Barbora Krejčíková

V juniorském tenise získala se Siniakovou tři deblové grandslamy, když triumfovaly na French Open 2013, ve Wimbledonu 2013 a US Open 2013. Jako poražená finalistka skončila po boku Ukrajinky Olexandry Korašviliové ve čtyřhře Australian Open 2013. V roce 2013 vyhrála dvouhru i čtyřhru na Evropském juniorském šampionátu do 18 let ve švýcarském Klostersu.

Forhend na French Open 2016

První ženský turnaj na okruhu ITF odehrála v červenci 2010 ve slovenských Piešťanech. V září 2011 vyhrála premiérový turnaj na této úrovni tenisu na osijecké události, když triumfovala s Anetou Dvořákovou ve čtyřhře. Probojovala se také do finále dvouhry, kde podlehla Chorvatce Petře Sunićové ve třech setech.[6]

Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byla nejvýše postavená v říjnu 2013 na 3. příčce.

Do sezóny 2016 hrála za Slovan Ivančice, s výjimkou let 2012–2014 strávených v TK Agrofert Prostějov. Mezi roky 2017–2019 nastupovala za TK Precheza Přerov, než se opět vrátila do ivančického klubu.

Debutové finále na okruhu WTA Tour odehrála na říjnovém BGL Luxembourg Open 2014 v Lucemburku. Po boku krajanky Lucie Hradecké nestačily v zápase o deblovou trofej na dvojici Timea Bacsinszká a Kristina Barroisová. První titul pak vybojovala ve čtyřhře Coupe Banque Nationale 2015, zářijového turnaje v Québecu. S Belgičankou Anou-Sophií Mestachovou ve finále zdolaly argentinsko-polský pár María Irigoyenová a Paula Kaniová.[1][6]

Na nejvyšší grandslamové úrovni hrála v průběhu sezón 2014 a 2015 singlové kvalifikace. V hlavní soutěži debutovala ženskou čtyřhrou French Open 2015, kde se její partnerkou stala Němka Julia Görgesová. V úvodním kole však uhrály jen tři gamy na nejlepší světovou dvojici Martina Hingisová a Sania Mirzaová.[6]

Do prvního grandslamového semifinále postoupila v ženské čtyřhře French Open, kde hrála po boku Kateřiny Siniakové. Vyřadily také světové jedničky Martinu Hingisovou se Sanií Mirzaovou, kterým oplatily čtvrtfinálovou porážku z dubnového Porsche Tennis Grand Prix, či nasazené šestky a krajanky Andreu Hlaváčkovou s Lucií Hradeckou. Před branami finále je zastavil sedmý nasazený pár Jekatěrina Makarovová a Jelena Vesninová z Ruska.[1][6]

Do premiérového čtvrtfinále dvouhry okruhu WTA Tour se probojovala jako 254. hráčka žebříčku na květnové antuce norimberského Nürnberger Versicherungscupu. Po kvalifikačních výhrách nad krajankami Jesikou Malečkovou a Petrou Krejsovou si poprvé v probíhající sezóně zahrála hlavní soutěž a celkově poosmé. V úvodních dvou kolech hlavní soutěže jí soupeřky skrečovaly v průběhu druhých sad. Nejdříve rumunská kvalifikantka Alexandra Cadanțuová, která prohrávala 2–5 ve druhém setu. Poté také favorizovaná Němka Laura Siegemundová, jež si za příznivého stavu 6–4 a 5–5 poranila koleno a byla z dvorce odnesena na nosítkách.[9] Mezi poslední osmičkou pak odvrátila pět mečbolů německé hráčky Cariny Witthöftové.[10] V rozhodující sadě semifinále udělila Rumunce Soraně Cîrsteaové „kanára“ a probojovala se do závěrečného zápasu turnaje.[11] V něm nestačila na nejvýše nasazenou Nizozemku a obhájkyni trofeje Kiki Bertensovou, když za 56 minut uhrála jen tři hry. V následném vydání žebříčku WTA se posunula na 142. příčku, dvě místa za kariérním maximem.[12]

Na French Open zvládla na dvanáctý pokus projít kvalifikační sítem grandslamu a zajistit si debut v hlavní soutěži. V prvním kole ji však vyřadila turnajová šestka Karolína Plíšková. Se Siniakovou vyhrála ženskou čtyřhru French Open, když ve čtvrtfinále zdolaly turnajové trojky Andreju Klepačovou s Maríou José Martínezovou Sánchezovou a v semifinále druhé nasazené plzeňské rodačky Andreu Sestini Hlaváčkovou s Barborou Strýcovou. V boji o titul přehrály za 65 minut japonskou dvojici Eri Hozumiová a Makoto Ninomijová po dvousetovém průběhu. Staly se tak třetím ryze českým párem, jenž vyhrál Roland Garros.[13]

