Jaume Munar

Jaume Antoni Munar Clar (* 5. května 1997 Santanyí, Mallorca) je španělský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal třináct titulů ve dvouhře a jedenáct ve čtyřhře.[3]

Jaume Munar
Jaume Munar ve Wimbledonu 2019
PřezdívkaJimbo[1]
StátŠpanělsko Španělsko
Datum narození5. května 1997 (24 let)[2]
Místo narozeníSantanyí, Španělsko[2]
BydlištěBarcelona, Španělsko
Výška183 cm[2]
Hmotnost76 kg[2]
Profesionál od2014
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 400 547 USD
Dvouhra
Poměr zápasů51–75
Tituly0 ATP, 6 challengerů, 7 ITF
Nejvyšší umístění52. místo (20. května 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2020)
French Open2. kolo (2018, 2021)
Wimbledon1. kolo (2019, 2021)
US Open2. kolo (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů23–30
Tituly0 ATP, 1 challenger, 10 ITF
Nejvyšší umístění149. místo (10. února 2020)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2020)
French Open1. kolo (2019)
Wimbledon3. kolo (2021)
US Open1. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220401a1. dubna 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2019 na 52. místě a ve čtyřhře v únoru 2020 na 149. místě. Trénuje ho Tomeu Salva.[1][2]

Ve španělském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 bělehradským čtvrtfinálem Světové skupiny proti Srbsku, v němž prohrál dvouhru s Dušanem Lajovićem. Srbové zvítězili 4:1 na zápasy. Do dubna 2022 v soutěži nastoupil k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 0–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]

Tenisová kariéra

V juniorském tenise prohrál finále French Open 2014 s Rusem Andrejem Rubljovem. S krajanem Álvarem Lópezem San Martínem pak triumfoval v juniorské čtyřhře French Open 2015, když v závěrečném duelu zdolali americký pár William Blumberg a Tommy Paul. V roce 2013 s Pedrem Martínezem zajistili trofej Španělsku v juniorském Davis Cupu. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval nejvýše během ledna 2015 na 3. místě.[3]

V rámci okruhu ITF debutoval v únoru 2014 na mallorském turnaji v Pegueře dotovaném 10 tisíci dolary, kde v úvodním kole podlehl Chorvatu Kristijanu Mesarosovi z druhé stovky žebříčku.[3] První challenger ve dvouhře vyhrál během srpna 2017 v kastilské Segovii. Ve finále přehrál australského hráče Alexe de Minaura, jemuž patřila 217. příčka klasifikace.[5][3]

Na okruhu ATP Tour debutoval dubnovým Barcelona Open Banco Sabadell 2015 po zvládnuté kvalifikaci. Na úvod dvouhry jej vyřadil Francouz Benoît Paire. První zápas v této úrovni vyhrál na červencovém International German Open 2015 v Hamburku, když mu po třech gamech skrečovala světová osmadvacítka Guillermo García-López. Poté nestačil na Itala Simona Bolelliho. Bodový zisk jej poprvé posunul do Top 500.[5][1]

Druhý zápas na túře vyhrál až při svém debutu v hlavní soutěži grandslamové kategorie, kterým se stal mužský singl Australian Open 2018. V Melbourne Parku odehrál tříkolovou kvalifikaci. V úvodním kole singlu pak nenašel recept na Gaëla Monfilse ze čtvrté desítky klasifikace. Na antukovém Generali Open Kitzbühel 2018 se probojoval do prvního čtvrtfinále i semifinále,[1] když zdolal Robina Haaseho ze čtvrté desítky i Japonce Tara Daniela. Do finále jej však nepustil slovenský kvalifikant Martin Kližan z druhé stovky žebříčku.[6][5]

Během sezóny 2018 patnáctkrát vylepšil žebříčkové maximum a 18. června se posunul mezi sto nejlepších tenistů, když mu patřilo 87. místo. Ve 21 letech se tak stal nejmladším členem první světové stovky ze Španělska od července 2007, kdy 21letý Nadal figuroval na druhé příčce.[1] Kvalifikoval se i na závěrečný Next Generation ATP Finals 2018, kde obsadil čtvrtou pozici. Zástupce elitní desítky poprvé přehrál ve druhém kole Grand Prix Hassan II 2019 v Marrákeši, kde mu podlehl třetí muž pořadí Alexander Zverev.[1] Na French Open 2020 nevyužil vedení 2–0 na sety proti světové šestce Stefanosi Tsitsipasovi, jež zápas otočila.[5] Do premiérového singlového finále na túře ATP postoupil na úvodním ročníku Andalucia Open 2021 v Marbelle. Po semifinálové výhře nad teenagerem Carlosem Alcarazem podlehl dalšímu krajanovi Pablu Carreñovi Bustovi.[7][5]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (0–1 D; 0–1 Č)

