French Open 2021

Fasáda centrálního dvorce Philippa Chatriera

Francouzský prezident Emmanuel Macron ve svém projevu z 31. března 2021 vyjádřil záměr vlády rozvolňovat přísná koronavirová opatření od poloviny května. Organizátoři pařížského grandslamu spolupracovali na možných scénářích včetně harmonogramu s francouzským ministerstvem školství, mládeže a sportu. Nejoptimálnějším řešením byl týdenní odklad umožňující vyšší počet diváků v areálu. Čtyřdenní kvalifikace předcházely hlavnímu turnaji od 24. května 2021.[2][3]

Prezident Macron konkretizoval plán rozvolňování 29. dubna 2021. Pořadatelé vytvořili v areálu šest samostatných zón, v nichž byli skupiny návštěvníků od sebe separovány. Jednotlivé sektory tvořily okolí dvorců Philippa Chatriera, Suzanne-Lenglenové a Simonne-Mathieuové, další tři zóny vznikly kolem 2. až 5. kurtu, 6. až 9. kurtu a 10. až 14. kurtu. Počet diváků se postupně zvyšoval ve třech fázích. Kvalifikace hrané mezi 24.–28. květnem proběhly bez přístupu návštěvníků. Ve druhé fázi od 30. května do 8. června denní kapacita areálu činila 5 388 diváků. Každý sektor mohl být naplněn do výše 35 % maximální návštěvnosti, a to až 1 tisícem osob. V závěrečné etapě mezi 9.–13. červnem smělo na centrální dvorec Philippa-Chatriera zavítat 5 000 diváků. Celková denní obsazenost pařížského areálu vzrostla na 13 146 osob. Vzhledem k poklesu počtu zápasů byly zóny redukovány na dvě. V každé z nich se v tomto období mohlo pohybovat 65 % maximální návštěvnosti, nejvýše však 5 tisíc diváků na sektor. Přístup měli pouze lidé s platným „zdravotním pasem“ na covid-19, tj. dokladem o negativním PCR nebo antigenním testu provedeným v rozmezí 48 hodin, certifikátem o očkování, či potvrzením o pozitivním koronavirovém testu starým více než 2 týdny a méně než 6 měsíců.[4][3]

Poprvé v historii byla hrána večerní utkání od 21 hodin. Vzhledem k zákazu vycházení od 21 hodin do 8. června však devět z deseti plánovaných večerů proběhlo na dvorci Philippa-Chatriera bez diváků. Zákaz vycházení se od 9. června posunul na 23 hodinu, což organizátorům umožnilo daný den nasadit mužské čtvrtfinále o hodinu dříve proti plánu, od 20 hodin, již za přítomnosti publika.[3]

Ve večerním semifinále Nadala a Djokoviće, hraném 11. června, zavolal po třetí 93minutové sadě organizátorům francouzský premiér Jean Castex. Osobně jim udělil výjimku ze zákazu vycházení, aby diváci mohli zůstat v hledišti i po 23. hodině a sledovat celé utkání.[5]

Bezpečnostní protokol u číslovaných dvorců (mimo hlavní arény) předepisoval nejvýše čtyři osoby vedle sebe v jedné řadě, oddělené prázdným sedadlem. Všechny osoby starší 11 let musely mít v areálu nasazenou roušku.[3]

120. ročník se odehrával ve dvanáctihektarovém areálu Stade Roland-Garros v Paříži. Premiérový ročník se na tomto místě uskutečnil v roce 1928.

V březnu 2019 otevřený dvorec Simonne Mathieuové má kapacitu 5 tisíc diváků

Tenisté bojovali o tituly ve dvouhrách, čtyřhrách a smíšené soutěži dospělých, v singlech a deblech juniorů do 18 let v kategorii Grade A (6.–12. června),[6] rovněž tak na turnaji vozíčkářů a kvadruplegiků v rámci okruhu handikapovaných UNIQLO Tour, zařazeného do kategorie Grand Slamu (4.–7. června).[7] Počet párů mixu byl zredukován z obvyklých 32 dvojic na polovinu.[8]

Areál Stade Roland-Garros s šestnácti antukovými dvorci prošel rozsáhlou šestiletou rekonstrukcí a obsahoval tři hlavní stadiony. Zápasy mohly probíhat i po setmění vzhledem k montáži umělého osvětlení. Na French Open 2020 se jednalo o dvanáct kurtů. Od sezóny 2021 byly osvětlené všechny soutěžní dvorce. Naopak kurty č. 15 a 16 zůstaly bez svítidel jen pro tréninkové účely. Poprvé v historii Roland Garros se konaly večerní zápasy, tzv. night session od 21 hodin.[4][9][1] Kapacita centrálního dvorce Philippa Chatriera se zatahovací střechou činila 15 tisíc diváků. Druhý největší stadion Court Suzanne Lenglen pro přibližně 10 tisíc návštěvníků měl být podle plánu organizátorů osazen zatahovací střechou do roku 2023.[10] V březnu 2019 otevřená třetí hlavní aréna, Court Simonne Mathieu, na pozemcích Skleníkové zahrady v Auteuilu, disponovala kapacitou 5 tisíc diváků.[11]

Čtvrtý ročník bylo v účinnosti pravidlo 25vteřinového limitu na rozehrání výměny, s odpočtem času na světelné tabuli kurtu. Všechna utkání včetně kvalifačních zápasů byla vysílána živě, což znamenalo více než 804 duelů.[3] Televizní přenos směřující do 222 států světa zajišťovala veřejnoprávní televize France Télévisions včetně digitálních platforem a večerní utkání přenášela streamovací služba Amazon Prime Video. Francouzská televize pokryla celodenní 11hodinové přenosy na kanálech France 2, France 3 a France 4.[12] Během dvou závěrečných finálových dnů byl dvorec Suzanne Lenglenové osazen velkoplošnou obrazovkou, na níž mohli diváci sledovat zápasy z centrálního dvorce.[3]

Mužskou dvouhru vyhrál první hráč světa Novak Djoković a navázal na pařížský titul z roku 2016. Celkově vybojoval devatenáctou grandslamovou trofej, což jej řadilo na třetí místo historických statistik. Jako první muž otevřené éry, a třetí muž historie, podruhé zkompletoval kariérní grandslam. Stal se rovněž třetím šampionem grandslamu, který v jediné soutěži otočil nepříznivý vývoj ze stavu setů 0–2 ve více zápasech.[13][14]

V ženské dvouhře triumfovala Češka Barbora Krejčíková. Stala se tak šestou šampionkou Roland Garros v řadě, která získala první kariérní grandslam ve dvouhře. Rovněž představovala třetí nenasazenou vítězku za předchozích pět ročníků a třetí v otevřené éře, která na cestě cestě soutěží odvrátila mečbol. Jako sedmá tenistka open éry získala v Paříži během jednoho ročníku i deblovou trofej. Naposledy předtím se to podařilo Mary Pierceové v roce 2000 a na grandslamu Sereně Williamsové ve Wimbledonu 2016.[15][16]

Deblovou soutěž mužů vyhráli Francouzi Pierre-Hugues Herbert a Nicolas Mahut, kteří získali pátou grandslamovou trofej z mužské čtyřhry. Stali se prvním francouzským párem od konce druhé světové války, jenž si z Roland Garros odvezli druhý titul, když první získali v roce 2018.[17]

Ženskou čtyřhru opanovala dvojice Češek Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková, která navázala na triumf z roku 2018. Obě si odvezly třetí individuální grandslamovou trofej z ženské čtyřhry.Krejčíková se podruhé posunula do čela deblového žebříčku WTA a Siniaková se stala světovou dvojkou.[18][19]

Smíšenou soutěž ovládla americko-britská dvojice Desirae Krawczyková a Joe Salisbury, jejíž členové získali první grandslamovou trofej v mixu. Salisbury se na French Open stal prvním britským šampionem v jakékoli soutěži dospělých po 39 letech.[20][21]

V juniorské dvouhře postoupili poprvé v historii do semifinále jedné z grandslamových soutěží pouze Francouzi. Vítězem se poté stal 17letý Luca Van Assche a získal premiérovou grandslamovou trofej.[22] Dvouhru juniorek premiérově ovládla 16letá Češka Linda Nosková, která se na Roland Garros stala první českou šampionkou v této kategorii od Hany Mandlíkové v roce 1978.[23] Deblové soutěže vyhráli 17letí Francouzi Arthur Fils a Giovanni Mpetshi Perricard[24] a mezi juniorkami 16letá Filipínka Alex Ealaová s 18letou Ruskou Oxanou Selechmetěvovou.[25]

Celkový rozpočet French Open 2021 byl vůči předešlému ročníku snížen o 3,63 milionů (o 10,53 %) a dosáhl částky 34 367 215 eur. Příčinou se stala probíhající pandemie koronaviru. Nezněměny zůstaly odměny v kvalifikacích a prvním a druhém kole dvouher. Vítězové singlových soutěží si připsali 1 400 000 eur, což představovalo pokles o 200 tisíc eur.[1]

Francouzská tenisová federace udělila divoké karty následujícím tenistům:

Před singlovými soutěžemi proběhl mezi 24. až 28. květnem 2021 kvalifikační turnaj v areálu Stade Roland-Garros, z něhož postoupilo sedmnáct mužů a osmnáct žen.

Následující tenisté nastoupili do hlavních soutěží pod žebříčkovou ochranou.

Smíšená čtyřhra

• Jelena Vesninová / Aslan Karacev

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2021 French Open na anglické Wikipedii.