Camille Flammarion

Šlo o žáka pařížské hvězdárny, který se jako jeden z prvních zasadil svými díly o popularizaci vědy, a to nejen astronomie, ale také například meteorologie či geologie. Většina jeho děl byla záhy po francouzském vydání přeložena do češtiny, Flammarion se dokonce stal na nějaký čas jedním z nejpřekládanějších autorů do češtiny (většinu jeho spisů do češtiny přeložil literární a divadelní kritik Jindřich Vodák). Dvě okolnosti však zapříčinily, že na něj vědecká obec téměř zanevřela (zmínka o něm se již neobjevuje ani v současné Všeobecné encyklopedii Diderot). Tou první byly jeho fantastické romány, které zpracovával podobně jako svá vědecká díla, a protože se sám nikdy nepovažoval za spisovatele, nedokázal či nechtěl přísně oddělovat své fantastické romány od vědeckých děl. Druhou okolností, jež vedla téměř k zatracení jeho jména i díla, byl jeho zájem o posmrtný život a projevy duše; tomuto vědeckému bádání se ke konci života věnoval se stejnou vervou jako bádání přírodovědeckým dříve.

Nicolas Camille Flammarion (1842-1925) se svojí první ženou Sylvií Flammarion († 1918/1919)

Byl neobyčejně nadaný od svého zrození. V pěti a půl letech uměl číst a psát, v deseti letech začal studovat latinu, v patnácti letech napsal své první dílo Cosmogonie universale, přírodopisnou studii o původu světa. Ve svých devatenácti napsal svoji první tištěnou knihu O mnohosti světů obydlených, která již dosáhla čtenářského úspěchu a byla přeložena do téměř všech evropských jazyků. Nesmírně aktivní byl nejen ve své astronomické literární tvorbě, kterou probudil zájem o astronomii i u lidových vrstev. Ve svých dvaceti letech se stal pomocným počtářem v Bureau des longitudes, o tři roky později vědeckým spolupracovníkem redakcí Cosmos, Magasin pittoresque a Siecle. Od roku 1882 ředitelem hvězdárny v Juvisy u Paříže (kde o 43 let později zemřel), ve stejném roce založil „Měsíčnou revui astronomie, meteorologie a fysiky zeměkoule“. V roce 1887 založil Francouzskou astronomickou společnost (Hvězdářský spolek francouzský). Jeho žákem byl český popularizátor astronomie Artur Kraus. Do okruhu jeho přátel patřil i český malíř Alfons Mucha.

• Obecná kosmogonie (Cosmogonie universale), 1857
• O mnohosti světů obydlených (La pluralité des mondes habités), 1861 – první román
• Světy imaginární a reálné (Les mondes imaginaires et les mondes réels), 1865
• Merveilles célestes, 1865
• Études et lectures sur l'astronomie, 1867
• Bůh v přírodě (Dieu dans la Nature), 1867
• Cesty v balónu (Voyages en ballon), 1868
• Atmosféra (L'atmosphère), 1872 – dílo zahrnující celou meteorologii
• Lumen (Lumen), 1873 – fantastický román [2]
• Les terres du ciel, 1877
• Populární astronomie (Astronomie populaire), 1879 – nejúspěšnější vědecká práce, které se prodalo přes 100.000 výtisků [3]
• Uranie (Uranie), 1889 – fantastický román
• Konec světa (Le fin du monde), 1893 – snad nejvýznamnější fantastický román, který obsahuje i zevrubný životopis
• V paprscích luny, 1893 – fantastický román
• Stella, 1897 – fantastický román
• Výlety do nebe, 1899 – fantastický román [4]
• Pouť nebeská, 1904
• Divy nebeské (1908) – četba pro večery [5]
• Malá popisná astronomie (1909) – [6]
• Vědecké zvláštnosti (1909) [7]
• Zemětřesení (1910) [8]
• Výbuch na ostrově Martiniku (1911) [9]
• Vědecké úvahy (1917) [10]
• Záhada smrti, 1921
• Vědecké zvláštnosti
• Vědecké úvahy
• Na nebi a na zemi
• Strašidelné domy, 1923
• Neznámo a záhady lidské duše, 1924