Aktinium

Aktinium (chemická značka Ac, latinsky Actinium) je prvním členem řady aktinoidů, radioaktivní kovový prvek.

Aktinium
  [Rn] 6d1 7s2
227 Ac
89
  
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓

atom aktinia

Obecné
Název, značka, číslo Aktinium, Ac, 89
Cizojazyčné názvy lat. Actinium
Skupina, perioda, blok 3. skupina, 7. perioda, blok f
Chemická skupina Aktinoidy
Koncentrace v zemské kůře 5×10−10 ppm
Vzhled stříbrný kov
Identifikace
Registrační číslo CAS 7440-34-8
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost (227,027 8)
Atomový poloměr 187,8 pm
Kovalentní poloměr 203 pm
Iontový poloměr (Ac3+) 118 pm
Elektronová konfigurace [Rn] 6d1 7s2
Oxidační čísla III
Elektronegativita (Paulingova stupnice) 1,1
Ionizační energie
První 5,70 eV
Druhá 11,48 eV
Třetí 18,90 eV
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava krychlová
a= 531,1 pm
Molární objem 22,55×10−6 m3/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota 10,062 g/cm3 (20 °C)
Skupenství pevné
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost 12 W⋅m−1⋅K−1
Molární atomizační entalpie 385,2 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 56,5 J K−1 mol−1
187,94 J K−1 mol−1 (plyn)
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání 1 050 ± 50 °C (1 323,15 K)
Teplota varu 2 750 °C (3 023,15 K)
Specifické teplo tání 46,1 J/g
Skupenské teplo varu 406 kJ/mol (25 °C)
Specifické teplo varu 1 290 J/g
Měrná tepelná kapacita 0,120 J K−1 g−1
0,091 8 J K−1 g−1 (plyn)
Elektromagnetické vlastnosti
Standardní elektrodový potenciál (Ac3+ → Ac0) -2,6 V
Bezpečnost

Radioaktivní
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P

{{{izotopy}}}

Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
La
⋏
Radium ≺Ac≻ Thorium

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Aktinium je silně radioaktivní kovový prvek, který nemá žádný stabilní izotop. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Ac3+ a svým chemickým chováním se podobá prvkům skupiny lanthanoidů. Čistý kov lze připravit redukcí fluoridu aktinitého parami lithia při teplotě 1 100–1 300 °C.

Aktinium je silně radioaktivní, září přibližně 150krát intenzivněji než radium a ve tmě proto vydává namodralé světlo.

Objevil jej roku 1899 francouzský chemik André-Louis Debierne v uranové rudě.

Výskyt, izotopy a využití

Přestože je známa řada izotopů aktinia, v zemské kůře se lze setkat pouze s izotopem 227Ac, který vzniká radioaktivním rozpadem uranu. Poločas přeměny tohoto izotopu je 21,772 roku a uvádí se, že jedna tuna uranové rudy obsahuje přibližně desetinu gramu aktinia.

Z dalších izotopů stojí za zmínku např. 226Ac s poločasem rozpadu 29,37 hodiny nebo 225Ac s poločasem přibližně 10 dnů. Ostatní izotopy, s nukleonovými čísly od 205 po 237 se rozpadají mnohem rychleji:

IzotopPoločas přeměnyDruh přeměnyProdukt rozpadu
205Ac20 msα201Fr
206Ac22 msα202Fr
207Ac27 msα203Fr
208Ac95 msα (99 %)/ ε (1 %)204Fr/ 208Ra
209Ac87 msα (99 %)/ ε (1 %)205Fr/ 209Ra
210Ac350 msα / ε206Fr/ 210Ra
211Ac210 msα207Fr
212Ac930 msα (57 %)/ ε (43 %)208Fr/ 212Ra
213Ac738 msα209Fr
214Ac8,2 sα (89 %)/ ε (11 %)210Fr/ 214Ra
215Ac170 msα (99,91 %)/ ε (0,09 %)211Fr/ 215Ra
216Ac440 μsα212Fr
217Ac69 nsα (≥98 %)/ ε (≤2 %)213Fr/ 217Ra
218Ac1,08 μsα214Fr
219Ac11,8 μsα215Fr
220Ac26,4 msα (100 %)/ ε (5×10−4 %)216Fr/ 220Ra
221Ac52 msα217Fr
222Ac5,0 sα (99 %)/ ε (1 %)218Fr/ 222Ra
223Ac2,10 minα (99 %)/ ε (1 %)219Fr/ 223Ra
224Ac2,78 hε (90,9 %)/ α (9,1 %)224Ra/220Fr
225Ac10,0 dα (100 %)/
14C (4×10−12 %)		221Fr/211Bi
226Ac29,37 hβ− (83 %)/ ε (17 %)/
α (0,006 %)		226Th/ 226Ra/ 222Fr
227Ac21,772 rβ− (98,62 %)/ α (1,38 %)227Th/ 223Fr
228Ac6,15 hβ−228Th
229Ac62,7 minβ−229Th
230Ac122 sβ−230Th
231Ac7,5 minβ−231Th
232Ac119 sβ−232Th
233Ac145 sβ−233Th
234Ac44 sβ−234Th
235Ac62 sβ−235Th
236Ac1,2 minβ−236Th
237Ac ?β−237Th

[1]

Všechny byly připraveny uměle bombardováním jader těžkých prvků (např. radia) neutrony.

Praktický význam aktinia je pouze minimální, je možno jej použít například jako silný zdroj neutronů při experimentech s jadernými přeměnami.

Odkazy

Reference
  1. Archivovaná kopie. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2012-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-23.

Literatura
  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.