Lány (zámek, okres Kladno)

Zámek Lány

Pojmenování obce Lány vychází ze způsobu dělení půdy, první písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1392, kdy ves vlastnil vladyka Hašek z Lán. V té době připomínané panské sídlo bylo spíše jen dřevěným obytným stavením v rámci poplužního dvora. Lány patřily později k panství Stochov a jako součást stochovského panství koupili Lány v roce 1528 Žejdlicové ze Šenfeldu. Pravděpodobně za jejich éry vznikla renesanční tvrz. Od Žejdliců koupil Lány v roce 1581 vysoký zemský úředník Jiří Bořita z Martinic, majitel sousedního panství Smečno. V majetku Martiniců zůstaly Lány jen několik let, již v roce 1589 byly zakoupeny královskou komorou pro císaře Rudolfa II. Lesy na Berounsku patřily k oblíbeným loveckým destinacím habsburských panovníků a Lány byly trvale připojeny ke královskému panství Křivoklát. Centrem rozsáhlého korunního panství byl hrad Křivoklát, který však koncem 16. století nesplňoval podmínky pro pohodlný pobyt. V roce 1592 proto začala přestavba lánské tvrze na lovecký letohrádek, který byl přízemní stavbou v renesančním slohu. Pravděpodobně podle projektu italského architekta Aostalliho vznikl zámek na půdorysu písmene U se sgrafitovou výzdobou a vodními příkopy.

V roce 1658 přešlo křivoklátské panství včetně Lán jako zástava do držby knížete Jana Adolfa Schwarzenberga. Ten souběžně začal budovat majetkové zázemí v jižních Čechách a po jeho smrti (1683) ztratili Schwarzenbergové o křivoklátské panství zájem. V roce 1685 koupil křivoklátské panství do dědičného vlastnictví hrabě Arnošt Josef z Valdštejna (1654–1708). Transakce vyvolala ve své době značnou pozornost, protože se jednalo o jeden z největších majetkových přesunů v Čechách ve druhé polovině 17. století a Valdštejn za křivoklátské panství s třemi městy, 54 vesnicemi, čtyřmi hrady a dvěma zámky zaplatil třičtvrtě miliónu zlatých. I když Arnošt Josef Valdštejn na svých panstvích v severních Čechách proslul jako aktivní stavebník, křivoklátské panství pro něj mělo především ekonomický význam (založil například železárny v Nižboru). Na obranu proti rozšířenému pytláctví v křivoklátských lesích nechal vybudovat dřevěné oplocení lánské obory, která se s rozlohou bezmála 10 000 hektarů půdy stala největším honebním revírem v Čechách. Dřevěné ohrazení bylo za dalších majitelů v roce 1787 nahrazeno zdí v délce 27 kilometrů. Za Arnošta Josefa Valdštejna zůstal renesanční letohrádek v Lánech beze změny, v roce 1723 nicméně hostil císaře Karla VI. během jeho pobytu v Čechách při korunovaci na českého krále.[3] Arnoštův syn Jan Josef Valdštejn byl majitelem křivoklátského panství od roku 1708, tehdy projevila o jeho majetek zájem královská komora, která měla na základě smlouvy z roku 1685 předkupní právo. Valdštejnem požadovanou sumu ve výši 600 000 zlatých ale nebyla schopna složit, takže Křivoklát včetně Lán zůstal dědičným majetkem Valdštejnů. Jan Josef krátce před smrtí přistoupil k zásadní přestavbě lánského zámku, v roce 1730 byla zámecká budova zvýšena o jedno patro.

