Roudnice nad Labem

Roudnice nad Labem (německy Raudnitz an der Elbe) je město ležící na levém břehu řeky Labe v okrese Litoměřice. Podle statistických údajů trvale žije na území města přibližně 13 tisíc[1] obyvatel. Roudnice se rozkládá na ploše 16,67 km² a patří k ní vesnice Podlusky. Historické jádro města a okolní zástavba jsou chráněny jako městská památková zóna.[3]

Roudnice nad Labem
Zámek z Karlova náměstí
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0423 565555
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíRoudnice nad Labem
Okres (LAU 1)Litoměřice (CZ0423)
Kraj (NUTS 3)Ústecký (CZ042)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°25′31″ s. š., 14°15′43″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel12 506 (2022)[1]
Rozloha16,67 km²
Nadmořská výška195 m n. m.
PSČ413 01
Počet domů2 483 (2021)[2]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ21
Kontakt
Adresa městského úřaduKarlovo náměstí 21
41301 Roudnice nad Labem
[email protected]
StarostaIng. František Padělek
Oficiální web: www.roudnicenl.cz
Roudnice nad Labem
Další údaje
Kód obce565555
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Archeologické nálezy dokládají pravěké osídlení v okolí brodu přes řeku Labe. Jedná se o jedno z nejstarších českých měst, původní název Rúdník či Rúdnica odvozen od vyvěrajícího rudného pramene. První písemné zprávy o Roudnici nad Labem pocházejí z poměrně pozdní doby, z let 1167 a 1176, městská práva získalo již ve 12. století. Na konci dvanáctého století zde byl vystavěn kamenný románský hrad, který byl druhou kamennou světskou stavbou v Čechách.[zdroj?!] Stavbu hradu v této pro dvanácté století strategicky významné lokalitě zahájil Jindřich Břetislav, synovec krále Vladislava I., který byl biskupem pražským a kterého císař později jmenoval panovníkem českého knížectví. Tomu odpovídá i letopočet 1189/90 získaný dendrochronologicky ze zbytků výdřev křížových kleneb v přízemí románské části. Původní románsky hrad měl obdélníkový půdorys a sedm bašt.

Kopie znaku biskupa Jana z Dražic. Znak byl nalezen v Labi při stavbě nového mostu na počátku 20. století

Ve 13. a 14. století výstavba pokračovala, biskup Jan IV. z Dražic (kolem 1280–1343) nechal v letech 1333–1340 vybudovat třetí nejstarší kamenný most v Čechách a první přes Labe.[4] S největší pravděpodobností zde byl na kněze vysvěcen také Mistr Jan Hus. Na hradě pobýval i císař Karel IV., na jeho příkaz zde byl internován tribun římského povstání Cola di Rienzo. Koncem 14. století bylo vystavěno Nové Město roudnické (dnes nám. Jana z Dražic a Husovo nám.) a spolu se starým městem obehnáno hradbami. V 15. století město několikrát dobyli a vyplenili husité (1421 Jan Žižka, 1425 Jan Roháč z Dubé, 1428 Václav Carda z Petrovic).

Po husitských válkách město i hrad několikrát změnilo majitele (1431 Jan Smiřický, 1453 Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, od roku 1467 byla Roudnice královské město. V roce 1577 je získal Vilém z Rožmberka, který započal s přestavbou a rozšířením roudnického hradu a zároveň zde měl své alchymistické dílny. O rozkvět města se přičinil i Jakub Krčín, který zde za jeho vlády působil. Po Vilémově smrti získala celý jeho majetek jeho poslední manželka Polyxena z Pernštejna, která se v roce 1603 provdala za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz. Ten pokračoval v rozšiřování a zvelebování roudnického panství.

Projekt na barokní přestavbu hradu vypracovali nejpřednější stavitelé a architekti své doby Pietro de Colombo, Francesco Caratti, Carlo Orsolini a Carlo Lurago. Za třicetileté války bylo město v roce 1634 a 1639 vypáleno a pobořeno švédskými vojsky. Stavbu zámku dokončil v roce 1684, za vlády Václava Eusebia z Lobkowicz, stavitel Antonio della Porta. Václav Eusebius také ustanovil Roudnici jako hlavní a nedělitelný rodový majetek (tzv. fideikomis), což platilo až do roku 1945.

