Nicolas Mahut

Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 frankfurtským 1. kolem Světové skupiny proti Německu, v němž s Julien Benneteauem vyhráli čtyřhru a za rozhodnutého stavu odešel poražen ze závěrečné dvouhry. Francouzské družstvo postoupilo do čtvrtfinále 3:2 na zápasy. V Davis Cupu 2017 se stal členem vítězného týmu. Do září 2018 v soutěži nastoupil k devíti mezistátním utkáním s bilancí 1–1 ve dvouhře a 7–2 ve čtyřhře.[4]

Francii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské čtyřhře vytvořil nejvýše nasazenou dvojici s Pierrem-Huguesem Herbertem. Soutěž však opustili již v úvodním kole po dvousetové prohře od kolumbijského páru Juan Sebastián Cabal a Robert Farah. Ve smíšené soutěži byli s Caroline Garciaovou turnajovými jedničkami. Poraženi však odešli v prvním kole od brazilské dvojice Teliana Pereirová a Marcelo Melo po nezvládnutých tiebreacích.

Za Francii nastoupil na Hopman Cupu 2011. Po boku Kristiny Mladenovicové vyhráli v základní skupině B dvě ze tří mezistátních utkání a skončili na druhém, prvním nepostupovém, místě. Ve dvouhrách podlehl Američanu Johnu Isnerovi a Britovi Andymu Murraymu. Naopak zdolal Itala Potita Staraceho.

V juniorské kategorii vyhrál roku 1988 francouzské mistrovství 16letých stejně tak i 18letých. V sezóně 1999 si připsal deblový titul na floridském Orange Bowlu a singlové trofeje si odvezl ze Sunshine Cupu a Coffee Bowlu.

Na grandslamové juniorce vybojoval vítězství ve Wimbledonu 2000, když ve finále přehrál chorvatský talent Maria Ančiće. K tomu přidal dva deblové vavříny. Nejprve s Julienem Benneteau zvítězili ve čtyřhře US Open 1999, a poté se Španělem Tommym Robredem opanovali soutěž na Australian Open 2000.

Mezi juniory zaznamenal bilanci utkání 93–33 ve dvouhře a 76–21 ve čtyřhře. Na juniorském žebříčku ITF dosáhl singlového maxima v lednu 2000, když figuroval na 3. příčce. Ve čtyřhře mu v prosinci 1999 patřila 1. pozice.[5] V roce 1999 se stal s Julianem Benneteauem juniorským mistrem světa ITF ve čtyřhře.

Podání na londýnském AEGON Championships 2015, kde vyhrál čtyřhru

V sezóně 2000 vstoupil mezi profesionální tenisty, kdy mu patřila dělená 1 063. příčka žebříčku ATP.[6] Daný rok se nejdále probojoval do čtvrtfinále challengeru v Cherbourgu, kde podlehl hráči z třetí stovky klasifikace Michailu Južnému.[7] Na turnajích Futures dohrál třikrát také mezi poslední osmičkou hráčů.[7] Divokou kartu obdržel na French Open 2000, ale v úvodním kole jej vyřadil 105. muž světa Markus Hipfl z Rakouska.[8]

Australian Open 2001 zahájil prohrou od světové devětapadesátky Andreje Medveděva.[9] První vítězný zápas na okruhu ATP Tour vybojoval na Marseille Open 2001, když porazil 121. jihoafrického hráče klasifikace Nevilla Godwina.[9] Ve druhé fázi premiérově nastoupil k zápasu proti hráči elitní světové desítky. Poražen odešel od sedmého muže pořadí Jevgenije Kafelnikova.[9]

Všech pět singlových finále na okruhu ATP, které odehrál do roku 2015, proběhly na travnatém povrchu.

První trofej ve dvouhře vybojoval na wimbledonské přípravě, Topshelf Open 2013 v 's-Hertogenboschi, kde si ve finále poradil se Švýcarem Stanislasem Wawrinkou.[10] Turnajem prošel bez ztráty setu a s jediným prohraným podáním. Bodový zisk jej následně posunul o více než sto míst vzhůru, když mu patřila 125. příčka žebříčku ATP.[11]

Ve Wimbledonu 2013 startoval na divokou kartu. Ve druhém kole jej zastavil Španěl Tommy Robredo.[12][13] Poté odcestoval na americký Hall of Fame Tennis Championships 2013 do Newportu, kam také obdržel divokou kartu. Turnaj vyhrál po finálovém vítězství nad bývalou světovou jedničkou Lleytonem Hewittem, ačkoli Australan v závěru druhé sady, za stavu 5-4, podával na vítězství v zápase.[14] Trofej jej posunula do elitní světové stovky na 75. místo.

Na French Open 2015 dohrál ve třetím kole. Poté, co vyřadil nasazeného Lotyše Ernestsa Gulbise, skončil na raketě turnajové dvanáctky Gillese Simona. Třetí singlový titul přidal na travnatém Topshelf Open 2015. V přímém boji o vítězství přehrál belgického tenistu Davida Goffina a z Hertogenbosche si odvezl druhý vavřín.

Během US Open 2014

S krajanem Pierrem-Huguesem Herbertem získali grandslamový titul v mužské čtyřhře US Open 2015. V roli dvanáctého nasazeného páru ve finále zdolali britsko-australské turnajové osmičky Jamieho Murrayho s Johnem Peersem po dvousetovém průběhu, když ani jednou neztratili podání.[15] Jako poražený finalista odešel z deblových soutěží na French Open 2013 a Australian Open 2015.

V sezóně 2016 s Pierrem-Huguesem Herbertem nejdříve ovládl únorový ABN AMRO World Tennis Tournament, aby následně získali tituly ze tří úvodních Mastersů roku, když postupně vyhráli Indian Wells Masters, Miami Miasters a Monte Carlo Rolex Masters. Bodový zisk následně přispěl k posunu vzhůru deblovým žebříčkem. V jeho vydání ze 6. června 2016, po vyřazení ve třetím kole debla na French Open 2016, se stal novou světovou jedničkou ve čtyřhře, 49. v pořadí od zavedení žebříčku a po Yannicku Noahovi (1986) druhým francouzským mužem na čele singlové či deblové klasifikace.[2]

Ve Wimbledonu se nejprve v singlové části probojoval do čtvrtého kola, kde ho z turnaje odstranil Američan Sam Querrey. S Herbertem, kterého v singové časti vyřadil ve třetím kole, se v deblu probojoval do finále, kde zdolali krajany Juliena Benneteaua a Édouarda Rogera-Vasselina a získali tak druhý společný grandslamový titul.[16] Bylo to poprvé v historii, kdy měla tato wimbledonská soutěž ryze francouzské obsazení.

Třetí grandslamový vavřín ze čtyřhry přidal s Herbertem na French Open 2018. Ve finále za 1.40 hodin zdolali rakousko-chorvatské turnajové dvojky Olivera Maracha a Mateho Paviće. Ve druhé sadě přitom odvrátili čtyři setboly a zápas následně ukončili v tiebreaku. Stali se tak třetí francouzskou dvojicí, která triumfovala na Roland Garros, když navázali na vítězství Henriho Lecontea s Yannickem Noahem (1984) a Juliena Benneteaua s Édouardem Rogerem-Vasselinem (2014).[17]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolas Mahut na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolas Mahut na Wikimedia Commons
• Nicolas Mahut na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Nicolas Mahut na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Nicolas Mahut na stránkách Davis Cupu (anglicky)