Ve čtyřhře Birmingham Classic 2018 postoupila se Siniakovou do semifinále

Na triumf z Paříže navázaly o měsíc později ve Wimbledonu, když ve finále zdolaly americko-český pár Nicole Melicharová a Květa Peschkeová. Připsaly tzv. Channel Slam, tedy výhru na French Open i Wimbledonu v jednom roce, což naposledy předtím zvládly naposledy Ai Sugijamová s Kim Clijstersovou v roce 2003.[14] Díky oběma triumfům se staly prvním párem, který dokázal ovládnout juniorskou i seniorskou čtyřhru na pařížském i londýnském majoru.[15] Ve vítězné grandslamové šňůře pokračovaly i na US Open, kde postupem do semifinále vyhrály šestnáctý zápas na podnicícch velké čtyřky. V boji o finále je zastavily pozdější vítězky Ashleigh Bartyová a Coco Vandewegheová.[16]

Na konci listopadu se staly světovými jedničkami ve čtyřhře žen jako čtrnáctá dvojici na této pozici.[4] Poprvé se kvalifkovaly na závěrečný Turnaj mistryň konaný v Singapuru. Po výhrách nad Melicharovou a Peschkeovou a Strýcovou se Sestini Hlaváčkovou nestačily v boji o titul na Tímeu Babosovou a Kristinu Mladenovicovou.[17] V listopadu se stala součástí vítězného fedcupového týmu, přestože ve finále aktivně nezasáhla do žádného zápasu.

V lednu s Američanem Rajeevem Ramem vyhrála smíšenou čtyřhru na Australian Open. Se Siniakovou odešly poraženy z finále čtyřhry BNP Paribas Open v Indian Wells. V dubnu vyhrála dva turnaje okruhu ITF v řadě. Nejdříve ve floridském Palm Harbor s dotací 80 tisíc dolarů, ve finále hladce zdolala nasazenou jedničku Nicole Gibbsovou, když čas utkání činil 58 minut. O týden později přidala celkově dvanáctou trofej v alabamském Pelhamu, na akci s rozpočtem 25 tisíc dolarů. V závěrečném zápase přehrála americkou turnajovou dvojku Caroline Dolehideovou.[18] Na začátku května ovládla turnaj ITF s dotací 60 tisíc dolarů v německém Wiesbadenu po finálovém vítězství nad Ukrajinkou Katarinu Zavackou. V červnovém finále události ITF ve Starých Splavech s rozpočtem 60 tisíc dolarů přehrála Denisu Allertovou.

Premiérovou trofej z kategorie Premier 5 si odvezla ze čtyřhry Rogers Cupu v Torontu, kde se Siniakovou ve finále zdolaly německo-nizozemské turnajové čtyřky Annu-Lenu Grönefeldovou a Demi Schuursovou po dvousetovém průběhu.[19] Druhý sezónní titul přidaly na Upper Austria Ladies Linz 2019 v Linci po výhře nad rakousko-švýcarskou dvojici Barbara Haasová a Xenia Knollová. Již postupem do finále si zajistily účast na Turnaji mistryň.[20]

Sezónu rozehrála na události ITF v Hongkongu s dotací 25 tisíc dolarů, kde ve čtvrtfinále podlehla Francouzce Harmony Tanové. Na Shenzhen Open prohrála v kvalifikačním kole s Rumunkou Irinou-Camelií Beguovou. V deblové soutěži získala se Siniakovou titul po finálovém vítězství nad Číňankami Čeng Saj-saj a Tuan Jing-jing.[21]

Na Australian Open prošla podruhé v kariéře z tříkolové kvalifikace do hlavní soutěže; v jejím závěru přehrála Američanku Sachii Vickeryovou. V prvním kole dvouhry pak zdolala Estonku Kaiu Kanepiovou po třísetovém průběhu.[22] Ve druhé fázi však získala jen čtyři gemy na dvacátou pátou nasazenou Rusku Jekatěrinu Alexandrovovou, která prodloužila svou sérii neporazitelnosti na dvanáct zápasů.[23] V melbournském deblu prohrály Krejčíková a Siniaková až v semifinále, když nestačily na Sie Su-wej a Strýcovou. S Chorvatem Nikolou Mektićem ovládla smíšenou čtyřhru Australian Open, čímž jako první tenistka po 31 letech obhájila melbournský titul. Zopakovala tak výkon své bývalé trenérky Jany Novotné, která ovládla ročníky 1988 a 1989 s Američanem Jimem Pughem.[24] Po boku Čeng Saj-saj odešla jako poražená finalistka z deblové soutěže Dubai Tennis Championships, kde podlehly prvnímu světovému páru Sie Su-wej a Barbora Strýcová.[25]