V 19. století se Roudnice stala průmyslovým a hospodářským centrem Podřipska, k čemuž přispělo několik velkých strojírenských továren (též od roku 1920 „BEKAR“, Bratři Klementové, továrna na dětské vozíky, proutěné koše a kovové zboží)[5][6] a železnice. V roce 1910 byl na místě původního, zbořeného gotického mostu postaven nový železný most přes řeku Labe. Roku 1936 se Roudnice dostala několikrát do centra zájmu novinářů kvůli Svatoslavu Štěpánkovi, což byl několikanásobný vrah, žijící v Roudnici. V roce 1945 byl roudnický zámek zestátněn, jeho cenný depozitář (především knihovna a Lobkowiczká obrazárna) byl zničen nebo umístěn do jiných zámků či muzeí v ČR. Od roku 1957 do roku 2008 na zámku sídlila Vojenská hudební škola Víta Nejedlého.

Zámek byl veřejnosti zpřístupněn roku 2012. V bývalé zámecké jízdárně je zřízena Galerie moderního umění 19. a 20. století, k nejcennějším vystavovaným autorům patří Antonín Slavíček. V městě je také možno navštívit Podřipské muzeum nebo galerii ve věži Hláska.[zdroj?!] Roku 2018 Roudnice získala díky výsadbě vinice u zámku statut vinařské obce.[7]

Přírodní poměry

Město leží ve svažitém terénu řeky Labe na jeho levém břehu, nedaleko hory Říp a asi 35 kilometrů severozápadně od Prahy.

Obyvatelstvo

Nejvíce obyvatel měla Roudnice nad Labem v srpnu 1986, kdy přesáhla hranici 14 tisíc obyvatel (přesněji 14 067). V roce 1990 počet klesl na 13 tisíc a v roce 1991 na 12 tisíc.

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Roudnice nad Labem[8][9]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 4 9375 9426 6157 9869 2498 9059 2618 4999 65510 36113 24412 86912 25311 989
Domy 5426076468149079801 2971 5681 5491 6101 7621 9531 9572 038
Tabulka zahrnuje údaje částí Bezděkov, Hracholusky a Židovské Město. Nejsou zahrnuty Podlusky
  • Věková struktura obyvatel obce Roudnice nad Labem roku 2011
  • Rodinný stav obyvatel obce Roudnice nad Labem roku 2011
  • Vzdělání obyvatel obce Roudnice nad Labem roku 2011

Židovská komunita
Starý židovský hřbitov v Třebízského ulici
Z cenné pseudomaurské obřadní síně na novém židovském hřbitově zbyly pouze obvodové zdi

Nejstarší dochovaný záznam o židovském osídlení Roudnice pochází z roku 1541 a jde o zmínku o pogromu.[10] Poměrně početná židovská komunita se dočasně zmenšila v důsledku třicetileté války. V polovině 17. století žilo ve městě 218 židů a v druhé polovině století posílily roudnické židovstvo rodiny z českých zemí, Uher a Polska. V roce 1713 vymřela celá třetina všech roudnických židů na mor.[11] Krátce po něm se však přistěhovalo 58 nových rodin a již v roce 1724 žilo ve městě 448 osob. V Roudnici vznikla významná komunita, která byla jednou z nejpočetnějších židovských komunit v Čechách.[11] V roce 1880 zde žilo již 523 židů; poté však následoval postupný pokles s 326 osobami v roce 1900 a 166 v roce 1930. O významu Roudnice vypovídá, že zde v 19. století sídlil krajský rabín a židovská náboženská obec zde fungovala nepřetržitě od konce 16. století až do druhé světové války.[11]

Ve městě postupně existovaly dvě židovské čtvrti. První z nich se nacházela jihovýchodně od zámku, na východním okraji městského jádra. Datum jejího vzniku není známé, koncem 16. století zde však stálo 16 až 18 domů, první synagoga a hřbitov. V letech 1613 až 1614 se z ní židé museli vystěhovat a čtvrť byla zbořena. Na jejím místě byl v následujících letech postaven kapucínský klášter.[10] Po zrušení první čtvrti vznikla nová západně od mostu přes Labe v Havlíčkově ulici. Šlo o 300 metrů dlouhé ulicové ghetto se zástavbou po obou stranách ulice, které bylo od vlastního města původně odděleno bránou.[12] Z počátku šlo pouze o 12 domů odkoupených od křesťanů, postupně se však čtvrť rozrůstala a v roce 1718 již sestávala z 51 domů. V letech 1727 až 1728 byla východní část ghetta v blízkosti kostela zrušena. I tak ve čtvrti v roce 1840 stálo 63 domů. Část z nich, zejména v severní části ghetta, byla zbořena v 19. století v důsledku stavby železnice. Další část byla zbourána po roce 1970, většina (zejména v jižní části Havlíčkovy ulice) se však v různých přestavbách dochovala do současnosti.[12]