Dvouhra:1 (0–1)

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. duben 2021 Marbella, Španělsko antuka Pablo Carreño Busta 1–6, 6–2, 4–6

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. březen 2021 Santiago, Chile antuka Federico Delbonis Simone Bolelli
Máximo González
6–7(4–7), 4–6

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

Legenda
Challengery (6 D; 1 Č)
ITF (7 D; 10 Č)

Dvouhra (13 titulů)

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. květen 2016 Vic, Španělsko antuka Alex de Minaur 7–6(7–5), 7–5
2. červenec 2016 Gandia, Španělsko antuka Ivan Gachov 6–3, 6–4
3. srpen 2016 Eupen, Belgie antuka Mats Moraing 7–6(7–5), 6–2
4. září 2016 San Sebastián, Španělsko antuka Gonzalo Villanueva 3–6, 7–5, 6–3
5. říjen 2016 Sabadell, Španělsko antuka Álvaro López San Martín bez boje
6. leden 2017 Manacor, Španělsko antuka Ricardo Ojeda Lara 6–3, 6–3
7. únor 2017 Peguera, Španělsko antuka Mario Vilella Martínez 3–6, 6–4, 6–1
1. srpen 2017 Segovia, Španělsko tvrdý Alex de Minaur 6–3, 6–4
2. červen 2018 Prostějov, Česko antuka Laslo Djere 6–1, 6–3
3. červen 2018 Caltanissetta, Itálie antuka Matteo Donati 6–2, 7–6(7–2)
4. listopad 2019 Montevideo, Uruguay antuka Federico Delbonis 7-5, 6-2
5. říjen 2020 Lisabon, Portugalsko antuka Pedro Sousa 7–6(7–3), 6-2
6. leden 2021 Antalya, Turecko antuka Lorenzo Musetti 6–7(7–9), 6–2, 6–2

Čtyřhra (11 titulů)

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. únor 2014 Peguera, Španělsko antuka Pedro Martínez Roberto Carballés Baena
Oriol Roca Batalla
6–1, 6–1
2. září 2014 Madrid, Španělsko tvrdý Pedro Martínez Adam Sanjurjo Hermida
Miguel Semmler
6–3, 6–4
3. únor 2015 Peguera, Španělsko antuka Gianluca Naso Marc Fornell Mestres
Marco Neubau
3–6, 6–4, [10–1]
4. únor 2015 Murcia, Španělsko antuka Oriol Roca Batalla Ivan Gachov
Miguel Ángel López Jaén
6–1, 7–6(7–4)
5. březen 2015 Madrid, Španělsko tvrdý Oriol Roca Batalla Nuno Deus
Henrique Sousa
6–3, 6–1
6. březen 2016 Tarragona, Španělsko antuka Marc López Gonçalo Oliveira
Akira Santillan
6–7(4–7), 6–3, [10–7]
7. květen 2016 Valldoreix, Španělsko antuka Álvaro López San Martín Carlos Calderón-Rodríguez
Pedro Martínez
6–3, 3–6, [10–5]
8. červenec 2016 Bakio, Španělsko tvrdý Viktor Durasovic Juan Lizariturry
Jaume Pla Malfeito
6–3, 6–4
9. červenec 2016 Getxo, Španělsko antuka Álvaro López San Martín Juan Lizariturry
Jaume Pla Malfeito
6–4skreč
10. únor 2017 Cornellà, Španělsko tvrdý Marc López Jonathan Kanar
Mick Lescure
6–3, 6–1
1. červenec 2017 Poznaň, Polsko antuka Guido Andreozzi Tomasz Bednarek
Gonçalo Oliveira
6–7(4–7), 6–3, [10–4]

Finále na juniorském Grand Slamu

Dvouhra juniorů: 1 (0–1)

Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 2014 French Open antuka Andrej Rubljov 2–6, 5–7

Čtyřhra juniorů: 1 (1–0)

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2015 French Open antuka Álvaro López San Martín William Blumberg
Tommy Paul
6–4, 6–2

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jaume Munar na anglické Wikipedii.

  1. Jaume Munar | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2022-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Jaume Munar na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20220401a1. dubna 2022
  3. Jaume Munar na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220401a1. dubna 2022
  4. Jaume Munar na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20220401a1. dubna 2022
  5. Jaume Munar | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2022-04-04]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Istomin To Meet Klizan In All-Qualifier Kitzbühel Final. ATP Tour, Inc. [online]. 2018-08-03 [cit. 2022-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Pablo Carreno Busta Wins First Title At Home In Marbella [online]. ATP Tour, Inc, 2021-04-11 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.