Zámecký park

Univerzální dědičkou Jana Josefa Valdštejna byla dcera Marie Anna Terezie (1707–1756), provdaná v roce 1723 za knížete Josefa Viléma Fürstenberga. Marie Anna obohatila zámecký areál přístavbou kostela (1748–1752). Fürstenbergové vlastnili Křivoklát spolu s lánským zámkem do 20. století a patřili k největším pozemkovým vlastníkům v Čechách (na přelomu 19. a 20. století patřilo ke křivoklátskému velkostatku 39 000 hektarů půdy). K dalším stavebním úpravám zámku v Lánech přistoupil kníže Karel Egon II. z Fürstenbergu v letech 1821–1825, kdy bylo přistavěno druhé patro. V letech 1849–1850 byl zrušen vodní příkop a zbořena ohradní zeď, další velkorysé plány na rozsáhlou přestavbu zámku zůstaly ale jen v podobě nerealizovaných návrhů. V roce 1861 byly ale postaveny konírny v novogotickém stylu a na místě vykoupených hospodářských dvorů vznikly skleníky. Po prodeji Fürstenberského paláce v Praze (1883) se zámek v Lánech stal hlavním rodovým sídlem. Proto také došlo za knížete Maxe Egona Fürstenberga k dalším stavebním úpravám v letech 1902–1903, kdy došlo k rozšíření obytných prostor v mansardách ve třetím patře. Zámek měl v té době 60 obytných místností.

Interiér zámeckého skleníku

Po vzniku Československa vyvstala potřeba reprezentačního, zároveň ale soukromého sídla prezidenta republiky mimo Prahu. V tomto smyslu oslovila Alice Masaryková v listopadu 1919 kancléře Přemysla Šámala. Vzhledem ke konfiskaci majetku Habsburků byly vybrány zámky v Židlochovicích nebo Brandýse nad Labem. K dispozici byl také zámek Smečno, zestátněný na základě předchozích politických aktivit majitele Jindřicha Clam-Martinice. Nabídka přišla též od Silva-Tarouců sídlících na zámku Průhonice. Do užšího výběru se nakonec dostal i zámek v Lánech. Fürstenbergové patřili po rodině Schwarzenbergů k největším pozemkovým vlastníkům v Čechách a nabídka na prodej velkostatku Křivoklát vzešla z jejich snahy snížit dopad pozemkové reformy. Dne 15. dubna 1920 se Národní shromáždění usneslo na zákoně o vedlejších úředních sídlech prezidenta republiky č. 320/1920 Sb. z. a n., jehož provedením byla pověřena vláda (též Židlochovice, Topoľčianky).[4]

Čís. 320. Zákon ze dne 15. dubna 1920 o opatřeních k provedení 2. odst. § 63 ústavní listiny.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1. Vládě se ukládá, aby učinila opatření nutná k provedení ustanovení § 63, 2. odst., ústavní listiny, o vedlejších úředních sídlech presidenta republiky Československé.

§ 2. Zákon tento počne účinkovati dnem svého vyhlášení a provede jej vláda.

Těmito „vedlejšími“ úředními sídly míněna jsou, jak z dějin vzniku onoho zákona lze dovodit, zejména letní sídla presidentova.

—František Weyr: Soustava československého práva státního, 1921, s. 218

Vláda na podkladě uvedeného zákona byla oprávněna jednat s knížetem Fürstenbergem ohledně velkostatku v Lánech. V červenci 1921 došlo k uzavření trhové smlouvy mezi Československou republikou, zastoupenou Ministerstvem financí Československé republiky, na jedné straně a Maxem Egonem Fürstenberkem na straně druhé. Koupě se týkala statku Lány s Ploskovem o rozloze kolem 5000 ha, který zahrnoval lesní revíry Lány, Běleč a Ploskov o rozloze 4 725 ha a patronát nad postoupeným kostelem v Lánech se služebnostmi (Kostel Nejsvětějšího Jména Ježíšova). Cena zámku v Lánech s parkem a příslušnými budovami činila 12 500 000 Kč, ostatní nemovitosti byly vyčísleny na 12 370 000 Kč, celkem 24 870 000 Kč.[5]