Synagogy existovaly v Roudnici postupně tři. Nejstarší z nich byla výše zmíněná synagoga v první židovské čtvrti. Datum její výstavby není známé a byla zbořena spolu se čtvrtí. Druhá synagoga z roku 1619 stávala v ghettu v Havlíčkově ulici a v roce 1851 byla zbořena v souvislosti se stavbou železnice. V reakci na to byla v letech 1852 až 1853 postavena třetí synagoga, a to částečně na místě nedávno zbořené synagogy. Stavba v novorománském slohu sloužila svému účelu do druhé světové války. Po válce byla přestavěna na středoškolský internát a stavebně upravena. V roce 2009 v budově poblíž roudnického přístavu sídlila firma prodávající nábytek,[11] později restaurace Maják.

Tři byly v Roudnici i židovské hřbitovy. Nejstarší stával v místě první židovské čtvrtě a zanikl v roce 1613. Několik náhrobků z něj bylo přeneseno na starý židovský hřbitov založený téhož roku. Hřbitov, nacházející se v Třebízského ulici, čítá na 1700 náhrobků, mezi nimiž jsou cenné stély vyvedené v barokním, renesančním a klasicistním slohu.[11] Pohřbívalo se zde do roku 1896. V 90. letech 20. století byl hřbitov rekonstruován a je chráněn jako kulturní památka.[13] Po vyčerpání kapacity starého hřbitova byl v roce 1890 na západním okraji města založen hřbitov nový. Pohřby se na něm konaly i po druhé světové válce.[14] Za minulého režimu byl hřbitov zdevastován, náhrobky a stejně tak i obvodová zeď byly rozkrádány jako stavební materiál. Po roce 1990 došlo k zabezpečení hřbitova a od roku 2002 probíhá jeho rekonstrukce.[15]

Průmysl

Na pravém břehu Labe stojí malá vodní elektrárna se čtyřmi turbínami s dosažitelným výkonem 3,2 MW.[16] Ve městě funguje pobočka potravinářské firmy Vitana a firma Meva, která vyrábí kontejnery.

Doprava
Železný most přes Labe v Roudnici nad Labem z roku 1910, pohled od zámku. Vlevo socha Čechie. Kamenný most stával ve stejných místech, ale v jiném úhlu

Přes město vede železniční koridor Vídeň – Praha – Drážďany – Berlín. Roku 1850 byla zprovozněna státní železniční dráha podél levého břehu Labe a Vltavy, dnešní koridorová trať 090 Praha – Ústí nad Labem – Děčín, jejímuž vybudování padla za oběť cenná část městského centra a velká část městského pivovaru. Trať s nádražím na severní straně ohraničuje městské centrum. Roku 1900 byla zprovozněna odbočná trať do Zlonic (dnes jednokolejná regionální dráha 096), která stoupá serpentinou přes město z údolí Labe směrem na Slánsko. Na hlavní trati je v Roudnici jediné nádraží, na vedlejší trati jsou na jejím území ještě zastávky Roudnice nad Labem-Bezděkov (ve východní části města u místa rozdělení obou tratí), Roudnice nad Labem město (asi 300 metrů jižně od Karlova náměstí) a Roudnice nad Labem-Hracholusky (u průmyslového areálu v jižní části města). V turistické sezóně (od dubna do října) je možné k přepravě využít i historický Podřipský motoráček. Ten jezdí o víkendech a svátcích 2 páry spojů přes Mšené-lázně do Libochovic.

Přes město vedou tyto páteřní komunikace: silnice II/240 (Praha – Kralupy nad Vltavou – Velvary – Roudnice nad Labem), silnice II/246 (Louny – Libochovice – Roudnice nad Labem – Mělník) a kolem města dálnice D8 (Praha – Ústí nad Labem – Drážďany). V současné době je město velmi zatíženo automobilovou i nákladní dopravou (až 16 000 vozidel denně projede hlavní třídou). Hlavní část obchvatu, na kterou se čeká od roku 1984 je současně ve výstavbě a dokončení se očekává v druhé polovině roku 2021. Lodní dopravu na Labi tvoří většinou nákladní lodě, ale pluje zde také turisticky oblíbená loď Porta Bohemica.

