Kancelář prezidenta republiky
Kancelář prezidenta republiky (KPR) je organizační složka České republiky, která zajišťuje výkon pravomocí, protokolární povinnosti a další činnosti spojené s osobou prezidenta České republiky a výkonem prezidentského úřadu. Původní československá prezidentská kancelář vznikla v roce 1919, po rozpadu Československa na ni v roce 1993 navázala česká prezidentská kancelář. Sídlí na Pražském hradě a v jejím čele je vedoucí, neoficiálně zvaný kancléř, kterým je od roku 2013 Vratislav Mynář.
Kancelář prezidenta republiky | |
---|---|
Vznik | 19. prosince 1919 |
Právní forma | organizační složka státu |
Sídlo | První nádvoří Pražského hradu 1, Praha, 119 00, Česko |
Vedoucí | Vratislav Mynář |
Oficiální web | www |
Datová schránka | 9hjaihw |
IČO | 48136000 (VR) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kromě Kanceláře prezidenta republiky, zabývající se civilní oblastí, existuje také Vojenská kancelář prezidenta republiky.
Historie
Kancelář presidenta republiky, jak byla dobově označována, byla v Československu zřízena 19. prosince 1919 na základě zákona č. 654/1919 Sb. Od počátku měla civilní a vojenské oddělení a v jejím čele stál přednosta.[1] Prvním přednostou Kanceláře se stal Přemysl Šámal, který funkci kancléře Tomáše Garrigua Masaryka vykonával již od února toho roku.[2] Prezidentská kancelář existovala i během protektorátu a převzali ji také komunisté. Její působnost byla upravena zákonem č. 176/1968, účinným od 1. ledna 1969, odkdy ji vedl státní tajemník prezidenta republiky.[3] Titul osoby, která Kancelář vede, však byl zákonem č. 12/1970 změněn od 22. prosince 1970 na běžného „vedoucího“.[4] Ke změnám došlo 15. března 1976 na základě zákonného opatření č. 16/1976 Sb., dle kterého nesla prezidentská kancelář název Kancelář presidenta Československé socialistické republiky.[5] Od 15. dubna 1991 měla název Kancelář prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky a podle zákona č. 135/1991 Sb. fungovala i po rozpadu Československa do 7. dubna 1993.[6]
Česká Kancelář prezidenta republiky (KPR) byla zřízena zákonem č. 114/1993 Sb., který vstoupil v účinnost 8. dubna 1993. Tento předpis také definoval Vojenskou kancelář prezidenta republiky (VKPR), dosud uváděnou jako součást civilní Kanceláře, jako samostatný vojenský útvar Armády České republiky.[7] Od roku 1999 je VKPR útvarem ozbrojených sil České republiky.[8]
Organizace
Kancelář prezidenta republiky je organizační složkou státu se samostatnou kapitolou ve státním rozpočtu České republiky. Zajišťuje obstarávání věcí spojených s výkonem pravomocí prezidenta republiky, které stanovují zákony, a s protokolárními povinnostmi a veřejnou činností prezidenta republiky. Kancelář hospodaří s nemovitým majetkem tvořeným areálem Pražského hradu a zámkem Lány a má pravomoc k této činnosti zřizovat příspěvkové organizace.[9] V roce 1993 byly zřízeny dvě takové organizace, a to Správa Pražského hradu a Lesní správa Lány.[10][11]
Kancelář prezidenta republiky sídlí na Pražském hradě v prostorách Nového královského paláce. V jejím čele stojí vedoucí Kanceláře,[9] neformálně zvaný kancléř,[12] který je jmenován a odvoláván prezidentem republiky.[9]
Součástí Kanceláře prezidenta republiky jsou dva specializované archivy, Archiv Kanceláře prezidenta republiky a Archiv Pražského hradu.[13]
Seznam vedoucích Kanceláře prezidenta republiky
V letech 1919–1968 přednosta, 1969–1970 státní tajemník prezidenta republiky, od roku 1970 vedoucí.
Jméno | Portrét | Ve funkci od | Ve funkci do | Prezident |
---|---|---|---|---|
Přemysl Šámal | 11. února 1919[2] | 30. listopadu 1938[14] | Tomáš Garrigue Masaryk (1918–1935) Edvard Beneš (1935–1938) | |
Jiří Havelka | 1. prosince 1938[15] | 25. dubna 1941[15] | Emil Hácha (1938–1939 / 1939–1945) | |
August Adolf Popelka | 1941[16] | 1945[16] | ||
Jaromír Smutný | 1940 (v exilu)[17] 1945[17] |
1945 (v exilu)[17] 31. prosince 1948[17] |
Edvard Beneš (1940–1945 v exilu / 1945–1948) Klement Gottwald (1948–1953) | |
Bohumil Červíček | 1. ledna 1949[18] | 30. září 1953[18] | Klement Gottwald (1948–1953) Antonín Zápotocký (1953–1957) | |
Ladislav Novák | 1953[19] | 27. října 1968[20] | Antonín Zápotocký (1953–1957) Antonín Novotný (1957–1968) Ludvík Svoboda (1968–1975) | |
Ján Pudlák | 28. října 1968[21] | 4. října 1976[22] | Ludvík Svoboda (1968–1975) Gustáv Husák (1975–1989) | |
Josef Haman | 5. října 1976[22] | 31. března 1978[23] | Gustáv Husák (1975–1989) | |
František Šalda | 1. dubna 1978[23] | 29. prosince 1989[24] | ||
Josef Lžičař | 29. prosince 1989[25] | 29. června 1990[25] | Václav Havel (1989–1992 / 1993–2003) | |
Karel Schwarzenberg | 11. července 1990[26] | 1. července 1992[26] | ||
Luboš Dobrovský | 1. srpna 1992[27] | únor 1996[28] | ||
Ivan Medek | 1. března 1996[29] | 31. prosince 1998[30] | ||
Ivo Mathé | 1. ledna 1999[31] | březen 2003[32] | ||
Jiří Weigl | 10. března 2003[33] | březen 2013[34] | Václav Klaus (2003–2013) | |
Vratislav Mynář | 14. března 2013[35] | dosud | Miloš Zeman (od 2013) |
Odkazy
Reference
- Zákon č. 654/1919 Sb., kterým se zřizuje kancelář presidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- HÁLEK, Jan. Maffisté v politickém životě prvorepublikového Československa (1919–1921) – role Přemysla Šámala. Historie – Otázky – Problémy. 2014, čís. 1, s. 147–156. Dostupné online.
