Émile Zola

Émile Zola (2. dubna 1840 Paříž – 29. září 1902 Paříž) byl francouzský spisovatel, představitel naturalismu.

Émile Zola
Émile Zola
Rodné jménoÉmile Édouard Charles Antoine Zola
Narození2. dubna 1840
Paříž, Červencová monarchie
Úmrtí29. září 1902
(ve věku 62 let)
Paříž, Třetí francouzská republika
Příčina úmrtíOtrava oxidem uhelnatým
Místo pohřbeníMontmartre (do 1908)
Pantheon (od 1908; 48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.)
Alma materLyceum svatého Ludvíka
Povolánípolitický novinář, kritik umění, romanopisec, esejista, dramatik, povídkář, literární kritik, divadelní kritik, novinář, spisovatel, básník a fotograf
Oceněnídůstojník Řádu čestné legie
Nábož. vyznáníateismus
ChoťAlexandrine Zola (od 1870)
Partner(ka)Jeanne Rozerot (od 1888)
DětiJacques Rozerot (Jacques Émile-Zola)
Denise Rozerot (Denise Émile-Zola)
RodičeFrancesco Zola a Émilie Aubert
Funkceprezident (Společnost francouzských spisovatelů; 1891–1894)
prezident (Společnost francouzských spisovatelů; 1895–1896)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Émile Zola se narodil v Paříži roku 1840. Jeho otec, François Zola (původně Francesco Zola), byl italský inženýr, narozen v Benátkách roku 1795. Jeho matka, Émilie Aubert, byla Francouzka. Když Émilovi byly 3 roky, s rodinou se přestěhovali do jižní Francie, zde Zolův otec začal pracovat na stavbě zavodňovacího kanálu, který měl svést říční vodu k městečku Aix-en-Provence. Otec o čtyři roky později, roku 1847, náhle zemřel. V roce 1858 se Zola přestěhoval zpět do Paříže, kde se znovu setkal se svým kamarádem z dětství, Paulem Cézannem.

Po neúspěšném studiu odešel pracovat do nakladatelství Hachette, kde okolo sebe soustředil skupinu mladých romanopisců – tzv. médanská skupina. Svými pokrokovými názory měl velkou zásluhu na liberalizaci politického života ve Francii. Významně se angažoval zejména v Dreyfusově aféře, kdy otevřeným dopisem prezidentu republiky pod názvem J'accuse (Žaluji)[pozn. 1] hájil nevinu kapitána Alfreda Dreyfuse, neprávem odsouzeného za špionáž.

Zemřel údajně nešťastnou náhodou na otravu oxidem uhelnatým poté, co se mu ucpal komín u kamen (později se prokázalo záměrné ucpání komínu). Byl pohřben na pařížském hřbitově Montmartre.

Katolická církev zařadila veškeré spisy Émila Zoly (opera omnia) na Index zakázaných knih.[1]

Dílo

Zpočátku psal Zola kratší prózy, ještě ovlivněné romantismem, a po šest měsíců řídil literární kroniku Evénement. Zde v ostrých kritikách napadal řadu významných postav tehdejšího literárního světa.

Za první „naturalistický“ román označil Zola již Paní Bovaryovou a za román zásadního významu pak Germinii Lacerteuxovou bratří Goncourtů.

Po třech neúspěšných pokusech se Zola prosadil až roku 1867 románem

  • Tereza Raquinová – tragický příběh ženy, která od dětství nese smíšené pocity ke svému bratranci (Kamilovi), kvůli jeho velmi častým nemocem (v důsledku toho je Tereza neustále odstrkovaná, přehlížena a „hubována“ za každý hlasitý krok). V dospělosti je nechá provdat Terezina teta (Kamilova matka) a krátce po přestěhování si Tereza nachází milence. Nalezneme zde i všechny prvky jeho naturalistické tvorby, které později sepsal v teoretické práci.
  • Experimentální román

Románový cyklus se zaměřením proti církvi:

  • Lurdy
  • Řím
  • Paříž

Povídkové soubory:

  • Povídky Ninoně
  • Nové povídky Ninoně

Cyklus „Evangelia“: tato díla ovlivněna idejemi utopického socialismu

  • Plodnost, chvalozpěv manželské lásky a rodiny
  • Práce
  • Pravda
  • Spravedlnost (nedokončeno)

Zola je také autorem sborníků kritických statí o divadle a literatuře:

  • Naturalismus a divadlo
  • Naši dramatičtí autoři
  • Republika a literatura
Émile Zola se svojí rodinou
Émile Zola s dětmi (Jacques a Denise)
Zola (Cimetière Montmartre)