Prodej se netýkal veškerých movitých věcí, které se nalézaly v zámku a vedlejších budovách, dále pak veškerých movitých věcí v budově zbrojovny čp. 3 v Lánech. Část věcí převzal Československý stát (např. krb v zámecké knihovně, rezervní motor a rezervní dynamo zámecké elektrárny a dále veškerý živý inventář). Smlouva stanovovala, že Ministerstvo financí Československé republiky uhradí smluvenou částkou v hotovosti částečně dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku předepsané za majetek rodiny Fürstenberků v Československé republice a to ke dni 1. července 1921. Knížeti Maxi Egonovi Fürstenberkovi bylo ve smlouvě také přislíbeno, že mu bude uvolněn jeho dům v Praze čp. 153 na Malé Straně (Fürstenberský palác), který byl v té době pronajat Ministerstvu sociální péče. O tento příslib musel ale kníže Fürstenberk každoročně intervenovat a k uprázdnění domu došlo až 1. června 1927.

K podpisu smlouvy došlo 15. července 1921, 17. července ji podepsal Gottfried Hohenlohe-Langerburg, 20. července ji schválil a podepsal předseda Státního pozemkového úřadu Karel Viškovský a k 1. srpnu 1921 ji schválil a podepsal za svěřenecký soud a civilní soud v Praze pan Schindelka. Do smlouvy byla také vložena klauzule, která Fürstenberkům povolovala výjimku v provádění pozemkové reformy na velkostatku Křivoklát odročením až do období kolem roku 1925.[6]

Následovaly větší stavební úpravy zámku pod vedením hradního architekta Jože Plečnika. Ty byly zaměřeny na úpravu zámku jakož i přilehlého zámeckého parku pro účely využití jako letního sídla prezidenta Československé republiky. Stálé práce započaly se souhlasem knížete ještě před zakoupením zámku (smlouvou z 15. července 1921), a to již 2. května 1921. Rekonstrukce probíhala od 15. července do 6. srpna 1921 a pracovalo na ní 358 dělníků trvale a 120 pracovníků 33 firem na dohodu. Celkové náklady dosáhly 3 miliony Kč.

Prezident Masaryk byl o průběhu přestavby průběžně informován i při svém léčebném pobytu na ostrově Capri a sám schvaloval osobně všechny úpravy, navržené v projektu Jože Plečnika. Práce samotné řídil stavitel Karel Fiala spolu se stavebním technikem Jaroslavem Veverkou. Zajímavým způsobem upravil prof. Plečnik v tomto parku i okolí zámeckého rybníčku (tzv. "Bahňáku"), u nějž se scházeli za krásných letních dní též Masarykovi a Čapkovi Pátečníci. Antická fontána s dórskými pilastry má pět lvů chrlících vodu, představujících "Čechy", "Moravu", "Slezsko", "Slovensko" a "Podkarpatskou Rus", jako symbol pěti sloupů Republiky československé.

K příjezdu prezidenta Masaryka ve čtvrtek 11. srpna 1921 v 18. hodin zvláštním vlakem přímo na zámek Lány nechala buštěhradská dráha zřídit nově lánské nádraží, upravit trať, nádražní budovy, zvláštní komfortní čekárnu pro prezidenta a nařídila, aby ode dne 1. srpna 1921 v lánském nádraží zastavovaly všechny rychlíky.

V přízemí zámku se nacházely hospodářské úřadovny, kuchyně, byty personálu, úpravny a místnosti pro hradní stráž. První poschodí s novým balkonem, na který navazoval kuřácký salon, bylo určeno pro reprezentační prezidentské účely a částečně bylo ponecháno v původním francouzském renesančním slohu. Kuřácký salon s nástěnnými loveckými malbami byl zařízen nově. Vedle něj se nalézal hudební salon, dámský salon, velká jídelna s tzv. rampovým osvětlením a přípravny. Nábytek byl dovezen z Pražského hradu. Reprezentačních místností bylo celkem pět. K nim přiléhaly čtyři prezidentovy pracovní místnosti (čekárna, audienční síň se salonní garniturou, pracovna a prezidentská knihovna).