Následovalo pětiměsíční přerušení tenisového okruhu pro začínající pandemii covidu-19. Během této pauzy se zúčastnila národních exhibičních turnajů, kde triumfovala na Macha Lake Open ve Starých Splavech.[26] a Moravia Open v Prostějově[27] Prvním profesionálním turnajem po obnovení soutěží se pro ni stal domácí Prague Open. Ve druhém kole sahala po vítězství proti nasazené jedničce a pozdější vítězce Halepové, duel však nakonec prohrála. Ve čtyřhře skončila se Siniakovou v semifinále. Ze strachu z nákazy vynechala US Open.[28] Pařížské French Open představovalo její třetí účast v hlavní soutěži gradslamu a singlový kariérní průlom. Do turnaje vstupovala jako 114. hráčka pořadí, postupně ale vyřadila Ninu Stojanovićovou, nasazenou Barboru Strýcovou a čtvrtfinalistku předcházejícího US Open startující na divokou kartu Cvetanu Pironkovovou.[29] V osmifinále ji vyřadila kvalifikantka a překvapení turnaje Nadia Podoroská. Díky bodovému zisku z Paříže se v novém vydání žebříčku poprvé v kariéře posunula do první stovky hodnocení. V semifinále deblové soutěže dohrály Krejčíková se Siniakovou na raketách pozdějších vítězek Babosové a Mladenovicové po vyrovnané koncovce poměrem 5–7 ve třetím setu.[30] Dobrou formu si Krejčíková přenesla i na podzimní halové turnaje. V dodatečně zařazeném turnaji v Ostravě z kategorie Premier prošla kvalifikací, než ji ve druhém kole vyřadila pozdější finalistka turnaje Viktoria Azarenková ve třech setech. Na Upper Austria Ladies Linz podruhé v kariéře prošla mezi čtyři poslední hráčky, kde ve třech setech nestačila na jednáctou hráčku světa a vítězku ostravského i lineckého podniku Arynu Sabalenkou.[31] Bodový zisk jí zajistil 65. místo v hodnocení, na kterém ukončila sezónu.

Ve dvouhře na Australian Open dohrála ve druhém kole v repríze zápasu ze stejné fáze posledního ročníku turnaje na raketě v Česku žijící Rusky Jekatěriny Alexandrovové. Lépe si vedla v roli třetí nasazené ve čtyřhře. Krejčíková se Siniakovou prošly pavoukem do třetího společného finále tohoto grandslamu. Ve finále je však přehrálo belgicko-běloruské duo Elise Mertensová a Aryna Sabalenková.[32] Do smíšené čtyřhry nastupovala jako dvojnásobná obhájkyně titulu se svým parťákem z roku 2019 Rajeevem Ramem. Přestože se dvojice ocitla ve druhém kole na prahu vyřazení, když musela odvracet mečbol Japoncům Eně Šibaharaové a Benu McLachlanovi, dokázali na turnaji triumfovat, neboť ve finále zdolali Australany Samanthu Stosurovou a Matthewa Ebdena. Krejčíková se díky třetímu titulu v řadě stala druhou ženou po Margaret Courtové, jež tento hattrick dovršila v roce 1965.[33]

Premiérové finále ve dvouhře velkého turnaje si zahrála na Dubai Tennis Championships z kategorie WTA 1000. Na její raketě bez uhraného setu postupně dohrály šestnáctá nasazená Maria Sakkariová, bývalé vítězky Roland Garros Jeļena Ostapenková a Světlana Kuzněcovová, devatenáctiletá Anastasija Potapovová a v semifinále Jil Teichmannová, takže podruhé v kariéře postoupila do singlového finále.[34] Ve finále prohrála více než dvouhodinový duel s turnajovou devítkou Garbiñe Muguruzaovou, přestože měla v závěru prvního setu setbol.[35] Zisk 585 bodů z tohoto turnaje ji na žebříčku WTA katapultoval o 25 příček výše na 38. místo.

