Jiří Stanislav Guth-Jarkovský

Jiří Guth se narodil v rodině knížecího důchodního Karla Gutha a jeho manželky Barbory, rozené Bačinové (1831–1908), v noci z 23. na 24. ledna,[4] matriční datum narození je 24. ledna, podle matky se narodil už 23.[5] Pokřtěn byl Jiří Karel Guth, jméno úředně změnil na Jiří Stanislav Guth-Jarkovský v roce 1919.[3] Měl sestru Marii Schwarzovou (1863), z jeho tří bratrů byli dva lékaři – August a Karel (1868), třetí Antonín (1859) byl c. k. radou zemského soudu.[6]

V letech 1870—1878 vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, poté studoval filozofii, matematiku a fyziku na Filozofické fakultě v Praze; studium ukončil roku 1883, když získal první doktorát udělený na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity.[7]

Už jako student měl potřebu angažovat se v řadě vědeckých a kulturních spolků, např. byl prvním tajemníkem Jednoty českých filosofů či funkcionářem Svatoboru, spolku českých spisovatelů. Přestože sám aktivně nesportoval, jako správný vlastenec se stal členem Sokola a o tělovýchovu se zajímal jako pedagog.[8]

Po ukončení univerzitního vzdělání se stal vychovatelem synů knížete Schaumburg-Lippe, žil v Náchodě, Ratibořicích a ve Švýcarsku. S knížecí rodinou projel Evropu, Afriku, Asii a Severní Ameriku.

Od roku 1888 do roku 1919 učil mj. francouzštinu, češtinu a tělesnou výchovu na gymnáziích v Praze (na Akademickém gymnáziu, Gymnáziu v Žitné ul., Gymnáziu v Truhlářské, na dívčí škole Minerva[9]) a v Klatovech[10].

V roce 1919 byl Jiří Guth jako první jmenován ministerským radou v kanceláři presidenta republiky. V letech 1919–1922 pracoval jako ceremoniář prezidenta T. G. Masaryka, navrhl statut řádu Bílého lva, který dodnes propůjčuje nebo uděluje prezident republiky, zavedl úřadování na zámku v Lánech a vypracoval audienční řád. Od roku 1922 vedl agendu řádu Bílého lva. V roce 1925 odešel do výslužby.[11]

Dne 7. srpna 1897 se oženil s Annou Černou (18. června 1875–3. června 1928), dcerou ředitele gymnázia v Roudnici nad Labem (pocházela z Rychnova nad Kněžnou).[12] Manželé Guthovi měli jediného syna Gastona (27. května 1898–18. března 1974).[13]

Nebyl aktivním sportovcem ani členem sportovního spolku, zato se stal významným funkcionářem olympismu, turistiky a sportu. Byl redaktorem časopisu Turista, předsedou Českého klubu turistů (1915–1918) a předsedou Československého klubu turistů (1918–1926).

V roce 1896 se zúčastnil prvních novodobých olympijských her a domů se vrátil nadšen. Po návratu začal propagovat Olympijské hnutí v českých i německých časopisech. Snažil se založit Český olympijský výbor (ČOV), ale napoprvé neuspěl (založení nepodpořili zástupci Sokola).[10] Roku 1897 byla ustavena Česká amatérská atletická unie (ČAAU), kterou zpočátku vedl. Pak její vedení předal dalšímu významnému sportovnímu organizátorovi Josefu Röslerovi-Ořovskému. Spolu s ním svolal v roce 1899 několik schůzí a napodruhé ČOV založil. Z počátku výbor nepracoval, a tak jej založil v lednu 1900 znovu. Díky ČOV se čeští sportovci účastnili olympijských her již v době, kdy ještě Československá republika neexistovala.

