Astat

Astat (chemická značka At, latinsky Astatinum[2]) je druhým nejtěžším známým prvkem ze skupiny VII. A (halogeny), existuje pouze ve formě nestabilních radioaktivních izotopů.

Astat
  [Xe] 4f14 5d10 6s2 6p5
210 At
85
  
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓

Elektronový obal astatu

Obecné
Název, značka, číslo Astat, At, 85
Cizojazyčné názvy lat. Astatinum, Astatium
Skupina, perioda, blok VII. A. skupina, 6. perioda, blok p
Chemická skupina Halogeny
Identifikace
Registrační číslo CAS 7440-68-8
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 210
Kovalentní poloměr 150 pm
Van der Waalsův poloměr 202 pm
Elektronová konfigurace [Xe] 4f14 5d10 6s2 6p5
Oxidační čísla −I, +I, +III, +V, +VII
Elektronegativita (Paulingova stupnice) 2,2
Ionizační energie
První 899,003 kJ·mol−1
Mechanické vlastnosti
Hustota 6,2 až 6,5 g/cm3
Skupenství pevné
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost 1,7 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání 302 °C (575,15 K)
Teplota varu 337 °C (610,15 K)
Bezpečnost

Radioaktivní
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P
209At 5,42 h[1] β+ (95,9 %)[1] 3,486 209Po

α(4,1 %)[1] 5,758 205Bi
210At 8,1 h[1] β+ (99,82 %)[1] 3,981 210Po

α(0,18 %)[1] 5,632 206Bi
211At 7,214 h[1] β+ (58,2 %)[1] 0,786 211Po

α(41,8 %)[1] 5,983 207Bi
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
I
⋏
Polonium ≺At≻ Radon
⋎
Ts

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Astat nemá žádný stabilní izotop a v přírodě se vyskytuje jen v naprosto nepatrných množstvích jako člen některé z uranových, popř. thoriové rozpadové řady, přičemž se sám velmi rychle dále radioaktivně přeměňuje. Byl proto objeven teprve roku 1940 pomocí cyklotronem iniciované přeměny izotopu bismutu 209Bi.

V současné době je známo přibližně dvacet radioizotopů astatu, z nichž nejstabilnější 210At má poločas rozpadu 8,3 hodiny. Kvůli této nestabilitě jader astatu nebylo doposud nikdy připraveno takové množství tohoto prvku, které by umožnilo podrobnější studium jeho fyzikálního a chemického chování. Vědci odhadují, že má černý povrch, ale nikdo to neví jistě.[3]

Historie

Existence eka-jódu byla předpovězena již Mendělejevem.[zdroj?] Astat byl poprvé připraven v roce 1940 na University of California v Berkeley ostřelováním bismutu částicemi alfa.

Sloučeniny

Mnoho sloučenin astatu bylo připraveno a studováno v mikroskopickém množství, protože se velmi rychle rozpadají vlivem radioaktivity. Využití těchto sloučenin je hlavně pro teoretické studie, ale předpokládá se i možné využití v nukleární medicíně.

Kyseliny

Nejsou známy žádné kyseliny odvozené od astatu, protože astat nemá žádný stabilní izotop, a proto není kyselina astatovodíková známa.

Izotopy

Astat má 33 známých izotopů, všechny jsou radioaktivní. Jejich nukleonová čísla se pohybují v rozmezí 191 až 223. Také známe 23 metastabilních excitovaných stavů. Nejdéle žijícím izotopem je 210At s poločasem rozpadu 8,3 hodiny. Nejkratší poločas rozpadu ze známých izotopů má 213At (125 ns).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Astatine na anglické Wikipedii.

  1. http://www.nndc.bnl.gov/chart/
  2. Latinský slovník
  3. MUNROE, Randall. What if?. New York: xkcd Inc., 2014. S. 54.

Literatura
  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.