Kristián (film)

KRISTIAN je námět Yvana Noé, zpracovaný scenaristicky kolektivem Frič-Gruss-Šimáček. Režisér Mac Frič se vrací po delší odmlce k tvůrčí práci v atelieru, což je nutno vítat, protože dobrých režisérů Fričových kvalit u nás nemáme — bohužel — nazbyt. Děj filmu se odehrává v mondénním prostředí. Stěžejní postavu moderního romantika vytvořil známý jevištní herec O. Nový, který má pro práci ve filmu, jak dokázala řada jeho šťastných kreací, velmi příznivé předpoklady. Jeho ženu hraje Nataša Gollová, dále hraje Adina Mandlová, Jára Kohout a j. U kamery filmu byl Ferd. Pečenka, stavby navrhoval Zázvorka a hudební doprovod komponoval E. S. Novák.

—Časopis Salon: společnost, sport, divadlo, film, moda, výtvarné umění, 15.06.1939[1]

Hlavní hrdina filmu – drobný úředník z cestovní kanceláře Alois Novák (Oldřich Nový) – se každý měsíc na jeden večer stane váženým hostem v nóbl podniku a neodolatelným svůdcem krásných žen. Pak se vždy vrací k manželce a ke svému skromnému životu. Jednou však narazí na mondénní dívku Zuzanu (Adina Mandlová), která se jeho svůdným hlasem oklamat nedá a začne po něm pátrat. Tím se rozběhne celá řada komických i tragikomických situací, na jejímž konci mizí Kristián – a zůstává Alois Novák – nikoli již „putička bez energie“, ale sebevědomý muž, milující svou manželku (Nataša Gollová).

Film vznikl (7 natáčecích dní) podle populární divadelní hry Yvana Noého, v níž hrála Zuzanu Nataša Gollová, s níž se původně počítalo i do filmové verze. V divadelní hře o Zuzanu soupeřili celkem tři muži různých povolání (boxer, ...). Scenáristé však tuto změť figur sjednotili do jedné, kterou hrál Raoul Schránil; do postavy jeho tajného soka byl obsazen Bedřich Veverka.

Sekvence, v níž je Kristian zobrazen jen záběrem na jeho kráčející nohy, byla pečlivě připravena a spočítána na sekundu přesně. Záměrem bylo co nejvíce oddálit zobrazení tajemného hosta - ostatně i jeho tvář se poprvé objevuje v zrcadle, ne přímo. Scénu vytvořil architekt Jan Zázvorka, otec herečky Stelly Zázvorkové; podle jeho vzpomínek byl na pohled nákladný bar postaven za necelý týden z náhražkových materiálů.

Podle vzpomínek tvůrců měl film končit rozloučením Zuzany s Novákem a jeho replikou „Sbohem, Kristiáne…“ Závěr filmu jim však prý přišel příliš pesimistický, a proto dotočili závěrečnou scénu s návratem k manželce v baru Orient. Jde však pravděpodobně o „filmařskou latinu“; závěr filmu zcela zapadá do sevřené režijní koncepce a zároveň se v něm uzavírá epizoda s „donchuánem“ (Čeněk Šlégl). Podle osobního svědectví historika Václava Březiny byla natočena ještě scéna ze Zuzanina bytu, v níž Kristiána/Aloise svádí, do filmu však nebyla zařazena a prý je zachována v NFA.^[zdroj?]

Po roce 1945 nebyl film dlouho zařazen do filmové distribuce kvůli obsazení Adiny Mandlové a Nataši Gollové. V roce 1954 se mohl do kin vrátit, zkrácený však o výstupy emigrovavšího Járy Kohouta (střihy provedl sám Martin Frič a film tím paradoxně získal na tempu).

Oldřich Nový chtěl společně s Martinem Fričem natočit pokračování Kristiánových dobrodružství v šedesátých letech.^[zdroj?] K obnovení spolupráce však nedošlo. Ani po smrti Maca Friče a Oldřicha Nového se od nápadu neupustilo, v devadesátých letech došlo znovu k úvahám o "reinkarnaci" Kristiána – podle článku Pavla Taussiga již byli několikrát vybráni představitelé rolí (Karel Gott, Jiří Lábus)^[zdroj?] , nikdy však k realizaci nedošlo.