Městskou autobusovou dopravu tvoří linka 556001, kterou do roku 2010 provozoval Dopravní podnik Ústeckého kraje, od roku 2011 získala zakázku na pět let Veolia Transport Praha. Linka jezdí jen v pracovních dnech. Od začátku roku 2019 je linka 556001 nahrazena linkou 368, která spadá pod DÚK, a tak je MHD plně integrována[17]

Autobusové nádraží v Roudnici leží v centru města, na Karlově náměstí.[18] Regionální autobusovou dopravu v oblasti zajišťoval až do krize v roce 2006 dominantní krajský dopravce (v poslední fázi Dopravní podnik Ústeckého kraje), poté jej nahradila ČSAD Slaný. Tato společnost provozuje i nyní regionální spoje v rámci integrovaného systému Doprava Ústeckého kraje (DÚK) od roku 2015. V lednu 2017 došlo k zapojení Roudnice nad Labem též do systému Pražské integrované dopravy (PID) ve směru na Mělník a Prahu do Středočeského kraje a to včetně vlaků. Spoje linky na Mělník v PID provozuje ČSAD Česká Lípa. Spoj linky 550385 Praha – Roudnice nad Labem – Budyně nad Ohří provozuje soukromý dopravce BudosBus.

Roudnický most

Starý kamenný most v Roudnici byl třetím nejstarším kamenným mostem, který byl v Čechách postaven a první přes řeku Labe. Byl postaven péčí Jana IV. z Dražic v letech 1333–1340. Most přečkal několik povodní a zvyšoval význam města, až byl po skoro tři sta letech poničen vojsky během třicetileté války. Plány na obnovu mostu nebyly realizovány a most postupně chátral. Teprve v letech 1906–1910 byl postaven nový most a při té příležitosti odstraněny zbývající trosky středověkého mostu.[4] Při povodních v roce 2002 byl Roudnický most, jako jediný silniční most přes řeku Labe, otevřen.[zdroj?]

Společnost

Město má velmi dobrou občanskou vybavenost. Nachází se zde pošta, nemocnice s poliklinikou, tři základní školy, praktická základní škola, roudnické gymnázium, Střední odborná škola a odborné učiliště Neklanova, Vyšší odborná a střední odborná škola i základní umělecká škola. Dále několik supermarketů, lékárny, městská knihovna, kino, kulturní dům, zrekonstruovaný plavecký bazén, zimní stadion, fotbalová hřiště, atd. Při jihozápadním okraji města se nachází letiště Roudnice, na němž se každé dva roky pravidelně koná oblíbená letecká přehlídka Memorial Air Show.

Pamětihodnosti
Kostel Narození Panny Marie
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Roudnici nad Labem.

Roudnický hrad a zámek
Podrobnější informace naleznete v článku Roudnice nad Labem (zámek).

Mohutný zámek je dominantou Roudnice. Na skalnatém ostrohu nad řekou se však předtím tyčil hrad. Byl asi 40 metrů dlouhý a 15 metrů vysoký, jeho zdi byly silné 2 metry a byly zpevněny na severní straně a na nárožích věžicemi. V přízemí stavby byl velký sál, nad ním zřejmě slavnostní síň. Komplex ještě obsahoval menší užitkové budovy na jih od paláce, obehnané hradbou s opevněnou bránou.

Tento hrad byl první český kamenný hrad, který nebyl postaven panovníkem.[zdroj?] Z původního hradu se dodnes dochovalo obvodové zdivo a velký přízemní sál, rozčleněný pozdějšími vestavbami. Hrad byl oblíbeným sídlem většiny pražských biskupů, měl zde být vysvěcen na kněze i Jan Hus.[zdroj?] Církev ho později prodala Janu Smiřickému, který jak se doba měnila, začal s přestavováním, doplňováním a upravováním. V polovině 16. století přibyla na jihovýchod od hradu nová obytná renesanční budova. Za ní pak přistavěli několik menších objektů spojených s hradem chodbou. Celá stavba byla poněkud nesourodá, takže ji pak Václav Eusebius z Lobkovic dal přestavět na dochovaný raně barokní zámek.

