Hříšní lidé města pražského

Kriminalisté z pražské „Čtyřky“, tedy IV. bezpečnostního oddělení, vyšetřují pod vedením vrchního policejního rady Vacátka závažné kriminální případy v Praze 20. let 20. století. Takzvanou mordpartu tvoří inspektoři Mrázek, Bouše a Brůžek, kteří jako zkušení detektivové mají rozsáhlé znalosti o pražském podsvětí, často se scházejícím v nechvalně proslulé hospodě Jedová chýše. Kolem roku 1928 se zabývají vyšetřováním vražd, loupeží, nevyjasněných úmrtí a defraudací, zapletou se však i do případu ukradených tajných armádních dokumentů.

Režisér Jiří Sequens získal v polovině roku 1967[1] od Jiřího Marka rukopis jeho kriminalistických povídek, odehrávajících se v Praze v letech 1925–1930.[2] Povídky, vydané v prosinci 1968 ve sbírce Panoptikum starých kriminálních příběhů,[3] byly inspirovány skutečnými případy z té doby. Marek je zpracoval na základě dobových novinových zpráv a vzpomínek Františka Gela.[2] Námět těchto detektivních příběhů Sequens využil jako návrh pro nový seriál Československé televize, která u něj nápad na nějaký seriál poptávala.[1] Scénáře na motivy vybraných povídek z Panoptika starých kriminálních příběhů (pouze povídka „Sluneční lázně“, předloha pro epizodu „Turecké náušnice,“ vyšla až roku 1971 v následující sbírce Panoptikum hříšných lidí[4]) k jednotlivým dílům seriálu, nazvaného s lehkou nadsázkou Hříšní lidé města pražského,[5] napsal sám režisér Sequens.[1] Jeho záměrem bylo, aby jednotlivé příběhy měly každý jiný charakter – jeden díl měl být humornější, další tragičtější, jiný hororovější. Všechny však měly být nahlíženy s ironickým odstupem a měly mít atmosféru pražské periferie.[5][6] Do hlavní role policejního rady Karla Vacátka pak Sequens obsadil Jaroslava Marvana, přičemž inspirací pro využití tohoto herce byla Marvanova role revírního inspektora Čadka ve filmu 13. revír (1946).[2] Samotná postava Vacátka v sobě spojovala skutečné policejní rady pražské kriminálky 20. let 20. století Knotka a Vaňáska.[2] Marvana v rolích dalších detektivů doplnili František Filipovský, Josef Bláha a Josef Vinklář, přičemž každý z nich byl záměrně různého věku i typu.[6] Celkově hrálo ve všech dílech seriálu asi 300 herců.[1]

Natáčení seriálu v produkci Televizní filmové tvorby Československé televize bylo v barrandovských ateliérech zahájeno v březnu 1968,[6] filmaři využívali také vhodné pražské exteriéry. Třináctidílný seriál byl z finančních i organizačních důvodů točen na tři části: v průběhu jara 1968 vzniklo pět dílů,[2] posléze na přelomu let 1968 a 1969 další pětice epizod[5] a následně na konec ještě zbývající tři díly. V únoru 1969, když ještě nebyla produkce dokončena, odhadl Sequens celkové náklady na výrobu seriálu na 10–11 milionů korun.[6] Autoři seriálu uvažovali o natočení dalších třinácti epizod,[7] k tomu ale nedošlo.

Hudbu k seriálu složil Zdeněk Liška a nahrál ji Filmový symfonický orchestr pod vedením Františka Belfína.

Na obrazovkách Československé televize byl seriál Hříšní lidé města pražského uveden na podzim 1969. První díl měl premiéru 27. září 1969,[8] další epizody byly vysílány v týdenní periodě a závěrečný příběh diváci zhlédli 20. prosince 1969.[9] Seriál byl vysílán v sobotu v hlavním vysílacím čase, po osmé nebo deváté hodině večerní. Jednotlivé díly mají stopáž kolem 40 až 60 minut.

Celý seriál vydala v roce 2010 Česká televize na DVD.[10][11]

Ještě před televizní premiérou seriálu byl díl „Lady Macbeth z Vinohrad“ uveden na šestém ročníku Mezinárodního televizního festivalu, který v červnu 1969 pořádala v Praze Československá televize.[12] Epizoda zvítězila ve druhé kategorii dobrodružných pořadů a získala tak cenu Zlatá Praha.[13] V dubnu 1970 obdržel Jaroslav Marvan za ztvárnění rady Vacátka cenu Československé televize a udělena mu byla také brněnská cena Zlatý krokodýl.[14]

Jakožto první československý detektivní seriál dosáhli Hříšní lidé města pražského úspěchu u diváků.[15] Rovněž kritika byla k pořadu příznivá. Už komentář v Lidové demokracii k prvnímu dílu uvedl, že „autoři velmi dobře vystihli prostředí dvacátých a třicátých let“ a že v příběhu „vše směřuje rychlým spádem k rozuzlení“, které má humorný závěr, stejně jako třetí díl, promítaný o několik měsíců dříve na televizním festivalu.[16] V dalších příspěvcích byly v tomtéž deníku zmiňovány sympatičtí hrdinové, které si divák oblíbí, a kvalitní herecké výkony.[17][18] Pochválen byl zejména vyzrálý výkon Jaroslava Marvana, ale také Josefa Vinkláře, z epizodních rolí například Květy Fialové v díle „Lady Macbeth z Vinohrad“ či Miloše Kopeckého v díle „Telegram z Neapole“ a z vedlejší rolí potom Jaroslava Mareše.[19] Jiří Platzer si v Rudém právu povšiml, že hudba Zdeňka Lišky „pomáhá dotvořit atmosféru předmnichovské republiky“, a líbilo se mu zařazení písně do děje osmé epizody. Také zmínil, že si autoři seriálu správně vybrali nosnou látku s přímočarými příběhy, které natočili s „vypravěčskou vášní“.[7]

Vzhledem k úspěchu seriálu Hříšní lidé města pražského natočil krátce po jeho konci stejný štáb s týmiž herci čtyři celovečerní filmy, které opět vycházely z povídek Jiřího Marka. Jednalo se o snímky Pěnička a Paraplíčko (1971), Partie krásného dragouna (1971), Vražda v hotelu Excelsior (1971) a Smrt černého krále (1972). V roce 1972 vznikl také televizní film Štědrý večer pana rady Vacátka.[20] Na Hříšné lidi pak v roce 1988 volně navázal seriál Panoptikum Města pražského v režii Antonína Moskalyka, opět podle Markových povídek a převážně se stejnými herci.[21]

Jiří Sequens natočil v roce 2000 podle svého scénáře seriál Hříšní lidé města brněnského, který s povídkami Jiřího Marka není nijak spojen. Sequens mu však záměrně vtiskl takovou podobu, aby připomínal Hříšné lidi města pražského.[22]