Albert Meyer (fotograf)

První letní olympijské hry se konaly v době od 6. do 15. dubna roku 1896 v Athénách.[p 3] Jednalo se o první olympijské hry moderní éry, s návrhem na jejich uspořádání přišel baron Pierre de Coubertin. Oficiálního schválení se dočkaly na prvním olympijském kongresu, který se konal 23. června 1894 v Paříži, během něhož se zrodil i Mezinárodní olympijský výbor. Starověké Řecko bylo místem vzniku a konání antických olympijských her, proto byly zvoleny Athény pořadatelem prvních olympijských her novověku.

Vysoce zadlužená země, vyčerpaná dlouhotrvajícím konfliktem s Osmanskou říší, měla značné potíže s financováním, ale jednalo se o prestižní událost – zejména pro posílení národní identity. Také cesta sportovců a účastníků her do Athén byla většinou soukromá záležitost a závisela na soukromých darech. Stadio Panathinaiko, objevený při archeologických pracích roku 1870 a kompletně zrekonstruovaný roku 1895, hostil ceremonie slavnostního zahájení a zakončení za účasti řeckého panovníka Jiřího I. Hvězdami her se stali Němec Carl Schuhmann, který v zápase a gymnastice získal celkem čtyři prvenství, zatímco Hermann Weingärtner získal největší počet medailí, tři zlaté, dvě stříbrné a jednu bronzovou. Jedním z nejdůležitějších momentů her bylo vítězství Spyridona Louise v maratónském běhu, závodě, který byl oslavou legendy o Fidippidovi.

Chemik Dr. Willibald Gebhard byl jedním z iniciátorů olympijského hnutí v Německu, který v prosinci 1895 v Berlíně založil komisi usilující o účast Německa na olympijských hrách v Aténách 1896.[p 4] Jedním ze členů této komise byl také Albert Meyer. Spolu se svou ženou Elizabethou doprovázeli německý olympijský tým a existují silné nepřímé důkazy o tom, že Elizabeth Meyerová také pracovala jako fotografka.[2] Žádné jednoznačné důkazy pro to však nejsou.

Olympijský vítěz v hodu diskem a koulí Robert Garrett, USA

Na olympijských hrách v Aténách bylo pravděpodobně pořízeno méně než 100 snímků. Je známo, že na místě pracovalo sedm fotografů: pět Řeků, americký fotoamatér Thomas Curtis (zároveň získal olympijské zlato v běhu na 110 metrů překážek) a Němec Albert Meyer. Odcestoval s částí německého týmu dne 28. března 1896 z Berlína do Brindisi a pak lodí na Korfu. Mezi fotografickými zpravodaji byl zdaleka nejplodnější. Je autorem nejméně 56 snímků z celého počtu, což je více než polovina všech známých snímků. Jeho díla jsou při srovnání s fotografiemi ostatních technicky a esteticky jasně lepší.[2] Málokterá publikace o historii olympijských her neobsahuje jeho snímky.

Obor fotografické žurnalistiky se v té době začínal teprve rozvíjet. Pokroky se děly jak v technice fotografie tak i v technologii tisku. Pro venkovní scény (pro fotografii krajiny, architektury nebo průmyslu) byly vyvinuty speciální, ale pořád ještě poměrně velkoformátové a těžké cestovní fotografické kamery. Masivní ateliérové kamery měly nastavitelnou přední stěnu a také zadní stěnu s matnicí, fotografovalo se s objektivy s různou ohniskovou vzdáleností a obvykle se používaly fotografické desky o velikostech 13×18, 18×24 a 24×30 cm.

Pro cestovní kamery byl nepostradatelný skládací masivní stativ, který sportovní fotografové v Aténách v roce 1896 využívali. Vskutku, zachytit sportovce v pohybu s tehdejšími technickými prostředky, tak aby byl obrázek ostrý, bylo téměř nemožné. Časy závěrky byly pořád ještě příliš dlouhé, proto je většina dochovaných snímků statická a aranžovaná. O několik málo let později začaly trh dobývat lehké ruční fotoaparáty, které otevřely nové možnosti fotografické žurnalistiky a také amatérské fotografie.

Přibližně do roku 1880 se v tištěném materiálu reprodukovaly ilustrace nebo fotografie pouze s pomocí časově náročných technik s vysokým podílem lidské práce – technikou dřevorytu, ocelorytu nebo litografie. Zavedení hlubotisku a autotypie umožnilo přímý tisk a rychlejší kopírování fotografických snímků. To umožnilo vydávat noviny a časopisy s obsahově aktuálními obrázky.