V roce 1908 se oba organizátoři podíleli na ustavení České sportovní rady, usilující o koordinaci jednotlivých orgánů českého sportu uvnitř Rakousko-Uherska.[10]

Díky známosti se zakladatelem novodobých olympijských her Pierrem de Coubertinem se stal zakládajícím členem MOV (1894–1943), v letech 1919 až 1923 působil ve funkci generálního tajemníka a byl spoluautorem Olympijské charty.

Kromě MOV, byl členem České akademie věd a umění, komturem Italské koruny, Rumunské koruny, polské Pololonia restituta, komandérem francouzské Légion d'Honneur, holandského Oranžsko-Nassavského řádu či důstojníkem švédského a řeckého řádu.[14]

Do roku 1932 postupně předal svůj archiv literárnímu archivu Národního muzea a odstěhoval se do Náchoda, kde dožil. Ani toto období neprožíval pasivně. Ještě po vzniku protektorátu proběhla tiskem zpráva, že má být i nadále zástupcem v MOV, tentokrát jen pro Čechy a Moravu.[15]

Zemřel na mozkovou mrtvici v Náchodě, pochován byl v rodinné hrobce na pražských Olšanských hřbitovech.[16]

• Nad Propastí – 1893
• Počátky a konce – 1896
• Salva profesorum a jiné povídky – 1897
• Idylky pana adjunkta – 1898
• Drobné genry – 1900
• Střepiny a skořepiny – 1905
• Vřes a kapradí – 1906
• Na podzim v ořeší – 1908
• Cesta ještě nezarostla – 1909
• Vlastějovské koření – 1918
• Ulomená haluz: román –1919
• Těžké srdce – 1920
• Marná sláva: román – 1921
• Byla vojna – 1921
• Přívaly – 1924
• Humoresky – 1928
• Odvážnému štěstí přeje – 1939

• Causerie z cest po Španělsku – 1891–1894
• Na pokraji Sahary: vzpomínky a dojmy z cest po Alžírsku – 1892
• Lémanské silhouetty: (Švýcarsko) – 1893
• Ode břehu moře Středozemského: obrázky, z Korziky, Alžíru, Tunisu, Tripolisu a Sicílie – 1894
• Za sluncem půlnočním: cesta z Christianie na Mys Severní a zpět – 1895
• Na zeleném Erinu: (Irsko) – 1895
• Kanadské epištoly – 1895
• Obrazy z Tunisu – 1896
• Letem přes řecký kraj – 1896
• Intimní listy z cest i necest – 1896
• Obrázky z Francie – 1901
• Obrázky z Řecka – 1902
• Pod sluncem jihu – 1902
• Na moři a za mořem – 1902
• Z potulek krajem francouzským – 1903
• Skizzy ze Švédska a Finska – 1903
• Za horama Pyrenejskýma – 1903
• Náchod. Stadt und Schloss – 1904
• Moje prázdniny v Americe – 1905
• K slovanskému jihu

• Průvodce Prahou: pro mládež – 1905
• Vídeň – 1906
• Mnichov – 1908

• Z pamětí klatovských – 1912
• Babí léto (1914) – Causerie z cest a z minulosti [22]
• Paměti – 1929

• Společenský katechismus (1914) – rady a pokyny, kterak chovati se ve společnosti, na ulici i na místech veřejných a kterak vésti sobě při různých příležitostech společenských. Svazek I.[23] Svazek II., část 1.[24] Svazek II., část 2.[25]
• Pravidla slušného chování pro mládež – 2. v. 1922
• Turistika – 1917
• O jídle a pití jindy a jinde – 1918
• Obchodník gentleman – 1919
• Pozdrav, společenské úvahy – 1919
• Stolničení: společně s Annou Guthovou – 1919
• O hostinách a hodokvasech jindy a jinde (1919) – mravní etiketa při slavnostech [26]
• Kapitoly skoro naléhavé –1920
• Společenský slabikář – 1920
• Společenská výchova a její význam – 1920
• Společenská výchova vojenská –1921
• Společenské klasobraní
• Kterak slušně jísti
• Na veřejnosti
• Rodinné události
• Slušnost a demokracie
• Mladému republikánu

