Fridtjof Nansen

Fridtjof Nansen nepocházel z rodiny, která žila v chudých poměrech. Díky tomu se v dětství mohl věnovat svým četným zájmům včetně sportu. Byl vychováván k disciplíně a k úctě k lidské práci. Přestože rodina byla poměrně zámožná, vedli Nansenovi zcela prostý život.[2]

Fridtjof Nansen měl od raného dětství v oblibě lyžování a delší pobyty v divočině, kde se učil umění přežít. V osmnácti letech získal prvenství a světový rekord v bruslařském závodu na jednu míli. V následujícím roce získal první místo v národní soutěži v běhu na lyžích, tento úspěch pak ještě jedenáctkrát za sebou zopakoval.[3] Díky svým sportovním aktivitám získal fyzickou odolnost a vytrvalost, kterou pak mohl uplatnit na svých expedicích.

Měl rád matematiku a fyziku, ale rozhodl se pro studium zoologie, aby mohl trávit více času v přírodě. Fridtjof Nansen postupně rozšířil svůj zájem i na další vědní obory, např. oceánografii, astronomii a další obory. Od mládí snil o polárních výzkumech a připravoval se na ně především vědeckým studiem a pravidelným tělesným cvičením.

Polární „kariéra“ tohoto muže začala v létě roku 1882, kdy se dal jako jedenadvacetiletý najmout na velrybářskou loď, lovící mezi Špicberky a Grónskem, aby se seznámil s tamními ledovými podmínkami. O něco později ho zaujal Nordenskjöldův pokus projít napříč Grónskem a usmyslil si, že sám zdolá nekonečnou pustinu ledového příkrovu ostrova na lyžích. Přestože ho mnozí znalci varovali před dobrodružným podnikem, získal nakonec finanční prostředky z Dánska a Norska a pečlivě výpravu naplánoval a zajistil.

V květnu 1888 vyrazil spolu s dalšími třemi Nory (jedním byl Otto Sverdrup) a dvěma Laponci z východního pobřeží a během 40 dní zdolali na 650 km cesty k západnímu pobřeží podél 64. rovnoběžky. Čelili sněhovým bouřím a celé týdny vlekli nákladní sáně při teplotě až −50 °C terénem, který místy dosahoval až do výše 2700 metrů. Museli přezimovat mezi Eskymáky a do vlasti se vrátili teprve v roce 1889.

Nansen přivezl výsledky četných meteorologických měření a oproti dosavadním názorům prokázal, že celé grónské vnitrozemí pokrývá ledový příkrov.

Expedice k severnímu pólu

Vzápětí po návratu z Grónska začal neúnavný Nor plánovat další, mnohem odvážnější výpravu. Tentokrát hodlal dospět k severnímu pólu nebo se mu co nejblíže přiblížit na speciální lodi, kterou by (i zamrzlou v ledu) unášel mořský proud směřující podle některých zjištění od východosibiřského pobřeží přes centrální Arktidu k východnímu Grónsku – tedy „využít pohybu ledových ker jako dopravního prostředku“.

Roku 1890 se obrátil se svou myšlenkou na Norskou zeměpisnou společnost, ale plán měl mnoho odpůrců, kteří pochybovali, zda je nějaká loď s to vydržet tak dlouho v ledovém krunýři. S „nejdobrodružnějším programem, jaký byl kdy předložen Královské zeměpisné společnosti“, neuspěl ani o dva roky později v Londýně. Nakonec poskytla většinu potřebných prostředků norská vláda a sněm a zbytek „sponzoři“ v čele s králem Oskarem II.

Zakrátko byla na objednávku u stavitele lodí Colina Archera zkonstruována speciální čtyřsettunová loď Fram (Vpřed) s vyztuženým oblým trupem, jehož tvar zaručoval, že ji strašlivý tlak ker nerozdrtí, nýbrž pozvedne na led.