Na druhém poschodí se nacházelo 16 místností, které byly vyhrazené prezidentovi a jeho rodině. Ve věžovém rizalitu byla umístěna prezidentova ložnice s výhledem do parku, na kterou navazovala šatna a koupelna. Při prezidentově salonku se nacházela malá rodinná jídelna a s ní sousedil salonek prezidentovy manželky a její ložnice. Ostatní místnosti ve druhém patře sloužily hostům. Třetí patro bylo upraveno pro hosty a úřednictvo. Jednotlivé pokoje pro hosty doplňovaly koupelny. Dostavěny byly také tři výtahy a vytápěcí komory.

Vedle zámecké budovy se opravovaly i hospodářské budovy, přičemž velká část koníren byla zrušena, zřízena byla pošta, telegraf a telefon, elektrické osvětlení, kasárna pro 40 mužů hradní stráže, dále byty a menza pro úředníky a služebnictvo, velká čítárna, hřiště. Mnoho práce bylo vynaloženo v zámecké zahradě, kde se opravovaly také besídky, skleník a střelnice, současně se opravovaly i všechny budovy na panství i hospodářské dvory.[7]

Správu státního statku v Lánech měla na starosti Kancelář prezidenta republiky (za odborné porady generálního ředitele státních statků inž. Opletala a jeho zástupce ředitele inž. Arha),[8] konkrétně odbor III. pro záležitosti stavební, administrativní a hospodářské, který spravoval i Pražský hrad s příslušenstvím. Šéfem odboru byl ministerský rada František Blažek, který měl k ruce radu Dr. Jana Svobodu. Hospodářským správcem na statku byl Vojtěch Strava a lesním správcem Karel Paclt. Mimo odbor byl zřízen referát 14. pro správu domácnosti prezidenta republiky a správu zámku v Lánech, kterou měl na starost generál Viktor Hoppe (po něm Felix Nevřela).[9]

Státní statek v Lánech vykazuje přebytek 136.100 Kč. Statek má sloužiti státní representaci, což se týká především lesního hospodářství, z něhož téměř polovina jest obora, která je přírodní reservací. V hospodářství polním se počítá se zvýšenou prosperitou statku Lánského, které má býti docíleno zvýšením produkce mléka a přeměnou dosavadního extensivního hospodaření na hospodaření intensivní. Tato přeměna vyžaduje jistých nákladů, které jsou však vyváženy zvýšeným příjmem.

—Venkov, 14.11.1933, s. 1[10]

Po druhé světové válce byly u Kanceláře prezidenta republiky zřízeny samostatné referáty:

• Referát F (rozpočet, finanční kontrola, daně, dávky, poplatky): přednosta Jaroslav Horníček, kterému byla přidělena účtárna a důchodová služba v Lánech.
• Referát O: přednosta Dr. Alois Brynda, Dr. Lev Urban, Dr. Bohumil Koloušek, Maxmilián Landík, kterému byly přiděleny pomocné úřady kanceláře:

1. Hospodářská správa statku Lány: přednosta Ing. Dr. Richard Svoboda

2. Lesní správa statku Lány: přednosta: Ing. Václav Piš

3. Správa zámku v Lánech: přednosta Felix Nevřela

4. Účtárna

5. Spisovna

6. Správa domu presidenta republiky

• Referát H: přednosta Dr. Antonín Schenk (agenda: Administrativní a hospodářské záležitosti pražského hradu, zámku v Lánech, obytných a jiných budov ve správě KPR, správa státního domu prezidenta), kterému byly přiděleny: Stavební správa pražského hradu a Hospodářská správa pražského hradu.
• Referát L: přednosta Ing. Jan Zatloukal Ing Agenda, v jehož kompetenci byla agenda plánování lesního, zahradního a polního hospodářství, administrativní a hospodářské záležitosti lesní správy v Lánech, správa statku v Lánech, správu zahrad pražského hradu, správa zahrad v Lánech, správa obory Hvězdy.[11]

Od 1. ledna 1949 byly státní lesy z Čsl. státních lesů a statků vyděleny. Státní statek kanceláře prezidenta republiky v Lánech byl v roce 1960 předán Vysoké škole zemědělské jako její školní statek, zámek a lesní správa byly zařazeny do společného organizačního útvaru Lesní správa a zámek Lány.[12]