- Zákon č. 176/1968 Sb., o Kanceláři presidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- Zákon č. 129/1970 Sb., kterým se mění zákon č. 176/1968 Sb., o Kanceláři presidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 16/1976 Sb., o Kanceláři presidenta Československé socialistické republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- Zákon č. 135/1991 Sb., o Kanceláři prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- Zákon č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- Zákon č. 224/1999 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ozbrojených silách České republiky a zákona o zajišťování obrany České republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- Zákon č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- Zřizovací listina příspěvkové organizace "Správa Pražského hradu" ze dne 19. dubna 1993 [online]. Hrad.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- Lesní správa Lány [online]. Lslany.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- MLEJNEK ML., Josef. Josef Mlejnek: Prezidentská strana a kancléř Mynář [online]. Rozhlas.cz, 2013-03-13 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- Organizační struktura [online]. Hrad.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- ČERNÝ, Miroslav. PAVLÍČEK, V. – ČECHUROVÁ, J. – LEDVINKA, V. – HÁLEK, J.: Přemysl Šámal kancléř prezidentů.. Právněhistorické studie. 2020, roč. 50, čís. 1. Dostupné online.
- TOMEŠ, Josef. Pravá ruka prezidenta Háchy. Lidové noviny. 2019-01-21, s. 20.
- Archiv Kanceláře prezidenta republiky: Popelka August Adolf, JUDr. [online]. Badatelna.eu [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- Dr. Jaromír Smutný [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- TRPIŠOVSKÁ, Jana. Kancelář prezidenta republiky po nástupu Klementa Gottwalda. Praha, 2013. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta – Ústav českých dějin. Vedoucí práce Jan Rychlík. s. 13. Dostupné online.
- KOCIAN, Jiří. hodnocení prof. Jiřího Kociana [online]. Kanclertriprezidentu.cz, 2019-04-29 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- CERQUEIROVÁ, Andrea. Jiří Novák: Můj táta byl kancléřem tří prezidentů a zachránil život Františku Kriegelovi [online]. Nasregion.cz, 2019-11-13 [cit. 2020-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-04.
- Kalendárium roku 1968: říjnové události [online]. Totalita.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- ČTK. Nový vedoucí Kanceláře prezidenta. Rudé právo. 1976-10-05, s. 1. Dostupné online.
- ČTK. Nový vedoucí Kanceláře prezidenta ČSSR. Rudé právo. 1978-04-01, s. 1. Dostupné online.
- KÖNIGOVÁ, Marie. Václav Havel prezidentem ČSSR. Rudé právo. 1989-12-30, s. 1–2. Dostupné online.
- HORNÍK, Jan. JUDr. Josef Lžičař (* 1944 ) [online]. Pametnaroda.cz, 2019 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- ČTK. Schwarzenberg přijal kandidaturu na prezidenta [online]. Denik.cz, 2011-10-22 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- GÖTZOVÁ, Jitka. „Dělal jsem, co jsem uměl“. Rudé právo. 1992-07-21, s. 2. Dostupné online.
- KOTTOVÁ, Anna; ČTK. Zemřel Luboš Dobrovský, československý exministr obrany a Havlův kancléř. Bylo mu 87 let [online]. Irozhlas.cz, 2020-01-30 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- Zprávy pátek, 1. března 1996 [online]. Radio.cz, 1996-03-01 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- Zprávy pondělí, 21. prosince 1998 [online]. Radio.cz, 1998-12-21 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- ids. Mně by se redaktoři nevzbouřili, řekl Mathé [online]. Idnes.cz, 2001-01-09 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- Uctění památky T.G.Masaryka [online]. Hrad.cz, 2003-03-07 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- KAISEROVÁ, Zuzana; KLÍMOVÁ, Jana. Kancléř Weigl byl spojen s firmou, která půjčila Grossovi [online]. Idnes.cz, 2008-02-21 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl vystoupí v České televizi [online]. Hrad.cz, 2013-03-07 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- Zeman potvrdil svůj tým, Mynář jmenován kancléřem [online]. Aktualne.cz, 2013-03-14 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
Literatura
- KOUDELKA, Zdeněk. Prezident republiky. Praha: Leges, 2018. 375 s. ISBN 978-80-7502-126-7.
- NOVÁK, Jiří. Kancléřem tří prezidentů. Praha: Sale and Export Corporation, 2019. 156 s. ISBN 978-80-270-5423-7.
- NOVÁK, Ladislav. Kancléřem tří prezidentů. Praha: Petrklíč, 2002. 117 s. ISBN 80-7229-039-8.
- SMUTNÝ, Jaromír. Svědectví prezidentova kancléře. Praha: Mladá fronta, 1996. 339 s. ISBN 80-204-0567-4.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kancelář prezidenta republiky na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky