Diego Schwartzman

Diego Sebastián Schwartzman (* 16. srpna 1992 Buenos Aires) je argentinský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři singlové turnaje, první trofej si odvezl z antukového Istanbul Open 2016. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a patnáct ve čtyřhře.[2]

Diego Schwartzman
Schwartzman ve Wimbledonu 2019
StátArgentina Argentina
Datum narození16. srpna 1992 (29 let)
Místo narozeníBuenos Aires, Argentina[1]
BydlištěBuenos Aires, Argentina[1]
Výška170 cm[1]
Hmotnost64 kg[1]
Profesionál od2010
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek10 772 104 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů225–175
Tituly4 ATP, 8 challengerů, 8 Futures
Nejvyšší umístění8. místo (12. října 2020)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2018, 2020)
French Opensemifinále (2020)
Wimbledon3. kolo (2019, 2021)
US Openčtvrtfinále (2017, 2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůzákladní skupina (2020)
Olympijské hry3. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů61–99
Tituly0 ATP, 4 challengery, 11 Futures
Nejvyšší umístění39. místo (6. ledna 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2015)
French Opensemifinále (2019)
Wimbledon1. kolo (2015)
US Open1. kolo (2014, 2017)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2021)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2015)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20211025a25. října 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2020 na 8. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2020 na 39. místě. Trénují ho bývalí argentinští tenisté Juan Ignacio Chela a Leonardo Olguin. Dříve tuto roli plnil Sebastián Prieto.[1]

V argentinském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 utkáním Světové skupiny proti Brazílii, v němž po boku Carlose Berlocqa prohrál čtyřhru s párem Marcelo Melo a Bruno Soares. Argentinci postoupili 3:2 na zápasy. Do listopadu 2019 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 4–3 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

Profesionálem se stal v roce 2009. Prvním turnajem na okruhu ATP World Tour, kde si zahrál hlavní soutěž se stal únorový VTR Open 2013 ve Viña del Mar. Jako postoupivší kvalifikant skončil v úvodním kole na raketě krajana a pozdějšího vítěze Horacia Zeballose po třísetovém průběhu. Debutová výhra přišla o dva týdny později na Copa Claro 2013 v Buenos Aires, kam obdržel divokou kartu. V úvodním kole překvapivě zdolal čtvrtého nasazeného Brazilce Thomaze Bellucciho, aby mu ve druhé fázi vystavil stopku španělský antukář Tommy Robredo.

Na nejvyšší grandslamové úrovni si poprvé hlavní soutěž zahrál na French Open 2014, kde jako kvalifikant v prvním kole vyřadil Portugalce Gastãa Eliase, než podlehl turnajové čtyřce Rogeru Federerovi.[4] O rok později na French Open 2015 přehrál Haidera-Maurera, aby v pětisetové bitvě druhého kola skončil na raketě třináctého nasazeného Gaëla Monfilse, když ztratil vedení 2–1 na sety. Na US Open 2014 byl na úvod vyřazen světovou jedničkou Novakem Djokovićem.[1] Do grandslamového čtvrtfinále se poprvé probojoval na US Open 2017. Odešel z něj poražen od dvanáctého nasazeného Pabla Carreña Busty. Se vzrůstem 170 cm se stal nejmenším čtvrtfinalistou na „turnajích velké čtyřky“ od Peruánce Jaimeho Yzagy na US Open 1994,[5] což komentoval slovy: „Tohle prostě není pro velký kluky“.[6]

Do semifinále dvouhry ATP Tour poprvé došel na Istanbul Open 2015, kde hrál v roli osmého nasazeného. V utkání však nestačil na pozdějšího vítěze Federera ve třech setech. Do premiérového finále okruhu ATP Tour se probojoval na únorovém Brasil Open 2015, konaném na antukových dvorcích v São Paulu. V deblové soutěži v něm s Italem Paolem Lorenzim podlehli kolumbijské dvojici Juan Sebastián Cabal a Robert Farah.[1]

Ve čtvrtfinále římského Internazionali BNL d'Italia 2020 porazil obháce titulu a devítinásobného šampiona turnaje Rafaela Nadala,[7] jenž odehrál první turnaj od srpnového obnovení sezóny přerušené kvůli pandemii covidu-19. Španěla zdolal až v desátém vzájemném utkání, do něhož vstupoval s bilancí zápasů 0–9 a poměrem setů 2–22. Proti členům první světové desítky vylepšil pasivní bilanci duelů na 8–28. Zopakoval tak semifinálovou účast z roku 2019 a podruhé v kariéře prošel do této fáze mastersu. K výhře dodal: „Bylo to šílené. Tenis je šílený. Naše střetnutí jsou vždy bláznivá. […] Dnes jsem předváděl svůj nejlepší tenis, velmi podobný tomu z Roland Garros před dvěma lety proti Rafovi“.[8] Přes kanadskou světovou čtrnáctku Denise Shapovalova prošel do finále, v němž jej vyřadil první hráč žebříčku Novak Djoković ve dvou setech. V prvním z nich prohospodařil náskok dvou prolomených podání.[9] Do semifinále grandslamu poprvé postoupil na navazujícím French Open 2020 po pětisetové bitvě proti dvojnásobnému obhájci finálové účasti a světové trojce Dominicu Thiemovi. Mezi poslední čtveřicí hráčů mu však římskou porážku oplatil pozdější šampion Rafael Nadal. V říjnu si zahrál finále na kolínském Bett1Hulks Championship 2020, v němž nestačil na Alexandra Zvereva. Bodový zisk z podzimní části sezóny mu premiérově zajistil poslední účastnické místo na londýnském Turnaji mistrů, ATP Finals 2020.[10]

Soukromý život

Narodil se roku 1992 v argentinské metropoli Buenos Aires do židovské rodiny Ricarda a Silvany Schwartzmanových.[1][11]

Finále na okruhu ATP Tour
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 D; 0–1 Č)
ATP Tour 500 (1–2 D)
ATP Tour 250 (3–7 D; 0–3 Č)

Dvouhra: 14 (4–10)
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 1. května 2016 Istanbul, Turecko antuka Grigor Dimitrov 6–7(5–7), 7–6(7–4), 6–0
Finalista 1. 23. října 2016 Antverpy, Belgie tvrdý (h) Richard Gasquet 6–7(4–7), 1–6
Finalista 2. 22. října 2017 Antverpy, Belgie (2) tvrdý (h) Jo-Wilfried Tsonga 3–6, 5–7
Vítěz 2. 25. února 2018 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Fernando Verdasco 6–2, 6–3
Finalista 3. 17. února 2019 Buenos Aires, Argentina antuka Marco Cecchinato 1–6, 2–6
Vítěz 3. 4. srpna 2019 Los Cabos, Mexiko tvrdý Taylor Fritz 7–6(8–6), 6–3
Finalista 4. 27. října 2019 Vídeň, Rakousko tvrdý (h) Dominic Thiem 6–3, 3–6, 4–6
Finalista 5. 10. února 2020 Córdoba, Argentina antuka Cristian Garín 6–2, 4–6, 0–6
Finalista 6. 21. září 2020 Řím, Itálie antuka Novak Djoković 5–7, 3–6
Finalista 7. 25. října 2020 Kolín nad Rýnem, Německo tvrdý (h) Alexander Zverev 2–6, 1–6
Vítěz 4. 7. března 2021 Buenos Aires, Argentina antuka Francisco Cerúndolo 6–1, 6–2
Finalista 8. 24. října 2021 Antverpy, Belgie tvrdý (h) Jannik Sinner 2–6, 2–6
Finalista 9. 13. února 2022 Buenos Aires, Argentina antuka Casper Ruud 7–5, 2–6, 3–6
Finalista 10. 20. února 2022 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Carlos Alcaraz 4–6, 2–6

