oganesson vyskytoval ve větším množství v přírodě a pokud by tvořil stabilní oxid, bude se nacházet převážně jako oxidický minerál, a ne jako plyn.