Seaborgium

Seaborgium (chemická značka Sg) je čtrnáctým transuranem, jde o silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic.

Seaborgium
  předpokládaná [Rn] 5f14 6d4 7s2
(založeno na wolframu)
(271) Sg
106
  
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo Seaborgium, Sg, 106
Cizojazyčné názvy lat. Seaborgium
Skupina, perioda, blok 6. skupina, 7. perioda, blok d
Chemická skupina Přechodné kovy
Identifikace
Registrační číslo CAS 54038-81-2
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 271,13
Atomový poloměr 132 pm
Kovalentní poloměr 63 pm
Elektronová konfigurace předpokládaná [Rn] 5f14 6d4 7s2
(založeno na wolframu)
Mechanické vlastnosti
Skupenství předpokládané pevné
Bezpečnost

Radioaktivní
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P

{{{izotopy}}}

Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
W
⋏
Dubnium ≺Sg≻ Bohrium

Seaborgium doposud nebylo izolováno v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat wolfram.

Historie
261Sg decay scheme 2006

První příprava prvku s atomovým číslem 106 byla ohlášena téměř současně ve dvou světových laboratořích roku 1974. V červnu ohlásila skupina vedená Georgijem Fljorovem v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu přípravu nového prvku s atomovým číslem 106, relativní atomovou hmotností 261 a poločasem přeměny 0,48 sekundy. Vznikl bombardováním atomů olova jádry atomů chromu.

 208
82 Pb +  54
24 Cr →  261
106 Sg +  1
0 n

V září téhož roku oznámil tým vedený Albertem Ghiorsem z kalifornské university v Berkeley syntézu izotopu s relativní atomovou hmotností 263 a poločasem přeměny 1,0 sekundy. Jejich objev byl jako první potvrzen nezávislým experimentem a Američané navrhli pro nový prvek název seaborgium na počest jaderného fyzika Glena T. Seaborga. Připraven byl reakcí jader kalifornia s jádry prvku kyslíku.

 249
98 Cf +  18
8 O →  263
106 Sg + 4  1
0 n

Návrh na pojmenování prvku po dosud žijícím vědci vzbudil značné rozpaky a diskuze ve vědeckém světě. Po mnoha debatách bylo konečně na zasedání IUPAC v roce 1997 definitivně potvrzeno pojmenování prvku seaborgium a chemická značka Sg.

Glenn Seaborg

Izotopy
Související informace naleznete také v článku Izotopy seaborgia.

Dnes je známo celkem 16 izotopů seaborgia, nejstálejší známý izotop 269Sg se jako α zářič rozpadá s poločasem 3,1 minuty, nejméně stálý izotop 258Sg má poločas rozpadu pouhé 2,9 milisekundy. Poločasy přeměny 268Sg, 270Sg, 272Sg a 273Sg nejsou známy.

IzotopRok objevuReakcePoločas rozpadu
258Sg 1994 209Bi(51V,2n) 2,9 ms
259Sg 1985 207Pb(54Cr,2n) 0,29 s
260Sg 1985 208Pb(54Cr,2n) 4,95 ms
261Sg 1985 208Pb(54Cr,n) 178 ms
262Sg 2001 207Pb(64Ni,n) 6,9 ms
263Sgm 1974 249Cf(18O,4n) 1,0 s
263Sgg 1994 208Pb(64Ni,n) 0,12 s
264Sg 2006 238U(30Si,4n) 37 ms
265Sg 1993 248Cm(22Ne,5n) 14,4 s
266Sg 2004 248Cm(26Mg,4n) 21 s
267Sg 2004 248Cm(26Mg,3n)  ?
268Sg  ?
269Sg 3,1 min
270Sg  ?
271Sg 2003 242Pu(48Ca,3n) 2,4 min
272Sg  ?
273Sg  ?

Odkazy

Literatura
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
  • Arnold F. Holleman, Nils Wiberg: Lehrbuch der Anorganischen Chemie 102. Auflage, de Gruyter, Berlin 2007, ISBN 978-3-11-017770-1, S. 1980.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.