Les Rougon-Macquart

Rougon-Macquartů [rugon-makartů] je cyklus 20 románů s podtitulem „přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství“ (Les Rougon-Macquart. Histoire naturelle et sociale d’une famille sous le Second Empire). Autor tímto cyklem vytvořil jakousi obdobu Balzacovy Lidské komedie druhé poloviny 19. století. Uvádí zde vůbec poprvé jako hlavní postavy obyčejné dělníky a lidi z periférie. Potomci rodiny se stávají dělníky, horníky, kněžími, vědci, zemědělci, vojáky, podnikateli, spekulanty, živnostníky, prostitutkami i politiky, jejich prostřednictvím autor bez příkras dokumentuje dobu a společnost. Určujícím znakem celého cyklu jsou přechody jednotlivých postav více díly, ve kterých se postupně vyvíjejí (viz rodokmen rodiny v externích odkazech).

  • Štěstí Rougonů (La Fortune des Rougon, 1871), 1. román z cyklu Rougon-Macquartů, obsahuje autorův úvod k celému cyklu
  • Štvanice/Kořist (La Curée, 1871–72), rozkoše a lesk Paříže
  • Břicho Paříže (Le Ventre de Paris, 1873), román z prostředí pařížské tržnice
  • Dobytí Plassansu (La Conquête de Plassans, 1874), křivolaké cesty ctižádostivého kněze; česky pouze 1913, v novém překladu 1924 a 1933
  • Hřích abbého Moureta/Poklesek abbého Moureta (La Faute de l'Abbé Mouret, 1875), láska mladého kněze, který trpí ztrátou paměti
  • Jeho veličenstvo Eugène Rougon/Jeho excelence Eugene Rougon (Son Excellence Eugène Rougon, 1876)
  • Zabiják (L'Assommoir, 1877)
  • Lístek lásky (Une Page d'amour, 1878), smyslná láska mladé dívky v příkrém rozporu s láskou k matce
  • Nana (Nana, 1880). Dostupné online.
  • Pod pokličkou/U rodinného krbu (Pot-Bouille, 1882) (na internetu téměř všude chybně uváděno pod názvem „Kořist“, což je román „La Curée“), život v hlučném pařížském činžáku
  • U štěstí dam (Au Bonheur des Dames, 1883), životní dráha mladého a ctižádostivého obchodníka
  • Radost ze života (La Joie de vivre, 1884), česky pouze 1923 a 1925 pod názvem Život a milování; slovensky Radosť žiť, 1966
  • Germinal (Germinal, 1885), román z prostředí horníků zobrazující vyhrocený konflikt mezi dělníky a majiteli dolů
  • Mistrovské dílo/Dílo (L'Œuvre, 1886), obraz uměleckého snažení Paříže
  • Země (La Terre, 1887), velkolepá oslava země-dárkyně
  • Růžové poupě/Sen (Le Rêve, 1888)
  • Lidská bestie/Člověk bestie (La Bête humaine, 1890), naturalistický román z železničního prostředí
  • Peníze (L'Argent, 1891), hrůza otroctví, kterým peníze působí na člověka
  • Rozvrat (La Débâcle, 1892), scény z Prusko-Francouzské války v letech 1870–1871
  • Doktor Pascal (Le Docteur Pascal, 1893), poslední román z cyklu Rougon-Macquartové.

Odkazy

Poznámky
  1. J'accuse na Wikizdrojích (francouzsky)

Reference
  1. Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 292.]

Literatura
  • LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha: Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6.
  • FISCHER, Jan Otokar a kol. Dějiny francouzské literatury 19. a 20. stol. Díl 2., 1870–1930. Vydání 2. Praha: Academia, 1983. 770 s. [Stať „Émile Zola" je na str. 59–79.]
  • ŠALDA, František Xaver a BLAHYNKA, Milan, ed. Šaldův slovník naučný: výběr z hesel F.X. Šaldy v Ottově slovníku naučném 1894-1908. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. 353 s. [Heslo „Émile Zola" je otištěno na str. 303–307.]
  • ŠALDA, František Xaver. Boje o zítřek: Duše a dílo. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1973, 473 s. [Stať „Émile Zola" je na str. 417–425.]
  • MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 2. svazek, M–Ž. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 459 s. [O románech „Břicho Paříže", „Germinal" a „Zabiják" viz na str. 390–393.]
  • FRANCE, Anatole. Z francouzské literatury. 1. vyd. Praha: SNDK, 1964. 402, [3] s. Spisy / Anatole France; sv. 12. Knihovna klasiků. [Stať „Zolova nevinnost" je otištěna na str. 338–342.]
  • BARBUSSE, Henri . Zola. V Praze: Družstevní práce, 1933. 259, [iv] s. Živé knihy. A; sv. 99, roč. 11, sv. 5.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.