Meyer pořídil portréty tehdejších významných a legendárních sportovců, mezi nimi byli například: řecký vítěz maratonského běhu Spyridon Louis, francouzští cyklisté Paul Masson a Léon Flameng, německý běžec a tenista Friedrich Adolph Traun nebo americký diskař a koulař Robert Garrett. Na skupinové fotografii zachytil tehdejší členy mezinárodního olympijského výboru: Willibalda Gebhardta, Jiřího Stanislava Guth‑Jarkovského, Pierra de Coubertina, Ference Keményho, Viktora Balcka, Dimítria Vikélase a Alexeje Butovského. Kromě inscenovaných portrétů vyfotografoval i několik reportážních snímků – Hermanna Weingärtnera na hrazdě a kruzích, německý tým při cvičení družstev na bradlech, exhibici německého družstva na hrazdě, šplh mužů na 14metrovém laně, přátelské podání rukou Carla Schuhmanna a Giorgia Tsitase po řeckořímském zápasu nebo finále turnaje ve fleretu mezi Gravelottem a Callotem a mnoho dalších. Jeho olympijské snímky byly publikovány v roce 1896 v rámci tehdejšího sportovního časopisu Sport im Bild, vycházejícího od roku 1885.[3] Sám opakovaně poukázal na olympijské hry v roce 1896 v Aténách jako na největší událost svého života.

• 
  Mezinárodní olympijský výbor, druhý zleva stojí Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, vlevo sedí Pierre de Coubertin, 1896
• 
  Řecký vítěz maratonského běhu Spyridon Louis v uniformě řecké elitní jednotky Efsoni, 1896
• 
  Francouzští cyklisté Paul Masson a Léon Flameng, 1896
• 
  Vítěz tenisové čtyřhry Friedrich Adolph Traun z Hamburku, přichystaný na běh na 800 metrů, 1896

Pohlednice s ateliérem na Alexanderstrasse 45 v Berlíně, kterou poslal Meyer řediteli Německé exportní společnosti Krügerovi, Atény, 1897

Vztah mezi Meyerem a vedoucím německého týmu doktorem Willibaldem Gebhardtem byl problematický. Při pohledu zpět na nemilou finanční situaci německého týmu Gebhardt intervenoval po skončení her u Coubertina, který chtěl oficiální fotografy ocenit pamětní medailí: … Pan Meyer na olympijských hrách nemá žádné velké zásluhy. Přišel se do Athén bavit, fotografovat a mimochodem vydělávat peníze. (…) Naší expedici neposkytl ani marku a přitom je to bohatý muž...[2]

Zpětné posouzení Gebhardtových slov ukázalo jejich neopodstatněnost. Meyer si ještě během her nechával své fotografické desky vyvolávat u nakladatelství Kurta Becka a u dalších vydavatelů, kterým snímky poskytoval. Takzvané Beckovo album (Beck’s Album) bylo první oficiální zprávou z olympiády. Po návratu do Berlína uspořádal rozsáhlé rozesílání svých snímků. Vyráběl nákladné kožené desky s nápisem Olympijské hry v Aténách 1896, které obsahovaly 25–35 obrazových desek a byly doručovány řadě četných královských a knížecích domů. Králové Řecka a Srbska s ní pravděpodobně byli velmi spokojeni, protože Meyerovi o něco později udělili státní medaili. Tyto aktivity, podobné moderním PR akcím, si vysloužily pozornost a uznání. V době po roce 1896 byly obchodní úspěchy jeho fotografických ateliérů poměrně značné. V roce 1897 jeho roční příjem činil 16 500 – 17 500 marek a výše jeho jmění se odhadovala na 90 000 – 100 000 marek.[2]

Zadní strana carte de visite z Georgstrasse v Hannoveru „vis-à-vis“[p 5] budově Opery

Georgstrasse 38 (dříve 24), někdejší vchod do Meyerovy výstavní haly ateliéru

V roce 1901 prodal své ateliéry v Berlíně a přestěhoval se do Hannoveru. Jedním z kupců jeho ateliérů byl Arthur Schulz.[4] V roce 1902[5] otevřel Meyer v hannoverské ulici Georgstrasse č. p. 24[6] přímo proti vchodu do Státní opery[7] uměleckou instituci, která brzo našla stálé místo ve společenském životě města. Ateliér měl asi 20 místností včetně dvou laboratoří. Hosty vítaly dvě recepční a dobře placená místa zde měli fotografové, učni a dokonce i stálý knihař.[2][5]

V přízemí ateliéru „Meyerova teplá hala“[p 6] s výstavní galerií lákala zákazníky, především umělce.[5] Ateliér na Georgstrasse 24 byl sice během leteckého náletu během druhé světové války v červnu 1943 zničen,[8] dochovala se však fasáda přízemí se vstupním portálem pod dnešním označením číslem popisným 38.[p 7]

V roce 1903 se Albert Meyer stal členem spolku Photographischer Verein zu Hannover a vykonával funkci pokladníka.[9]

V roce 1904 se společníkem jeho ateliéru stal Hugo Julius.[10] V roce 1912[6] prodal s velkým ziskem i svůj zbývající podíl.

