Promethium

Promethium je uměle připravený radioaktivní prvek, který se v přírodě vyskytuje pouze v ultrastopových množstvích jako člen uranových rozpadových řad. Jeho fyzikálně-chemické vlastnosti nejsou detailně známy, protože není k dispozici dostatečné množství čistého kovu pro jejich exaktní měření.

V současné době je známo 38 izotopů promethia, z nichž pouze tři mají dostatečně dlouhý poločas přeměny, aby je bylo možno prakticky zkoumat: ¹⁴⁵Pm s poločasem 17,7 let, ¹⁴⁶Pm s poločasem 5,53 let a ¹⁴⁷Pm s poločasem 2,62 roku. Poločas delší než 10 dnů mají ještě ¹⁴⁴Pm (363 dnů) a ¹⁴³Pm (265 dnů). Všechny uvedené izotopy jsou beta zářiči, ¹⁴⁷Pm vyzařuje záření beta minus, ¹⁴⁶Pm beta plus (65,7 %) i beta minus (34,3 %), ostatní uvedené pouze záření beta plus.[1]

Existence promethia byla teoreticky poprvé předpovězena českým chemikem Bohuslavem Braunerem roku 1902 a opětně potvrzena roku 1914 Henrym Mosleyem.

Důkaz o skutečné existenci promethia podali teprve v roce 1945 Jacob A. Marinsky, Lawrence E. Glendenin a Charles D. Coryell na základě analýzy produktů jaderného rozpadu uranu v jaderném reaktoru. Svoje poznatky však publikovali až roku 1947.

Jméno prvku odvozeno od hrdiny řeckých bájí Prométhea, který ukradl olympským bohům tajemství ohně a daroval jej lidem.

Obsah promethia v zemské kůře je neměřitelně nízký. O jeho výskytu ve vesmíru přinášejí důkaz spektra některých hvězd, kde byly zaznamenány emisní linie připisované atomům promethia.

Při umělé výrobě promethia se vychází buď z produktů radioaktivního štěpení uranu v jaderných reaktorech nebo se připravují bombardováním izotopu ¹⁴⁶Nd neutrony za vzniku ¹⁴⁷Nd, který se beta minus přeměnou mění na ¹⁴⁷Pm.

Izotopy promethia jako zářiče beta mohou být použity například ke kontinuálnímu měření velmi malých vrstev materiálu (při výrobě papíru) nebo jako energetický zdroj v jaderných článcích, užívaných obvykle v kosmickém výzkumu.