Tellur

Tellur je velmi vzácný prvek, byl objeven roku 1782 Franzem Josephem Müllerem. Ten rozpoznal, že jde o neznámý prvek, ale tehdy ho nazýval např. metallum problematicum (problematický kov) nebo aurum paradoxum (paradoxní zlato). Název tellurium mu dal až o 6 let později Klaproth, dle lat. tellus (země).

Chemicky patří spíše mezi kovy, ale jsou známy i kyseliny telluru a jejich soli, v nichž chemicky připomíná spíše síru nebo selen.

Požití telluru není smrtelně nebezpečné, avšak stačí pouze 15 mg a po dobu osmi měsíců se u jedince se projeví česnekový závan jak z dechu, tak i z pocení. To je způsobeno metabolickým produktem, dimethyltellanem, který lze najít v česneku a cibuli.[3][4]

Produkce telluru (2006)

Tellur obvykle doprovází síru a selen v jejich rudách. Má značnou afinitu ke zlatu a v mnoha zlatých ložiscích se vyskytuje jako příměs. Z minerálů jsou známy například tellurid zlata calaverit AuTe₂ nebo tellurid olova altait PbTe.

Průmyslově se tellur získává nejčastěji z anodových kalů po elektrolytické výrobě mědi nebo ze zbytků po rafinaci zlata.

Obsah telluru v zemské kůře se pohybuje v rozmezí 0,001–0,005 ppm (mg/kg). Toto extrémně nízké zastoupení, srovnatelné s výskytem platiny, je způsobeno především tvorbou těkavého hydridu, který byl v době formování planety ztracen do vesmíru. V mořské vodě je jeho koncentrace tak nízká, že současnými analytickými technikami nelze jeho obsah spolehlivě změřit.

Tellur na křemeni (Moctezuma, Sonora, Mexiko)

Elementární tellur je za normálních podmínek stálý stříbřitě lesklý a poměrně křehký polokov. Snadno se slučuje s kyslíkem a halogeny. Ve sloučeninách se tellur vyskytuje v mocenstvích Te²⁻, Te²⁺, Te⁴⁺ a Te⁶⁺ .

V metalurgii slouží tellur ve formě mikrolegur ke zlepšování mechanických a chemických vlastností slitin. Nízké koncentrace telluru zvyšují tvrdost a pevnost slitin olova i jejich odolnost vůči působení kyseliny sírové. Přídavky telluru do slitin mědi a nerezových ocelí způsobují jejich snazší mechanickou opracovatelnost.

Tellurid gallia nalézá využití v polovodičovém průmyslu. Pro výrobu některých termoelektrických zařízení se používá tellurid bismutu. Ve sklářském průmyslu je v některých speciálních případech tellurem barveno sklo.

Jako velmi perspektivní se jeví použití sloučenin telluru při výrobě fotočlánků. Fotočlánky na bázi telluridu kadmia patří v současné době^[kdy?] k nejlevnějším.

Na bázi telluridů jsou i záznamové vrstvy v přepisovatelných optických discích.

Z hlediska působení na lidské zdraví patří sloučeniny telluru mezi toxické a především v průmyslových provozech, kde se vyskytují ve zvýšených koncentracích, je třeba zachovávat přísné bezpečnostní předpisy. Za zvláště nebezpečné je pokládáno vdechování aerosolů a prachu s vysokou koncentrací telluru.