Nataša Gollová

Své umělecké příjmení si zvolila podle svého dědečka, profesora Jaroslava Golla, významného českého historika (zemřel v roce 1929).[2] Pocházela ze zámožné rodiny. Byla dcerou významného masarykovského politika, národohospodáře, poslance parlamentu, právníka JUDr. Františka Xavera Hodáče, profesora ČVUT a pozdějšího generálního tajemníka Ústředního svazu československých průmyslníků (zemřel v roce 1943).[3] Její nevlastní sestrou byla herečka Marcela Sedláčková (1926–1969), jejíž matkou byla herečka Andula Sedláčková.

Absolvovala dívčí gymnázium a studovala v Praze na Filozofické fakultě UK a v Anglii. Byla jazykově nadaná, hovořila francouzsky, anglicky, německy a rusky. Herectví a moderní scénický tanec studovala soukromě (herectví u Karla Dostala a Jiřího Frejky, tanec u Jarmily Kröschlové). V roce 1934 byla angažována v divadle v Olomouci, v roce 1935 krátce ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Ještě v roce 1935 přijala angažmá v Divadle na Vinohradech, kde působila až do roku 1944.[4]

Nové tváře na jevištích...Dnes představujeme některé z nových tváří této sezóny. Nataša Gollová, kterou zná obecenstvo biografů z filmu „Bezdětná” podle Ign. Herrmanna, upozornila na sebe v repertoiru Městských divadel pražských v roli Solange Goinartové z Bernsteinovy „Naděje” a nejnověji jako Suzanne v melancholické komedii Noéově „Kristián”...

—Salon: společnost, sport, divadlo, film, moda, výtvarné umění, 15.12.1935[5]

V letech 1947 až 1950 měla angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. V roce 1952 získala jednoleté angažmá v Divadle Na Fidlovačce, od roku 1955 hrála v Divadle satiry Jana Wericha (divadlo přejmenováno v roce 1957 na Divadlo ABC), které bylo v roce 1962 připojeno k Městským divadlům pražským. S divadlem se rozloučila přípravou na roli Klytaimnestry ve hře J. P. Sartra Mouchy v režii Ladislava Vymětala v roce 1968, v angažmá v Městských divadlech pražských byla nicméně až do roku 1971, kdy ze zdravotních důvodů odešla na odpočinek.[6]

Největší popularitu jí však přinesl film. Díky svému komediálnímu talentu točila za protektorátu (koncem 30. a v první polovině 40. let 20. století) jeden film za druhým. Populární pár vytvořila s Oldřichem Novým, s nímž si zahrála například ve filmech Roztomilý člověk, Kristián, Eva tropí hlouposti nebo Hotel Modrá hvězda.

V období protektorátu měla Gollová milostný vztah s Wilhelmem Söhnelem, jenž zastával významnou pozici v Českomoravském filmovém ústředí, které v době německé okupace provádělo dozor nad českou kinematografií.[7] Milostný poměr se Söhnelem měla předtím také další hvězda českého filmu Adina Mandlová. Než jí Gollová přebrala milence, byly obě herečky dobrými přítelkyněmi.[8]

Na sklonku války se Gollová přihlásila jako dobrovolnice pro ošetřování vězňů během epidemie skvrnitého tyfu v internačním táboře v Terezíně. Sama se zde nakazila tyfem, kterému málem podlehla. Její terezínské působení však nepomohlo morální rehabilitaci. Po válce byla nařčena z údajné kolaborace a nejvíce jí přitížil právě vztah se Söhnelem, jemuž byly paradoxně připisovány zásluhy za pomoc českým filmařům v období protektorátu.[9] Přestože bylo tažení proti Gollové zastaveno, její filmová kariéra byla na více než deset let násilně přerušena a už nikdy později se nevyrovnala dřívějším úspěchům.[10]