• Hry Olympické za starověku i za dob nejnovějších (1896) – ohled za atmosférou prvních novodobých olympijských hrách v roce 1896 [27]
• Zimní turistika v Čechách a na Moravě – 1910
• Turistika – 1917
• Vývoj českého olympismu

• Rozpravy o methodě... – René Descartes. Praha: F. A. Urbánek, 1882
• Blažeje Pascala: o duchu geometrickém: dva fragmenty – Praha: nákladem vlastním, 1899
• Rybář islandský: román – Pierre Loti. Praha: bez nakladatele, 1890
• Kniha o soucitu a smrti – Pierre Loti. Praha: F. Šimáček, 1892
• Podzimní láska; Bigarreau – André Theuriet. Praha: J. Otto, 1892
• Z velkého světa: román – Pavel Bourget. Praha J. R. Vilímek, 1893
• Můj bratr Yves – Pierre Loti. Praha: J. Otto, 1893
• Klaudius Bombarnak, zpravodaj listu „XX. věk“: román – Jules Verne; se 6 chromotypicky provedenými obrazy a 35 ilustracemi L. Benetta. Praha: J. R. Vilímek, 1893
• Dvojí sňatek: dvě novely – Ludovic Halévy. Praha: F. Šimáček, 1896
• Námořník – Pierre Loti. Praha: F. Šimáček
• Vypuzená – Pierre Loti. Praha: J. Otto, 1895
• Útěk; Přednosta stanice: dvě novely – Paul Bonnetain. Praha: J. Otto, 1897
• Na severní točnu: norská výzkumná polární výprava po lodi "Fram" r. 1893–1896 a patnáctiměsíčná cesta po saních Dra F. Nansena a poručíka Johansena: s dodatkem O. Sverdrupa, kapitána "Framu" – Fridtjof Nansen; překlad z norštiny redigoval Jiří Guth. Praha: J. Otto, 1897
• Na rozcestí: román – Léon de Tinseau. Praha: J. Otto, 1897
• Paříž: román – Émile Zola; autorizovaný překlad. Praha: J. R. Vilímek, 1897?
• Tři povídky francouzské: Nevděčník – Charles Foley; přeložil Jiří Guth, Návrat – Paulina Caro; přeložila Karla Langnerová; Hrbatý – Rachon, přeložil Václav Kursa. Praha: J. Otto, 1898
• Plodnost – Émile Zola. Praha: J. R. Vilímek, 1899
• Bratranec Pons – Honoré de Balzac; ilustroval Fr. Ženíšek ml. Praha: J. R. Vilímek
• Firma Nucingen a jiné novelly (1900) – Honoré de Balzac.[28]
• Z velkého světa [Cosmopolis]: román – Pavel Bourget; se studií o Bourgetovi a jeho dílech od Jaroslava Vrchlického. Praha: J. R. Vilímek, 1900
• Tartarin na Alpách – Alphonse Daudet; ilustroval J. Wenig. Praha: Hejda & Tuček, 1900
• Populární astronomie: všeobecný popis nebes. Díl 2. – Camille Flammarion. Praha: Hejda & Tuček, 1900
• Dílo – Émile Zola; ilustrace Viktor Oliva. Praha: J. R. Vilímek, 1900
• Práce (1900/1901) – Émile Zola; autorizovaný překlad [29]
• Zabiják – É mileZola; s ilustracemi A. Wierera. Praha: J. R. Vilímek
• Na rozcestí: román – Léon de Tinseau. Praha: J. Otto, 1901
• Paměti presidenta Pavla Krügra – dle jeho vlastního vypravování a poznámek H. C. Bredella a Pieta Groblera; autorizovaný překlad. Praha: Unie, 1903
• Evino vítězství – Pierre de Coulevain. Praha: J. R. Vilímek, 1903
• 23 let bouře a slunečna v Jižní Africe: boerské boje za svobodu a neodvislost – Adolf Schiel; autorizovaný překlad z němčiny. Praha: Unie, 1903