Během antukového jara triumfovala spolu se Siniakovou v madridské ženské čtyřhře.[36] Na Rome Masters zaznamenala vůbec první výhru nad hráčkou z první světovhé desítky, když vyřadila ve druhém kole světovou pětku Sofii Keninovou.[37] V osmifinále měla na dosah vítězství proti úřadující šampionce French Open Świątekové, když měla v závěru druhé sady dva mečboly, nakonec však po téměř třech hodinách odešla poražena.[38] Prvního singlového titulu se dočkala na antuce ve Štrasburku. Ve čtvrtfinále oplatila porážky z posledních dvou ročníků melbournského grandslamu Jekatěrině Alexandrovové a ve finále zdolala Rumunku Soranu Cîrsteaovou. Na Internationaux de Strasbourg se stala třetí českou šampionkou po své bývalé trenérce Janě Novotné a Nicole Vaidišové.[39]

Barbora Krejčíková na French Open 2021, kde vyhrála dvouhru i čtyřhru

Na pařížském červnovém grandslamu nastoupila Krejčíková do tří soutěží. Do hlavní soutěže ženské dvouhry vstupovala jako nenasazená tenistka. V prvním kole otočila po prohrané první sadě zápas s krajankou Kristýnou Plíškovou, ve druhém kole po týdnu opět přehrála Jekatěrinu Alexandrovovou a ve třetím kole dohrála na její raketě pátá nasazená Elina Svitolinová. V osmifinálovém souboji povolila jenom dvě hry bývalé finalistce turnaje a přemožitelce Karolíny Plíškové a Karolíny Muchové Sloane Stephensové. Po zápase uvedla, že se vinou nervozity a strachem z neúspěchu před duelem zamkla v šatně a přemohl ji pláč.[40] V prvním setu čtvrtfinálového utkání proti 17leté Cori Gauffové čelila pěti setbolům, všechny odvrátila a sadu získala v tiebreaku, aby ve druhém setu rychle vedla 5–0 a nakonec zvítězila poměrem 6–3. Ve více než tříhodinové semifinálové bitvě, která se stala nejdelším semifinálovým utkáním v otevřené éře Roland Garros a osmým nejdelším zápasem probíhající sezóny WTA,[41] přehrála Řekyni Marii Sakkariovou poměrem 9–7 v rozhodujícím setu poté, co prohrávala již 3–5 a čelila mečbolu soupeřky. Sama využila svůj pátý mečbol. Přitom již čtvrtý mohl znamenat její vítězství, hlavní rozhodčí ale neuznal, že míč Sakkariové skončil až za čárou. Neoficiální jestřábí oko ukazovalo dopad míče mimo dvorec. Ve finále grandslamu se objevila jako sedmá česká tenistka od roku 1993 a třetí na Roland Garros za posledních sedm ročníků. Její soupeřkou byla také debutantka v této fázi turnaje, Ruska Anastasija Pavljučenkovová. Krejčíková získala během půl hodiny první sadu poměrem 6–1, ruská tenistka si však zlepšeným výkonem vynutila třetí sadu. Rozhodující break získala Češka za stavu 3–3, kdy podruhé v setu sebrala soupeřce podání, a zvítězila 6–4. Stala se první Češkou v historii samostatného českého státu, která French Open ve dvouhře ovládla. Navázala tak na čtyřicet let staré vítězství Hany Mandlíkové z roku 1981.[42] O den později završila double, když po boku Siniakové porazila ve finále pařížské čtyřhry polsko-americký pár Iga Šwiateková a Bethanie Matteková-Sandsová ve dvou setech. Ve smíšené čtyřhře plnila se Slovákem Filipem Poláškem roli turnajových jedniček. Soutěž opustili ve čtvrtfinále, když nevyužili proti Mexičance Giulianě Olmosové a Kolumbijci Juanu Sebastiánu Cabalovi čtyři mečboly.[43]

