Jaroslav Goll

Jaroslav Goll (14. července 1846 Chlumec nad Cidlinou[1] – 8. července 1929 Praha-Smíchov[2]) byl český historik a medievalista, pedagog, diplomat, básník, spisovatel a překladatel a dědeček herečky Nataši Gollové.

Prof. PhDr. Jaroslav Goll
Narození14. července 1846
Chlumec nad Cidlinou
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí8. července 1929 (ve věku 82 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
NárodnostČeši
Alma materUniverzita Karlova
Povolánípřekladatel, historik, pedagog, spisovatel, básník, politik, estetik a učitel
ZaměstnavatelFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
OceněníŘád Františka Josefa
DětiAdéla Hodáčová dcera
RodičeAdolf Goll otec
Marie Daňková matka
PříbuzníFrantišek Xaver Hodáč zeť
Ivan Hodáč vnuk
Nataša Gollová vnučka
Josef Daněk strýc
Funkcerektor Univerzity Karlovy (1907–1908)
člen Panské sněmovny (1909–1918)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Goll po sobě nezanechal zásadní ucelené historické dílo, ale proslavil se především jako kritický odpůrce Rukopisu královédvorského a zelenohorského a jako nejvýznamnější pedagog české Karlovy univerzity po jejím rozdělení (1882), který vychoval celou generaci českých historiků nazývaných proto historici Gollovy školy.

Život

Mládí

Pocházel z české rodiny německého původu. Jeho otec Adolf Goll působil jako lékař u hraběte Kinského. Matka se jmenovala Marie Daňková. Díky strýci Josefu Daňkovi získal přístup k české obrozenecké inteligenci (Božena Němcová, Emil Frída, Karel Jaromír Erben, Vítězslav Hálek).

Studia

Celá jeho studijní léta probíhala za Bachovského absolutismu. Vystudoval mladoboleslavské gymnázium, maturitu složil na Akademickém gymnasiu v pražském Klementinu. Poté se chtěl věnovat umění a literatuře, ale nebylo mu to umožněno. Proto se přihlásil ke studiu historie na filosofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde studoval u V. V. Tomka a Konstantina Höflera. Doktorát složil ve 24 letech. Vrátil se na mladoboleslavské gymnázium a rok zde vyučoval. Poté odjel na roční pobyt na Univerzitu Georga Augusta v německém Göttingenu, kde se pod vlivem učitele Georga Waitze naučil pozitivistickému rozboru pramenů a jejich kritice. V letech 1872–73 zastával místo tajemníka velvyslance USA v Berlíně a historika George Bancrofta, začal se zajímat o evropskou historii, především anglicko-francouzské vztahy za třicetileté války. V letech 1874–1880 byl profesorem Českoslovanské obchodní akademie v Praze. V roce 1875 získal docenturu v oboru všeobecných dějin na pražské univerzitě a v roce 1885 se zde stal řádným profesorem a přednášel zde i po r. 1890, kdy odešel na odpočinek[3].

Jaroslav Goll s vnoučaty, Natašou Gollovou a Ivanem Hodáčem (1929)

Boj o rukopisy

V únoru 1886 vyšla v Masarykově Athenaeu práce Jana Gebauera Potřeba dalších zkoušek Rukopisu královédvorského a zelenohorského, kde byly Rukopisy rozebrány po jazykové a slohové stránce. V této práci se starobylost, tedy pravost Rukopisů zpochybnila. V té době byl boj proti RKZ brán bezmála jako vlastizrada.

Na popud vystoupení přítele Hostinského vystoupil i Goll. Sepsal v polovině roku 1886 Historický rozbor básní rukopisu Královédvorského: Oldřicha, Beneše Heřmanova a Jaroslava. Na universitě se objevila kvůli sporu o RKZ nevraživost mezi starou (Tomek, Kalousek) a novou generací (Goll, Rezek) historiků. Spolu s Gebauerem a T. G. Masarykem se tedy významně podílel na odhalení nepravosti Královédvorského rukopisu.[4]

Hrob Jaroslava Golla na Olšanských hřbitovech v Praze

Pedagogická a další činnost

Je považován za zakladatele pozitivistické historické školy v Česku. Zabýval se především česko-polskými vztahy. Na univerzitě utvořil instituci seminářů, kde se pouze nepřednáší, ale kde se badatel učí rozboru pramenů jako základní historické metodě. Roku 1895 založil Český časopis historický. Z jeho žáků se vytvořila tzv. Gollova škola, jež pokračovala ve stylu jeho práce do 20. století. Jaroslav Goll mimo jiné poskytoval soukromé hodiny pozdějšímu císaři Karlovi I. během jeho studií v Praze.[5]

V roce 1882 byla univerzita rozdělena na českou a německou část Karlo-Ferdinandovy univerzity. Jaroslav Goll zahájil přednášky v české části a roku 1907 byl zvolen jejím rektorem.[4] Jeho práce byly většinou tištěny v Masarykově Athenaeu.

V roce 1874 byl spoluredaktorem Lumíru[3].

Osud po 1. světové válce

Za 1. světové války zůstal přes výzvy do poslední chvíle loajální k Rakousku-Uhersku, čímž se po vzniku republiky fakticky vyřadil ze společenského dění a dožil i zemřel veřejností prakticky zapomenut.[4] Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

Rodina

Dílo

Žáci
Podrobnější informace naleznete v článku Gollova škola.

Přátelé

Odkazy

Reference
  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1837-1846 v Chlumci nad Cidlinou, sign.55-6, ukn.3343, str.102. Dostupné online
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých na Smíchově, sign. SM Z24, s. 204
  3. Redakce: Topičův sborník literární a umělecký, roč. III, sv. 10, 1915–1916, 7. července 1916, vyd. F. Topič, Praha, str. 474
  4. SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha: Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 120.
  5. http://mariaterez.sweb.cz/

Literatura
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
  • JIROUŠEK, Bohumil. Jaroslav Goll : role historika v české společnosti. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Historický ústav Filozofické fakulty, 2006. 245 s. ISBN 80-7040-888-X.
  • KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. Praha: Mladá fronta, 2011. 392 s. ISBN 978-80-204-2373-3.
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.
  • MAREK, Jaroslav. Jaroslav Goll. Praha: Melantrich, 1991. 354 s. ISBN 80-7023-100-9.
  • PÍRKOVI, František a Vlasta. Eduard Albert. Žamberk: Městské muzeum, 2000. 127 s. ISBN 80-85834-45-6.
  • PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 11, 28 - 30, 48 - 51, 73 - 100, 108 - 121, 123 - 134, 136 - 144, 147, 164 - 167

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.