František Černý (herec)

František Černý (2. července 1904 Praha-Nusle[1] – 18. ledna 1963 Praha) byl český herec, filmový zvukař a architekt.

František Černý
Narození2. července 1904
Praha-Nusle
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. ledna 1963 (ve věku 58 let)
Praha
Československo Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se jako jeden ze tří sourozenců (měl bratra a sestru) Františka Černého a jeho ženy Anny Skřivanové. Účinkoval například jako alchymista Honza Skoták (alias Jeroným Alessandro Scotta) ve filmech Císařův pekař a Pekařův císař nebo jako kuchař ve filmové pohádce Byl jednou jeden král.... Celkem natočil 100 filmů. Ve třicátých letech 20. století patřil ke kmenovým členům ansámblu Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha, kde ztělesňoval především role dobromyslných a chytrých tlouštíků (bůh Dionýsos ve hře Osel a stín, Franta Bidon ve hře Rub a líc), ale i zazobaných měšťanostů (Královský prévot v Baladě z hadrů nebo rakvář ve hře Nebe na zemi). Znamenitou karikaturu maloměšťáka (hokynář Zbyšek Půlpán) vytvořil ve hře Panorama 1927–1937. Účinkoval rovněž ve filmech V+W Hej rup! a Svět patří nám.

Teprve v roce 1951 se oženil s Boženou Zalabákovou (1910). Poslední filmy natáčel v roce 1958, už nemocný a pohublý. Zemřel v pouhých 58 letech.

Citát
„ Franta Černý byl svým způsobem velice jednoduchej člověk, nebyl ani zdaleka intelektuál, a bylo na něm taky hezký, že se nesnažil...nepředstíral, že by byl intelektuál, čímž se uchránil být paintelektuál. On byl velmi tlustej, a přitom byl velmi pružnej; v tý svý tloušťce byl půvabnej. A výbornej rybář a já s ním jezdíval na ryby a dycky jsme zažili spolu velkou srandu. On nás měl rád a my jsme ho měli taky rádi a on nám věřil. “
— Jan Werich[2]

Divadelní role, výběr

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Václava v Nuslích
  2. František Cinger: Smějící se slzy aneb soukromý život Jana Wericha, Formát, Praha, 2004, str. 56, ISBN 80-86718-33-6

Literatura
  • František Cinger: Smějící se slzy aneb soukromý život Jana Wericha, Formát, Praha, 2004, str. 56–7, ISBN 80-86718-33-6
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 105, 146, 175, 261, 368, 382, 425.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 171–173.
  • Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 120, 122, 124, 127–8, 134, 139, 141–3, 225–6
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha 1981, 247 s.
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
  • Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Hra Panorama 1927–1937, která byla pokládána za ztracenou, je zde v oddílu "Osvobozené divadlo neznámé" rekonstruována z rukopisů. Blíže viz
  • Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 131, 178
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 202–203.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 11. sešit : Čern–Čž. Praha: Libri, 2009. 104 s. ISBN 978-80-7277-368-8. S. 28.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.