• V srdci Asie: deset tisíc kilometrů po neznámých cestách – Sven Hedin; přeložili Arnošt Kraus, Jiří Guth. Praha: J. R. Vilímek
• Aziyadé: výňatky z poznámek a dopisů námořního poručíka anglického, který vstoupil do služeb tureckých – Pierre Loti. Praha: Máj, 1904
• Nová země na severu (1904) – čtyři léta v arktickém území; autorizovaný překlad Otto Sverdrup [30]
• Milosrdenství ženy a jiné povídky – Paul Bourget. Praha: Máj, 1906
• Vědecké úvahy – Camille Flammarion, Praha: Hejda & Tuček, 1909
• K jižní točně: dva roky ve sněhu a ledu. Díl II. – Otto Nordenskjöld. překlad redigoval Jiří Guth
• Německá panovačnost – Maurice Lair. Praha: J. R. Vilímek
• Harémy, kouzla zbavené – Pierre Loti. Praha: J. R. Vilímek
• Historie velikosti a pádu Césara Birotteau-a, voňavkáře, rytíře řádu čestné legie, náměstka starosty 2. okrsku města Paříže (1910) – Honoré de Balzac [31]
• Na potulkách – Guy de Maupassant; ilustroval De Lanos a André Suréda. Praha: J. R. Vilímek, 1913
• Sibiř, země budoucnosti – Fridtjof Nansen; překlad redigoval Jiří Guth. Praha: F. Borový, 1913
• Přístav Tarascon: poslední dobrodružství slovutného Tartarina – Alphonse Daudet. Praha: Hejda & Tuček, 1916
• Sapho: mravy pařížské – Alphonse Daudet. Praha: F. Topič, 1917
• Svatební cesta – Charles de Coster. Praha: F. Topič, 1918
• Německá ohavnost – Pierre Loti. Praha: F. Topič, 1919
• Bolševické peklo: v Petrohradě za Komuny a rudá hrůzovláda – Robert Vaucher. Praha: F. Topič, 1919
• Koenigsmark – Pierre Benoit. Praha: F. Topič, 1920
• Tajemný doktor: román – Paul d’Ivoi; ilustrace Louis Bombled. Praha: Miroslav Láth; Kralupy: Josef Nývlt, 1923
• Trudy tlustého člověka: román – Henri Béraud. Moravská Ostrava: T. Pospíšil, 1924
• Pan farář: humoristický román – Clément Vautel. Moravská Ostrava: T. Pospíšil, 1924
• Kulička – Guy de Maupassant; ilustroval Jeanniot. Praha: J. R. Vilímek, 1933

• Jiří Stanislav Guth-Jarkovský: diplomová práce – Ladislava Váňová. Klatovy: Ladislava Váňová, 1983
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
• Jiří Stanislav Guth-Jarkovský a Klatovy: 23. ledna 1861 – Heřmanův Městec – 8. ledna 1943 – Náchod: drobný příspěvek k 125. výročí narození – Ladislava Váňová. Klatovy: Okresní knihovna, 1986
• 100 let českého sportu 1918–2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 40.

• GUTH-JARKOVSKÝ, Jiří Stanislav. Babí léto: Causerie z cest a z minulosti. Praha: Fr. Borový, 1914. 196 s. Dostupné online.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Stanislav Guth-Jarkovský na Wikimedia Commons
• Autor Jiří Stanislav Guth-Jarkovský ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Stanislav Guth-Jarkovský
• Český rozhlas: Jiří Guth-Jarkovský – ceremoniář, obřadník, nebo „obřadnosta“?
• Dokumenty z Archivu Kanceláře prezidenta republiky
• Jiří Stanislav Guth-Jarkovský v databázi Olympedia (anglicky)
• Mistr etikety dal Čechům už za Rakouska-Uherska olympijskou samostatnost