V jeho ateliérech se nechávali portrétovat běžní obyvatelé města, ale také významné osobnosti. Meyer vytvářel očíslované série pohlednic, jednou z nich byla například kolekce Němečtí vojevůdci asi z roku 1912. Mezi nimi byli například generál a náčelník generálního štábu Erich von Falkenhayn, polní maršál Paul von Hindenburg, admirál Eduard von Capelle nebo generál Adolf Wild von Hohenborn.

V roce 1915 se vrátil zpět do Drážďan, svého rodného města. Tam shodou okolností začaly nešťastné roky jeho života. Jeho syn, do kterého vkládal velké naděje, padl jako voják v první světové válce. Vzápětí během německé inflace[p 8] v roce 1923 přišel o celý svůj majetek. O rok později zemřel bez peněz.

Albert Meyer vlastnil podle hlavičky svého dopisního papíru z roku 1903:[9]

• Důstojnický kříž a Rytířský kříž Krále Srbského St.-Sava-Orden,[9]
• Rytíř[9]
  • Řád Krále Řeckého Erlöser-Orden[9] a
  • Řád za umění a vědu knížete Lippeho.[9]

Albert Meyer vlastnil podle hlavičky svého dopisního papíru z roku 1903:[9]

• Od Sasko-Meiningenského vévodství[9]
  • Kříž za zásluhy[9] a
  • Zlatou medaili za umění a vědu,[9]
• medaile Herzog-Ernst-Medaille,[9]
• od Sasko‑Altenburského vévodství Medaili za zásluhy za umění a vědu s korunou,[9]
• od Toskánského velkovévodství zlatou Medaili za zásluhy první třídy,[9] jakož i
• Medaili za zásluhy tureckého císaře,[9]
• Medaili Königlich Preussische Rothe Kreuz Medaille,[9] jakož i
• Medaili Saského království Carola-Medaille.[9]

Udělená ocenění:

• 1888: Stříbrná medaile v Minneapolis[9] od společnosti Photographers Association of America[11]
• 1892: Zlatá medaile v Paříži[9] na tamní První mezinárodní (foto…)výstavě[11]
• 1894: Stříbrná medaile v Antverpách[9]
• 1895: Stříbrná medaile v Aténách[9]

Ještě během svého působení v Berlíně a v Seebad Misdroy[12] nosil Albert Meyer dva tituly dvorní fotograf

• Jeho Veličenstva krále Alberta Saského,[12]
• Jeho Výsosti vévody Sasko‑Meiningenského.[12]

Počátkem roku 1903 získal titul dvorního fotografa

• Jeho Výsosti Vévody Sasko‑Altenburského.[9]

• KLUGE, Volker. 1896 Athen, Athens, Athènes, Atenas. Die Bilder der Spiele der I. Olympiade.. Berlín: Brandenburské nakladatelství, 1996. ISBN 3-89488-098-8. (německy) Titul česky: 1896 Athen, Athens, Athènes, Atenas. Obrazy her I. olympiády.

• KLUGE, Volker. Albert Meyer: Ein deutscher Fotograf und Chronist der ersten Olympischen Spiele. [s.l.]: Andreas Höfer, Manfred Lämmer a Karl Lennartz, 2004. books.google.de Dostupné online. ISBN 3-89665-329-6. (německy) Stadion, Bd. 29, Sonderband. Olympic Games · Olympische Spiele · Jeux Olympiques, titul česky: Albert Meyer: německý fotograf a kronikář prvních olympijských her.
• HOERNER, Ludwig. Photographie und Photographen in Hannover und Hildesheim. Festschrift zum 150jährigen Geburtstag der Photographie. [s.l.]: Photographen-Innung Hannover a Hildesheim, 1989. S. 30 a následující. (německy) Vyrobeno v odborném učňovském středisku Bad Pyrmont v rámci rekvalifikačního dborného vzdělávání v oboru sazba, reprodukce fotografie, výroba desek, ofsetový tisk a knihařské zpracování, titul česky: Fotografie a fotografové v Hannoveru a Hildesheimu. Slavnostní sborník ke 150. výročí fotografie.

• Berlínské fotografické ateliéry v 19. století

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert Meyer na Wikimedia Commons
• (německy) Sibylle Einholz: Berliner Fotografenateliers des 19. Jahrhunderts, dosavadní stav bádání na Univerzitě aplikovaných věd v Berlíně
• (německy) Článek o Albertu Meyerovi na Sportmuseum aktuell, Muzeum sportu Lipsko, 2003