Čtyřhra: 4 (0–4)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 15. února 2015 São Paulo, Brazílie antuka Paolo Lorenzi Juan Sebastián Cabal
Robert Farah		 4–6, 2–6
Finalista 2. 1. května 2016 Istanbul, Turecko antuka Andrés Molteni Flavio Cipolla
Dudi Sela		 3–6, 7–5, [7–10]
Finalista 3. 17. února 2019 Buenos Aires, Argentina antuka Dominic Thiem Máximo González
Horacio Zeballos		 1–6, 1–6
Finalista 4. 19. května 2019 Madrid, Španělsko antuka Dominic Thiem Jean-Julien Rojer
Horia Tecău		 2–6, 3–6

Tituly na challengerech ATP
Legenda
Challengery (8 D; 4 Č)

Dvouhra (6)
č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
1. 28. října 2012 Buenos Aires, Argentina antuka Guillaume Rufin 6–1, 7–5
2. 12. května 2014 Aix-en-Provence, Francie antuka Andreas Beck 6–7, 6–3, 6–2
3. 10. srpna 2014 Praha, Česko antuka Andre Ghem 6–4, 7–5
4. 21. září 2014 Campinas, Brazílie antuka Andre Ghem 4–6, 6–4, 7–5
5. 19. října 2014 San Juan, Argentina antuka João Souza 7–6, 6–3
6. 23. listopadu 2014 São Paulo – Challenger Tour Finals, Brazílie antuka (h) Guilherme Clezar 6–2, 6–3
7. 11. září 2016 Barranquilla, Kolumbie antuka Rogério Dutra da Silva 6–4, 6–1
8. 19. listopadu 2016 Montevideo, Uruguay antuka Rogério Dutra da Silva 6–4, 6–1

Čtyřhra (4)
č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
1. 21. října 2013 Buenos Aires, Argentina antuka Máximo González André Ghem
Rogério Dutra da Silva		 6–3, 7–5
2. 14. dubna 2014 São Paulo, Brazílie antuka Guido Pella Máximo González
Andrés Molteni		 1–6, 6–3, [10–4]
3. 5. května 2014 Aix-en-Provence, Francie antuka Horacio Zeballos Andreas Beck
Martin Fischer		 6–4, 3–6, [10–5]
4. 15. září 2014 Campinas, Brazílie antuka Facundo Bagnis André Ghem
Fabricio Neis		 7–6(7–4), 5–7, [10–7]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diego Schwartzman na anglické Wikipedii.

  1. Diego Schwartzman na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20200920a20. září 2020
  2. Diego Schwartzman na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210311a11. března 2021
  3. Diego Schwartzman na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20190914a14. září 2019
  4. Federer kept on his toes in French Open second-round win. uk.reuters.com. Reuters, 28 May 2014. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-29. (anglicky)
  5. The Latest: Venus Williams reaches US Open quarterfinals. The Washington Post [online]. 2017-09-02 [cit. 2020-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-08. (anglicky)
  6. Diego Schwartzman Reaches U.S. Open Quarterfinal by Beating No. 16 Seed. The New York Times [online]. 2017-09-03 [cit. 2020-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nadal zdolal Djokoviče, podeváté dobyl Řím a má rekordní 34. titul z Masters [online]. TenisPortal.cz, 2019-05-19 [cit. 2019-05-20]. Dostupné online.
  8. Schwartzman Stuns Nadal In Rome [online]. ATP Tour, Inc., 2020-09-19 [cit. 2020-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
  9. Novak Djokovic Makes Masters 1000 History, Clinches Fifth Rome Crown | ATP Tour | Tennis [online]. ATP Tour, Inc., 2020-09-20 [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
  10. Schwartzman Qualifies For First Time To Complete 2020 Nitto ATP Finals Singles Field [online]. ATP Tour, 6-11-2020 [cit. 2020-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-11-2020. (anglicky)
  11. Israelis battle through to Aus Open main draw. www.jewishnews.net.au. The Australian Jewish News, 14-01-2013. Dostupné online [cit. 4-9-2013]. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.