Na travnatém Wimbledonu postoupila přes Dánku Claru Tausonovou, Němku Andreu Petkovicovou a Lotyšku Anastasiji Sevastovovou do osmifinále. V něm ukončila její 15zápasovou neporazitelnost světová jednička a pozdější vítězka Ashleigh Bartyová, která odvrátila osm z deseti brejkových hrozeb.[44] Další týden se představila na Livesport Prague Open ve Stromovce, poprvé hraném na tvrdém povrchu. Mezi poslední osmičkou na ni deblová spoluhráčka Siniaková získala jen tři gamy. Přes čínskou teenagerku Wang Sin-jü z druhé světové stovky prošla do boje o titul. V něm hladce zdolala krajanku Terezu Martincovou včetně „kanára“ ve druhém setu a připsala si třetí singlovou trofej. Bodový zisk ji posunul na 11. místo žebříčku.[45] V roli osmé nasazené startovala ve dvouhře odloženého olympijského turnaje v Tokiu. Jako světová jedenáctka hladce vyhrála první set třetího kola nad Švýcarkou a pozdější šampionkou Beindou Bencicovou. Na úvod druhé sady sice švýcarské světové dvanáctce prolomila servis, ale ve zbytku utkání získala už jen čtyři gamy. Z přechozích 24 zápasů odešla teprve podruhé poražena.[46] V olympijské čtyřhře vytvořila se Siniakovou nejvýše nasazený pár. Ve čtvtrfinále přehrály Australanky Bartyovou se Sandersovou a v semifinále zástupkyně ruského tenisu Kuděrmetovou s Vesninovou, která obhajovala titul. V závěrečném duelu porazily Švýcarky Bencicovou a Golubicovou po dvousetovém průběhu. Pro Česko tak vybojovaly první zlatou olympijskou medaili v tenise.[47] Ve vydání žebříčku z 9. srpna 2021 se premiérově posunula do první světové desítky, jíž uzavírala.

Jedinou generálkou na newyorský grandslam se stal Western & Southern Open v Cincinnati. Ve čtvrtém kole zvládla třísetové klání se světovou devítkou Garbiñe Muguruzaovou, ale poté opět podlehla Australance Bartyové. V následné klasifikaci se posunula na 9. příčku.[48] US Open představoval první grandslam v kariéře, do něhož zavítala jako členka elitní světové desítky. Vůbec poprvé zasáhla do newyorské hlavní soutěže.[49]

Sezónu otevřela lednovým Sydney Tennis Classic z kategorie WTA 500. Po volném losu přehrála bez ztráty setu Rumunku Jaqueline Cristianovou a Francouzku Caroline Garciaovou. V semifinále odvrátila sedm mečbolů světové sedmičce Anett Kontaveitové a postoupila po zisku dlouhého tiebreaku 14:12 v rozhodující sadě.[50] Ani ve třetím vzájemném duelu pak neporazila Španělku Paulu Badosovou, která o finálové výhře rozhodla opět až ve zkrácené hře rozhodujícího setu.[51][52] Na Australian Open startovala jako světová i turnajová čtyřka. Ve třetím kole otočila průběh zápasu s Lotyškou Jeļenou Ostapenkovou, která získala úvodní dějství a měla výhodu prolomeného podání ve druhé sadě. Poté dovolila uhrát jen čtyři gamy dvojnásobného šampionce melbournského grandslamu Viktorii Azarenkové. Ve čtvrtfinále však nestačila na padesátou první hráčku žebříčku Madison Keysovou po zhoršeném výkonu v důsledku zdravotních potíží. Trenér Aleš Kartus jí už během utkání doporučoval skrečovat.[53][54] V melbournské čtyřhře postoupila se Siniakovou do finále bez ztráty setu. Čtvrtý deblový grandslam získaly po závěrečné výhře nad kazachstánsko-brazilskou dvojici Anna Danilinová a Beatriz Haddad Maiová, přestože s nimiž prohrály úvodní sadu.[55]

Jako turnajová dvojka startovala na obou arabských turnajích v Dubaji a Dauhá a v obou případech odešla poražena již v druhého zápasu, do kterého nastoupila – v prvním případě od Dajany Jastremské,[56] ve druhém od Ostapenkové.[57] I přes brzká vypadnutí a neobhájení finálových bodů z předchozího ročníku se stala 28. února poprvé světovou dvojkou ve dvouhře žen se ztrátou téměř tří tisíc bodů na první Bartyovou.[58]

Při absenci Bartyové měla plnit roli nejvýše nasazené na prestižním BNP Paribas Open, z turnaje však před jeho rozehráním odstoupila pro zranění lokte.[59] Herní pauza se následně protáhla až do poloviny května, když byla Krejčíková nucena vynechat tři dalších podniky kategorie WTA 1000 v Miami, Madridu a Římě.[60]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barbora Krejčíková na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Barbora Krejčíková na Wikimedia Commons
• Barbora Krejčíková – oficiální stránky (česky) (anglicky)
• Barbora Krejčíková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
• Barbora Krejčíková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Barbora Krejčíková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
• Barbora Krejčíková v databázi Olympedia (anglicky)