Nansenova expedice Fram 1893–1896 červená: plavba lodi Fram podél severosibiřského pobřeží a otočení na sever (červenec–září 1893) modrá: driftování lodi Fram v ledu až na Špicberky (září 1893–srpen 1896) zelená: postup Nansena a Johansena na sever a následný návrat do Země Františka Josefa (březen 1895–červen 1896) fialová: návrat Nansena a Johansena (srpen 1896) žlutá: návrat lodi Fram (srpen 1896)

Měsíční kráter Nansen

Dne 24. června 1893 opustila loď Fram s Nansenem na palubě Kristianii (nyní Oslo) a zamířila do Arktidy. Fram proplula severovýchodní cestou podél Sibiře otevřenou výpravou Adolfa Nordenskjölda. V září v oblasti Novosibiřských ostrovů zamrzla v mořském ledu a nechala se jím unášet driftem plánovaným směrem k severnímu pólu. Protože ze zjištěného směru pohybu bylo zřejmé, že loď severní pól mine, chtěl se Nansen pokusit na pól dostat pomocí saní. Po přípravách vyrazil v březnu 1895 k pólu spolu s Hjalmarem Johansenem a saněmi s psím spřežením naloženými kajaky a potravinami na sto dní. V extrémně náročném terénu se dostali na do té doby nejseverněji člověkem dosažené místo, kde Nansen naměřil 86°13'6” severní šířky. Odtud se vypravili na jih a za pomoci kajaků do Země Františka Josefa, kde přezimovali a v červnu 1896 se zde Nansen náhodně setkal s Frederickem Jacksonem. S ním se pak lodí Windward vrátili do Norska, zatímco loď Fram tam doplula ze Špicberků, kam ji dle dle očekávání dopravil drift mořského ledu.

Od té doby byl Nansen v Norsku velice uznáván. Loď Fram Nansen později svěřil Roaldu Amundsenovi k jeho expedici na jižní pól. Nansen uspořádal ještě několik menších plaveb nebo výprav do nebezpečných terénů a vždy je zdolal.

V září 1889 se oženil s norskou mezzosopranistkou Evou Sarsovou. Měli spolu několik dětí včetně významného architekta Odda Nansena.

Někdy poněkud opomíjenou, avšak neméně významnou součástí Nansenova života je jeho politická, diplomatická a humanitární činnost.

• Podporoval osamostatnění Norska ze závislosti na Švédsku
• V letech 1906–1908 byl ambasadorem Norska v Londýně
• Od počátku se angažoval ve Společnosti národů (Norsko bylo ve válce neutrální)
• Po první světové válce usiloval o rychlý návrat válečných zajatců z Ruska do vlasti
• Snažil se o zlepšení situace obyvatel během hladomoru v Rusku
• Pro uprchlíky bez dokumentace vytvořil tzv. Nansenův pas, čímž umožnil mnoha lidem dostat se do bezpečí. Mezi známé osobnosti, kterým se podařilo dostat z Ruska, patří např. Marc Chagall, Igor Stravinskij a Anna Pavlovová. V této činnosti pokračoval Nansenův mezinárodní úřad pro uprchlíky, který vznikl po jeho smrti v roce 1930

• Během Řecko-turecké války Nansen podporoval ideu vzájemné výměny obyvatelstva, která byla nakonec uskutečněna
• Po roce 1925 věnoval mnoho úsilí na zlepšení situace Arménů po Arménské genocidě
• V roce 1926 byl signatářem Úmluvy o otroctví Společnosti národů
• Zasadil se o přijetí Německa do Společnosti národů v roce 1926

Nansen za svou činnost v roce 1922 obdržel Nobelovu cenu za mír.

Je po něm pojmenován měsíční kráter Nansen.[4][5]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fridtjof Nansen na Wikimedia Commons
• Galerie Fridtjof Nansen na Wikimedia Commons
• Osoba Fridtjof Nansen ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Fridtjof Nansen