Ale i celá řada dalších českých hereček a herců dosáhla již významných úspěchů v německém filmu, kde se vždy svých důležitých úloh zhostila s poměrným zdarem. Jmenujeme alespoň ty nejznámější: Nataša Gollová, Adina Mandlová, Zita Kabátová (nepočítaje v to Lídu Baarovou, která svých úspěchů dosáhla dříve), Vladimír Majer, Raoul Schránil, František Černý a m. j. dalších. Tímto výčtem není však ani zdaleka uzavřena řada tvůrčích pracovníků — Jiří Srnka a Jára Beneš komponují hudbu, architekti Dušek, Hesch, Mecera a Adam navrhují stavby a kostýmy, zvukaři Prokeš, Zora, Šindelář přijímají zvuk, čeští rekvisitáři obstarávají rekvisity, čeští střihači sestřihují tyto filmy, pracují na nich čeští laboranti, asistují čeští asistenti výroby a celé toto začarované kolo filmového stroje jde neustále dále a znovu a znovu slyšíme o těch, kteří se v říšském filmu se zdarem uplatňují.

—Časopis Pestrý týden, 29.1.1944[11]

V roce 1947 se vdala za divadelního režiséra Karla Konstantina (zemřel v roce 1962), s nímž se na několik let odebrala do Českých Budějovic. Její životní láskou však byl Tristan Tzara, francouzský básník, esejista a dramatik rumunského židovského původu, otec dadaismu, se kterým se seznámila u malíře Josefa Šímy v Paříži v roce 1932, když se v Paříži účastnila taneční soutěže. S Tzarou udržovala kontakt až do roku 1948.[12]

Hrob Nataši Gollové na Vyšehradském hřbitově

V pozdním věku sužovaly herečku zdravotní potíže (problémy s kyčlemi ji ztěžovaly chůzi) a také sklony k alkoholismu.[13] Zemřela v Praze téměř opuštěná a v ústraní v domově důchodců v Krči. Je pochována v hrobce rodiny Hodáčových na Vyšehradském hřbitově[14] v Praze, poblíž kapitulního kostela sv. Petra a Pavla.

• 1938 Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška, role princezny, Městské divadlo na Královských Vinohradech, režie Jaroslav Kvapil[18]
• 1939 Paul Vincent Carroll: Pravda a stín, role Brigity, Městské komorní divadlo v Praze, režie Bohuš Stejskal[19]
• 1939 Jan Václav Rosůlek: Mezi námi děvčaty, Městské komorní divadlo v Praze, režie Gabriel Hart[20]
• 1940 Thornton Wilder: Naše městečko, Emča Webová, Městské komorní divadlo v Praze, režie František Salzer
• 1941 Vilém Werner: Půlnoční slunce, role Dory, Městské divadlo na Královských Vinohradech, režie Gabriel Hart
• 1941 Manfried Rössner: Karel III. a Anna Rakouská, Městské divadlo v Praze Na Poříčí, režie Karel Konstantin[21]
• 1943 Henrik Ibsen: Stavitel Sollnes, Hilda Wanglová, Městské komorní divadlo v Praze, režie Gabriel Hart
• 1944 William Shakespeare: Cokoli chcete, Viola, Divadlo na Vinohradech, režie Karel Dostal [22]
• 1961 Max Frisch: Horká půda, Babetta, Divadlo ABC, režie Eva Sadková j. h.
• 1962 Thornton Wilder: Paní Dolly, dohazovačka, Flora van Huysenová, Divadlo ABC, režie Ladislav Vymětal

• Malíř Josef Šíma namaloval v roce 1932 portrét, jehož předlohou byla Nataša Gollová a tento obraz jí věnoval. Obraz byl zakoupen v roce 1996 Oblastní galerií Vysočiny v Jihlavě, kde je plátno vystaveno pod názvem "Imaginární podobizna (Nataša Gollová)".[25]
• V prosinci 2016 byla po Nataše Gollové pojmenována nově dodaná tramvaj Škoda 13T Dopravního podniku města Brna. Stalo se tak na návrh městské části Brno-střed.[26]
• Spisovatel Vladimír Přibský napsal o herečce životopisný román Roztomilé děvče.[27]
• Osudy Nataši Gollové byly inspirací pro hlavní ženskou postavu Lili Krallovou v seriálu České televize Bohéma, kterou ztvárnila herečka Judit Bárdos. V rámci jedné z dějových linií rozvedli tvůrci vztah hrdinky s Wilhelmem Söhnelem, s nímž Gollová v době protektorátu prožívala milostný vztah.[28]