Kostel Narození Panny Marie

Kostel Narození Panny Marie, gotický kostel, založený pražským biskupem Janem IV. z Dražic roku 1333 jako součást augustiniánského kláštera. Vybudoval jej francouzský stavitel Vilém z Avignonu. Po smrti Jana z Dražic dokončení roudnického klášterního farního kostela podporoval arcibiskup Arnošt z Pardubic. V letech 1725–1750 kostel přestavěl český architekt italského původu Octavio Broggio ve slohu barokní gotiky. K jižní lodi kostela přiléhá gotická křížová chodba se zbytky fresek.

Kratochvílova rozhledna
Kratochvílova rozhledna

Kratochvílova rozhledna byla postavena roku 1935 Rolnickou záložnou podřipskou, která tehdy slavila šedesát let svého trvání. O projekt se potom postaral pražský architekt Štěpánek a o její stavbu provedli stavitelé Hádl a Hájek. Rozhledna má vzdušnou betonovou konstrukci s kruhovým půdorysem, nesenou osmi vnějšími a jedním středovým sloupem. Kolem něj se vine točité schodiště vedoucí ke kryté vyhlídkové plošině ve výšce třináct metrů.

U paty věže je žulová pamětní deska věnovaná Václavu Kratochvílovi (1820–1893), rodáku z nedalekých Mlčechvost. Rolnická záložna tím uctila památku svého zakladatele a prvního předsedy. Na přelomu roku 2004 prošla rozhledna rekonstrukcí.

Ostatní pamětihodnosti

Osobnosti

Rodáci

Ostatní

Partnerská města

Galerie
  • Pohled ze zvonice na věže kostela
  • Karlovo náměstí
  • Pohled na město ze čtyři kilometry vzdáleného Řípu
  • Areál Vitany
  • Zvonice a kostel na levém břehu Labe
  • Městská věž Hláska
  • Panorama města z Kratochvílovy rozhledny
  • Pohled na historické centrum z mostu přes Labe
  • Gymnázium v Havlíčkově ulici
  • Bývalý sirotčinec a kaple sv. Viléma
  • Barokní špýchar v Řipské ulici

Odkazy

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Památkový katalog: Roudnice nad Labem - městská památková zóna [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-01-17]. Popis a plánek městské památkové zóny. Dostupné online.
  4. CIHLA, Michal; PANÁČEK, Michal. Středověký most v Roudnici nad Labem. Průzkumy památek. 2006, roč. XIII, čís. 2, s. 3–34. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-13. ISSN 1212-1487.
  5. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-05-24]. Dostupné online.
  6. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-05-24]. Dostupné online.
  7. Roudnice nad Labem se stala vinařskou obcí [online]. Poslání rodiny Lobkowiczů [cit. 2018-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-04.
  8. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 388, 399.
  9. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 299.
  10. FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8. S. 145–146.
  11. VEČEŘOVÁ, Petra. Židovské památky v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha: Olympia, 2009. 293 s. ISBN 978-80-7376-142-4. S. 145–147.
  12. ROZKOŠNÁ, Blanka; JAKUBEC, Pavel. Židovské památky Čech: historie a památky židovského osídlení Čech. Brno: Era, 2004. 480 s. ISBN 80-86517-64-0. S. 348–349.
  13. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-03-19]. Identifikátor záznamu 118433 : Židovský hřbitov. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  14. EHL, Petr; PAŘÍK, Arno; FIEDLER, Jiří. Staré židovské hřbitovy Čech a Moravy. Praha: Paseka, 1991. 173 s. ISBN 80-85192-10-1. S. 167.
  15. Roudnice nad Labem – Nový židovský hřbitov [online]. Židovské památky Čech, Moravy a Slezska [cit. 2012-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
  16. UDATNÁ, Veronika. Malá vodní elektrárna funguje v Roudnici rok [online]. VLTAVA-LABE-PRESS, 2014-10-29 [cit. 2016-04-23]. Dostupné online.
  17. Veolia Transport. Veolia Transport Praha zahájí provoz MHD v Roudnici nad Labem [online]. MSBus.cz, 2010-12-15 [cit. 2016-04-23]. Dostupné online.
  18. POKORNÝ, Tomáš. BUSmonitor: Roudnice: autobusové nádraží zprovozněno [online]. 2007-07-31. Dostupné online.[nedostupný zdroj]

Literatura
  • POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: P/Š. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Roudnice nad Labem, s. 237–248.
  • Ottův slovník naučný, heslo Roudnice. Sv. 21, str. 1021
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Roudnice. Sv. 10, str. 759

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.