Korsika

První záznamy o osídlení ostrova pocházejí z dob antického Řecka, kdy byl ostrov osídlen Řeky, Etrusky a Kartaginci. Roku 564 př. n. l. založili Řekové dnešní hlavní město Ajaccio. V roce 227 př. n. l. připadl ostrov do sféry vlivu Římské říše jako římská provincie, zahrnující ostrovy Sardinii a Korsiku.

Ve středověku se ostrov opět stal cílem mnohých zájmů a tak se na něm střídali vládci. Nejprve ostrov patřil italskému státu Pise, pak Janovské republice. Přístavní město Calvi je jedním z možných rodišť „Janovana“ Kryštofa Kolumba. Ve středověku se také na ostrově začaly pěstovat jedlé kaštany a olivy.

Severní část (prst) ostrova kulminuje vrcholem Mt. Stello a pokračuje na jih, kde vrcholí na Mt. San Pietro (1 766 m). Tato horská skupina je mladšího data a tvoří ji krystalické břidlice a druhohorní sedimenty. Vápenité břidlice obsahují ještě fylity a polohy dioritů a diabasů. Konečnou podobu dalo této oblasti alpinské vrásnění. Na jihu kolem Bonifacia se vklínily neogenní vápencové sedimenty. Větší část ostrova zabírají skalní štíty se strmými stěnami, přecházející na západě v pobřeží fjordového typu. Některé teorie hovoří o pokračování vrásné zóny španělské Sierry Nevady. V každém případě je tento krystalický masiv jedním z nejstarších v Evropě. Na jeho stavbě se podílejí hlavně žuly variského stáří s četnými zlomy a méně často porfyry (Paglia, Orba). Ostré vrcholy, hluboce zaříznutá údolí alpského rázu, pozůstatky ledovcové činnosti (období pleistocénu) ve formě karů a jezer (Lac du Rotondo, Nino), to jsou Korsické Alpy. Pohoří je orientováno SSZ-JJV, ale jednotlivé hřebeny stojí k této ose příčně. Přechod hor je proto fyzicky náročný. V hlavním směru se nacházejí široká a hluboká sedla, oddělující dílčí horské skupiny. Přes ně vede čára rozvodí, a také silnice (Col de Vergio, Vizzavona, Verda, Bavella).

Satelitní snímek Korsiky

Ostrov se před 1. lednem 2018 členil na dva správní oblasti départementy:

• Corse-du-Sud – jižní část ostrova se správním střediskem Ajaccio (poznávací značka vozidel 2A, dříve 20A)
• Haute-Corse – severní část ostrova, správní středisko Bastia, největší a nejdůležitější přístav Korsiky (poznávací značka vozidel 2B, dříve 20B)

Na různých místech ostrova se podnebí dost podstatně liší. Průměrná roční teplota na pobřeží se pohybuje kolem 16 °C, v horách v zimě pod nulou. Přesto lze i v červnu zažít pod horou Monte Cinto vydatnou sněhovou nadílku. Místy se sníh drží celý rok. Jezero Lac du Rotondo svírá často ještě v červenci ledový prstenec. Pod dvoutisícovkou Monte Incudine je v létě možné ráno chodit po jinovatce a za tři hodiny se pak vyhřívat při 32 °C. Srážky v horách dosahují běžných 1 500 mm. Na vrcholech i v létě za pěkného počasí dost fouká. Od východu z moře vane vítr Lavante, z jihu Scirocco a až stokilometrovou rychlostí se projevují na východních svazích padavé větry Libeccio.

Nejčastějším cílem turistů pro pobyt u moře je východní pobřeží, převážně pak okolí města Porto-Vecchio, které je proslulé písčitými plážemi.

Oblíbeným cílem pro pěší turistiku jsou kaskády (Cascades du Polischellu), nacházející se v korsických horách. Za nejkrásnější hřebenovou túru Evropy je pokládána horská třítýdenní trasa GR 20, která protíná celý ostrov. Zvláštností jsou Janovské věže[3], zříceniny strážních věží postavených na pobřeží proti pirátům.

Korsika je oblíbená mezi jachtaři. Západní pobřeží obrácené do Středozemního moře, vyžaduje od posádky velké zkušenosti, východní pobřeží otočené k Tyrhénskému moři je klidnější a bezpečnější. Výpravy na mořských kajacích[4] směřují téměř výhradně podél zajímavějšího západního pobřeží. Na jaře se v korsickém vnitrozemí splouvají velmi náročné řeky na raftech a kajacích.

Hornaté vnitrozemí i pobřeží Korsiky je oblíbenou jarní destinací pro silniční cyklistiku. Náročná cykloturistická trasa vede okolo celého ostrova a měří tisíc kilometrů.

Každoročně se na ostrově jezdí automobilová Korsická rallye jako jeden ze závodů Mistrovství světa v rallye.

Severní pobřeží Korsiky

Na ostrově žije zhruba 320 tisíc obyvatel, z toho asi 100 tisíc ve městech Bastia a Ajaccio. Vzhledem k povrchu ostrova a drsným horským podmínkám patří Korsika k oblastem s nejmenším zalidněním. Mladá generace se stěhuje do měst, kde je více pracovních možností a turistický ruch. Na Korsice je mnoho rybářských vesniček – rybaření byla dříve hlavní obživa tamějších obyvatel. Dějiny ostrova byly celá staletí velmi rušné. Od dob Říma přes Saracény, dlouhou okupaci Janovem, přes krátké období samostatnosti až po jeho připojení k Francii. Obtížně dostupné hory byly hrdým Korsičanům vždy dobrým domovem a macchie laskavou matkou.

Vlajka ostrova zobrazuje useknutou hlavu Saracéna. Podle legendy ukazovali Korsičané hlavu velitele na kůlu proti bílé plachtě, aby tak odradili od útoku další nájezdníky. Využití tohoto symbolu je ale až z doby novověku.